Včera, dnes a zítra
Děti kolem dvou let začnou vnímat minulý čas a pochopí, že se něco již stalo. Ale už je pro ně za hranou rozlišit, jestli to bylo včera nebo před týdnem, před rokem. A to je problém. Nedivte se, že pak pro minulost používají jednotné “označení” včera nebo ráno. Je to pro ně zkrátka to, co už proběhlo. A neřeší, jak vzdálené je to dnešnímu dni. Nesmějte se jim za to, nepoučujte je. Existují totiž jednoduché triky, díky kterým můžete dětem kouzlo času přiblížit.
- Přibližte jim časovou osu pomocí zážitku nebo životního milníku (to jsi byl ještě miminko, to jsi nosil plínky, to jsi ještě nechodil do školky, to jsi byl na prázdninách u babičky, to jsme spali pod stanem, to se narodil Radim .. )
- Prohlížejte fotografie a nad každou si vyprávějte, co jste zrovna zažívali (spojíte tak jedinečné chvíle s prožitky)
- Vyprávějte si o jednotlivých dnech a hodinách (v pondělí se jde do školky, v úterý máš gymnastiku, ve středu chodíme na zmrzlinu, ve čtvrtek na velký nákup, v pátek do restaurace, v sobotu je na programu procházka v lese a v neděli generální úklid, vstáváme v šest, obědváme v poledne, … )
Ještě tři minuty
Znáte to. Děti smlouvají a zkouší vás uprosit o ještě jednu pohádku nebo chvilku na dětském hřišti. A tak to zkouší. “Ještě chvilku”. A když to nefunguje, nasadí těžší kalibr - konkrétní časové úseky, které by vás mohly obměkčit. Ano, zpozorníte. Problém je ale v tom, že děti netuší, o jaké době mluví. A ve chvíle, kdy uplyne, jsou zmatené, protože jejich představa byla pochopitelně jiná.
Až na vás tedy děti vyrukují s minutovou prosbičkou, vytáhněte eso z rukávu. Na telefonu nastavte časovač a nechte ho odpočítávat. Dítě si tak vytvoří jasnou představu o tom, o jaký časový blok se jedná. To, že při hraní čas utíká mnohem rychleji než při poklízení hraček, je věc druhá, kterou nemůžete ničím ovlivnit.
Těšení
Chystáte se na dovolenou nebo třeba jen na prázdniny k babičce? Děti se dozajista budou těšit a vy budete pod palbou otázek, kdy už konečně. Možná jim řeknete, že brzy - a máte pravdu, ale to malé špunty ani trochu neuspokojí. Protože brzy je pro ně třeba za hodinu. Pohrají si se stavebnicí a jakmile se o slovo přihlásí nuda, opět se zeptají. Je to logické. Nemají-li do čeho píchnout, upnou se na to, co je čeká a na co se těší.
Pokud jde o kratší časový úsek například do jednoho měsíce, vyrobte trhací kalendář. Každý den před spaním nechte dítě utrhnout jeden dílek. Jak budou štítky ubývat, umocní se těšení, zároveň ale dítě bude moci kdykoliv zkontrolovat (bez všetečných otázek), jak moc se den D přiblížil. Mimo to v něm takový postup probudí pocity zodpovědnosti a přehledu.
Jde-li o dva nebo tři měsíce - například dovolenou v exotice, kde bude pro dítě všechno nové, využijte čekání k tomu, abyste se o destinaci dozvěděli víc. Pojměte celou tu dobu jako edukační prostor. Vyprávějte si o zvířatech a o počasí, o jazycích, o kultuře, o moři, o vlnách, o ponorkách, o sluníčku a opalovacích krémech, o ovoci, o cestě letadlem, připravte si seznam toho, co nesmíte zapomenout. Každý den se zaměřte na jednu věc a proberte ji do posledního detailu. Děti budou nadšené.
