Vytáhla jsem své tělo v 35. týdnu těhotenství z auta do krupobití. Den, kdy konečně dostanu vakcínu proti COVID-19, jsem si představovala plný sluníčka, které by reflektovalo mou radost.
Namísto toho mi ledové hrudky dopadaly na kabát, zatímco jsem se snažila dýchat přes dvě roušky. O nějaké radosti nemohla být řeč. Spíše jsem cítila ambivalentní pocity, které však neměly nic společného s očkováním v těhotenství…
Chci vymazat pandemii koronaviru ze života!
Pár týdnů před tím, než jsem zjistila svůj nárok na vakcínu, poslala jsem své gynekoložce e-mail s žádostí o radu. „Je bezpečné nechat se očkovat proti koronaviru v těhotenství? Nebo mám raději vyčkat na dobu po porodu dítěte?“ Přišla mi jednoznačná odpověď. „Všichni poskytovatelé doporučují vakcínu proti koronaviru SARS-CoV-2. Očkování lze provést kdykoli: před graviditou, během těhotenství i při kojení.“
Po 10 měsících pandemie, která ovlivnila život každého z nás, jsem zoufale toužila být chráněna. Neuvěřitelně se mi ulevilo po zjištění, že moji lékaři podporují těhotné pacientky v očkování proti tomuto strašnému viru.
Právo versus svědomí
Proč ty ambivalentní pocity? Nebyla jsem si jista, zda si vakcínu zasloužím, když stále ještě je dostupná v omezeném množství. Zhodnotila jsem svůj osobní stav: je mi 34, nic mi nebrání pracovat z domova, ven chodím pouze kvůli aktivitám s rodinou a vyzvedávání batolete z jesliček,… Navíc mě necharakterizuje žádný rizikový stav, vyjímaje těhotenství. (Ovšem v době aplikace druhé dávky už pravděpodobně nebudu ani těhotná.)
Překvapilo mě, že jsem vůbec dostala příležitost k očkování proti koronaviru v těhotenství. 19. ledna ale Pensylvánie zahrnula do očkovacího kalendáře každou osobu s takovým zdravotním stavem, s nímž se pojí vyšší riziko vzniku nebezpečných příznaků koronaviru. Těhotenství bylo zahrnuto na tento „white list“.
Následující den jsem si prostřednictvím vzdáleného přístupu místního zdravotního odboru zarezervovala dvě schůzky: jednu pro mou sedmdesátiletou maminku trpící diabetem a druhou pro mě.
Při registraci k očkování jsem pocítila vinu. Někteří přátelé se mě ptali, zda mi připadá etické upřednostnit sebe samou před učiteli, prodavači, pracovníky v potravinářství a dalšími osobami pohybujícím se v rizikovém prostředí. Ať už je to spravedlivé, nebo ne, tito lidé nejsou tady v Pensylvánii prozatím způsobilý k očkování.
Rada k nezaplacení
Protože pracuji na vysoké škole, požádala jsem o radu mou kamarádku, profesorku specializujícího se na oblast veřejného zdraví. Podle jejího názoru jsem neměla s vakcínou otálet. „Koronavirus může u těhotných žen vyvolat závažné komplikace,“ sdělila mi. „Naším společným cílem by mělo být proočkovat národ v co nejkratším čase.“ Dodala, že mé případné odložení vakcinace by nijak nepřispělo neoptimálně nastavenému harmonogramu očkování, nýbrž pouze zvýšilo mou zranitelnost.
Při vstupu do očkovacího místa jsem vzpomínala na její radu. Mé město se pomalu stávalo jedním velkým očkovacím místem…
Na recepci mě dobrovolník požádal o předložení potvrzení od lékaře. Tento dokument byl vyžadován pouze od těhotných žen a osob užívajících imunosupresivní léky. Pravděpodobně to tak bude z toho důvodu, že obě skupiny byly vyloučeny z klinických studií, ale vypadalo to paternalisticky, jako že se těhotným nedá bez písemné dokumentace důvěřovat, že se poradily se svým lékařem. Každopádně jsem ráda přijala pomocnou ruku výměnou za očkování.
Konec dobrý, všechno dobré?
Další dobrovolník mě nasměroval k jedné z očíslovaných očkovacích stanic, které byly rozmístěny na rozsáhlé ploše. Krátce na to už zdravotník provedl vpich do mého deltového svalu. „Ale ne, vy krvácíte,“ řekl a popadl další gázu.
Během vakcinace jsem ještě nikdy nekrvácela. Na druhou stranu šlo o jediný nežádoucí účinek specifický pro toto očkování. Později mě rozbolela paže, konkrétně přes noc a bolela do následujícího dne. Tyto projevy však zažívám běžně i po jiných vakcinacích. Mé „těhotenské chrápání“ se možná nepatrně zhoršilo tu noc, ale třeba by k tomu došlo i bez očkování proti koronaviru.
Slyšela jsem, že horečka a únava se mají tendenci vyskytnout až po druhé dávce. Ta mi vychází na pět dní před termínem porodu. Jít do práce s horečkou však zní lépe než dostat koronavirus.
Pandemie se stala synonymem nejen nepříjemností, ale také nejistoty. Mé velké díky patří odborníkům za to, že mě zmocnili k rozhodování o očkování proti koronaviru v těhotenství. Ačkoli volba byla obtížná, nikdy nebudu litovat, že jsem ji dostala. Říká Meghan. A co si o tomto příběhu myslíte vy? Souhlasíte s vakcinací nebo Meghanino nadšení spíše nesdílíte?
