Zlomový rok
Většina gynekologů je toho názoru, že případná neplodnost a problémy s početím se začínají řešit v ordinaci lékaře po roce intenzivního snažení. Bylo by bláhové myslet si, že těhotenství přichází automaticky po prvním styku. Vše je ovlivněno mnoha faktory a nelze se spoléhat na jednorázovou akci nebo zkoušení v řádu několika týdnů. Někomu to sice vyjde na první dobrou a dvě čárky na těhotenském testu se objeví téměř okamžitě, jiný se i bez problémů s reprodukcí ze strany muže i ženy může pokoušet několik měsíců. Je to alchymie a každé tělo potřebuje čas na to, aby se zharmonizovalo. Nehledě na to, že přílišný tlak na úspěch organismu a procesům v něm vůbec nesvědčí. Naopak. Psychika začne strádat a negativně ovlivní hormonální kolotoč v těle. Ale je jasné, že argument “neřešte to a ono to přijde samo” je ve chvíli, kdy netoužíte po ničem jiném než po miminku, je příliš třaskavý.
Bez pomoci
Většina žen ale nedokáže čekat rok. Pokud si něco umanou, chtějí udělat maximum pro to, aby se vše podařilo. Týká se to pochopitelně i těhotenství. Internet nabízí neomezené možnosti přístupu k informacím, a tak se čile nakupují různé přípravky na podporu plodnosti, provádí se cvičení a spousta dalších aktivit. Jenže to je právě špatně. Každý pár by si měl naordinovat výše zmiňovaný rok na to, aby bez většího tlaku zkoušel, co jejich tělo dokáže. Bez podpůrných berliček, bez stresu a nátlaku. Je fajn, že pijete bylinkový čaj, ale i ten umocňuje posedlost mít miminko a ve finále působí stejně jako hormonální léčba nebo jiné procedury indikované lékařem. Něco totiž děláte se záměrem, že zlomíte osud. A čím víc se na to spoléháte, tím těsnější je smyčka kolem krku.
Jedno střídá druhé
Způsobů, jak urychlit početí, je spousta. Záleží na tom, co kdo preferuje a čemu věří. Nic totiž není stoprocentní a jde jen o sílu argumentů, proč by zrovna to či ono mělo zafungovat. V některých případech jsou ženy tak posedlé, že kombinují několik metod najednou a nakonec ani neví, co jim vlastně pomohlo - čaj, měření bazální teploty, vitamíny a doplňky stravy, jídelníček upravený na podporu plodnosti, posilování pánevního dna, meditace, odvary nebo kapky. Nějaký efekt všechny tyto podpůrné prostředky samozřejmě mají, ale nedá se s jistotou určit, do jaké míry. Ani to, jestli zafungují na každého.
A tak se opět vracíme k tomu, že bez vyrovnané psychiky se nepohnete z místa. Je to začarovaný kruh. Nezměrnou touhou se dostáváte do stresu a vystupujete z komfortní zóny. Právě to je ale klíčové pro to, aby všechny mechanismy včetně těch hormonálních pracovaly na jedničku. Nehledě na fakt, že většina partnerů takové běsnění a nelítostný boj za dítětem neschvaluje. Těhotenství by mělo být produktem snažení, lásky, respektu, vzájemných rozhodnutí. To se bohužel ve vyhrocených případech, kdy žena propadá paranoie a snaží se dopomoci si k těhotenství svépomocí (samozřejmě s podporou partnera) téměř na povel, vytrácí a v ohrožení se objevuje právě i samotný vztah. To narušuje sexuální život a ochotu kontaktu, čímž se v ženách probouzí ještě silnější touha prolomit neúspěch a i přes tolik negativních faktorů počít.
V žádném případě nejde o démonizaci žen. Jen těžko si představit, co se v nich odehrává, kdy jim tikají biologické hodiny, když musí snášet radost svých těhotných kamarádek, když si umanou a nedaří se, když nebetyčně zatouží a limituje je věk, zdraví nebo psychika. Je to velmi nepříjemný stav, který každá žena prožívá s jinou intenzitou a je schopna zajít do jiných extrémů. Jsou i takové, co po měsících potíží na těhotenství zanevřou a nadobro dají přednost kariéře nebo životu single. Zoufalá situace vyžaduje zoufalé řešení. A ženy mnohdy nemají jinou možnost.
Řešení?
Komunikovat se ženou, která je posedlá těhotenstvím a rolí rodiče, je velmi složité. Našlapování a balancování na hraně. Pokud už žena svolí - ať na popud přátel, partnera, kolegyně nebo gynekologa - k návštěvě psychologa, máte napůl vyhráno. Jeho úkolem ale není zastávání práce druhých a nebude řešit samotný problém s početím, nýbrž uvědomění si, že se žena nechová standardně a svou utkvělou představou, že už by dávno měla být těhotná, si škodí a pravděpodobně i blokuje přirozené chody těla. Nejčastější metodou, jak utnout toxické chování, je vedení si deníku. Jakmile po pár dnech nebo týdnech žena nahlédne do svých zápisků, většinou si uvědomí svoje přešlapy, zklidní se a pozitivní vliv na psychiku se téměř okamžitě projeví. A pokud záhy neotěhotní, je alespoň ochotná vzdát se všech volně dostupných medikamentů a svěří se do rukou lékařů a jejich odborné péče.
