Na číslech záleží
Zvýšená teplota se pohybuje mezi sedmatřiceti a osmatřiceti stupni Celsia. Takové hodnoty jsou často předzvěstí nemocí a vážnějších problémů. Někdy ale po několika hodinách klidu a přírodní léčby odezní a v následujících týdnech se nevrátí. Pokud jde ale teplota ještě výš, mluvíme o horečce a je třeba nasadit léčbu medikamenty, které problémy utlumí a vrátí do normálních hodnot. Měření je třeba provádět s pevnou pravidelností, aby se předešlo skokovému zhoršení nebo se naopak nepodávaly léky v době, kdy už nejsou potřeba. Vždy se řiďte podle aktuálních hodnot a mějte na paměti, že například čípek účinkuje zhruba čtyři hodiny po podání. Jakmile odezní a jeho vliv na dětský organismus je ten tam, může se stav pacienta velice rychle zhoršit a teplota se vrátit k vysokým hodnotám.
Někdy se teplota povaluje kolem osmatřiceti stupňů Celsia i týden, jakmile ale překročí čtyřicet stupňů, musíte zpozornět. Blíží se totiž hranici, kdy může být dítě vážně ohroženo. Stačí dvě hodiny nad jednačtyřicet a riziko poškození mozku nebo zástavy srdce je hodně vysoké.
Kde je pravda?
Každá maminka bojuje s horečkou jinak, některá dává přednost zábalům a přírodní léčbě, jiná sází na léky na předpis přímo od lékaře. Hlavní je, aby se dítěti brzy ulevilo. Velkou neznámou zůstává otázka pobytu venku, když je dítě nemocné. Otázka, která nerozděluje jen rodiče, ale především pediatry a odborníky. Ani ti totiž nedokážou jednoznačně odpovědět, kde je pravda a co je pro dítě skutečným přínosem. Nezbývá tedy nic jiného než se spolehnout na svůj šestý smysl a dělat to, co je podle vašeho přesvědčení pro dítě to nejlepší. Krátkou procházkou kolem bloku, není-li dítě ve vážném stavu, apatické a plačtivé, nemůžete nic pokazit. Stačí dodržet pár pravidel, aby nedošlo ke zhoršení stavu a prohloubení nemoci.
Vyrážíme
U malých dětí je řešení snazší. Leží, maximálně se převalí na bříško a nevyžadují samostatný pohyb. Jsou zabalené v kočárku, schované v korbě, v kombinéze a ve fusaku. Nemůže je ofouknout vítr ani se jim k tělu dostat mráz. Dvacetiminutová vycházka jim jedině prospěje. Dostanou se na čerstvý vzduch a změna prostředí jim jen prospěje. Často usnou a probudí se bez teplot. Během spánku vypadají sice spokojeně, ale pobyt venku zbytečně neprodlužujte a nezneužívejte toho, že jste konečně vyšli ven. Děti jsou nemocné a není radno tento stav, který jste prozatím nezažehnaly, brát na lehkou váhu.
U starších dětí, které už samy chodí a venku jsou ve svém živlu, je situace o něco složitější. Nemoc vnímají intenzivněji, bývají plačtivé a doma jsou k neuhlídání. Klidový režim nepřichází v úvahu, běhají ode zdi ke zdi, lezou po stěnách a doma to vypadá jako po výbuchu. Bez pravidelného měření byste ani neřekli, že jsou nemocné. Do fusaku je budete soukat jen těžko, stejně náročné bude poutání do golfek. Vysvětlete dítěti, jak se situace má a vyrazte s ním opravdu jen na půlhodinku na kraj města, kde je minimum dětí, klid, ideálně park nebo les. Mírněte ho a nedovolte mu běhat nebo se zbytečně vyčerpávat. Na cestě s ním mluvte, abyste ho udržely v klidu a získali si jeho pozornost.
Procházku, pokud dětem uleví, klidně dvakrát denně zopakujte. Pobyt na čerstvém vzduchu jim neublíží. Nikdy je ale nevystavujte interakci s ostatními, nevymýšlejte náročné trasy ani nepodceňujte oblečení a volte spíš slabší nebo funkční vrstvy, které vytvoří “zdravé” teplo a teplotou zmítané tělíčko neutemují. Přehřátí je totiž stejně nebezpečné jako prochladnutí.