Když dítě odmítá matku

Nejlepší z nejlepších

Ještě minulý měsíc měla maminka patent na dokonalost a dnes je favoritem tatínek. Ale jeho místo může zaujmout i učitelka v jesličkách, babička nebo dobrá známá. Vaří ten nejlepší čaj, brilantně komentují pohádky, jsou skvělou podporou při koupání a čištění zubů, jako jediní smí tlačit golfky nebo sedět na gauči. Pro ženu, která tak rychle upadla v nemilost, je to těžká zkouška. Není se čemu divit, že zoufale hledá důvod a snaží se situaci v co nejkratším čase vyřešit, aby jí chování dítěte ještě více neublížilo. 

Porod z pohledu dítěte aneb jak dítě vnímá svoje narození

Odmítavý přístup se hlásí v době, kdy se dítě učí nápodobou. Je proto nesmírně důležité, aby se matka, i když jí to vnitřně zraňuje, vyvarovala reakcí, které nechce u dítěte rozvinout. Nekřičte, nevydírejte, netrucujte, nesnižujte se k fyzickým trestům nebo z pohledu rodičů k nejúčinnějšímu plácnutí přes ruce. Velice rychle byste se dočkali totožné reakce a z malichernosti s vymezováním hranic, se kterým se potýká každý, by se časem stal skutečný problém se vztekáním, hysterickými záchvaty a agresivitou.

Není to soutěž

Pokud si bude brát žena chování dítěte příliš osobně, jen těžko bude vztah s ním napravovat. Na její duši totiž zanechá nesmazatelné stopy. Jde jen o vymezení prostoru a hledání hranic. Dítě se učí zpracovávat emoce. Všechny děti - do jednoho - svoji maminku milují a moc dobře si to uvědomují. Tráví s ní každý den. Probudí se a máma už sedí u postýlky a vítá ho do nového dne. Chodí s ním na procházky, rošťačí s ním na dětském hřišti, kupuje mu zmrzlinu a vaří dobroty. Potká to všechny, jen každé dítě reaguje jinak intenzivně, některé to drží týden, jiné rodiče pokouší několik měsíců. Přestaňte bojovat o špuntovu pozornost a využijte situace. Buďte si jistí pevným poutem mezi rodiči a dítětem, nechte zodpovědnost na tatínkovi a hoďte nohy nahoru. Zajděte si ke kadeřnici, poseďte v kavárně s kamarádkou nebo zaplujte do oblíbeného sekáče.

Víte, jaká témata rodiče nejčastěji vyhledávají na internetu?

Samoléčba 

Dítě prochází přirozeným vývojem a není v silách rodiče, aby vše korigoval podle svých představ. Je třeba se od toho odpoutat a nechat dítě prozkoumat lidské vztahy a emoce - kladné i negativní, zpracovávat myšlenky a pocity a učit se správnému chování. Je to znak správného mentálního i duševního vývoje a necitlivé korekce ze strany rodičů by jen potlačily emoce a dítěti uškodily. Je to sice ohrané klišé a ženy na pokraji sil ho nerady slyší, ale je to jen období. A drtivá většina dětí najde časem pevnou půdu pod nohama a vytvoří si s oběma rodiči vyvážený vztah založený na důvěře a lásce. 

Rada zní jasně: Neberte si to osobně a využijte situace, kdy dítě tíhne za někým jiným. A až ho to přejde, vraťte se ve velkém stylu. Máte zdravé, sebevědomé a dravé dítě.