Tak akorát
Nehledě na to, jestli jde o roky ověřenou klasiku nebo moderní počin, který je šitý dnešní době téměř na míru, byste měli jako rodiče regulovat čas strávený u televize. A jedna pohádka denně bohatě stačí. Realita je ale bohužel úplně jinde a není výjimkou, že děti stráví u obrazovky i pět nebo šest hodin denně, o víkendech jede jeden pořad za druhým a všichni členové domácnosti je sleduje spíše podprahově. Je jen velmi málo rodin, kde nehraje televize prim a středobod všeho dění. Škoda. Postupem času ochladnou vztahy, vytratí se fantazie, přirozená radost z maličkostí a zájem o dění doma a společné aktivity.
Hodina a půl je maximum, které není radno překračovat. V žádném věku. A nespasí to ani pečlivý výběr pohádek. Vyšší dotaci sledování televize lze prominout snad jen při nemoci, kdy je třeba udržet děti v klidu.
Jeden směr
Velké diskuze se pojí i s tím, jaké pohádky dětem pouštět. Předně je třeba si uvědomit, že každé dítě je jiné a vnímá emoce z příběhů po svém. Někdo je citlivější, dalšímu nevadí ani duchové, příšery nebo draci a čerti. Sami musíte rozhodnout o tom, co vaše dítě snese a co už ne. Dávejte si pozor na to, aby se neobjevily noční děsy nebo úzkosti z toho, co se děje na obrazovce. Děti totiž nerozlišují fikci a realitu a to, co vidí, rády přenesou do skutečného života. Pro někoho tak může být příběh Karkulky za hranou a radši dává přednost Tlapkové patrole nebo Racochejlovi.
Do značné míry záleží i na tom, jak moc konzumním způsobem života se rodina vydává. Pokud jsou animované postavičky na všem - od plastových hrníčků po koberce v dětském pokoji - těžko děti přinutíte zamilovat si Mikeše nebo Šejtročka. Na druhou stranu nemá smysl vést děti jen jedním směrem. Ideální je servírovat jim od každého trošku, aby si samy mohly najít to, co se jim zamlouvá.
Klasika
Kocour Mikeš, víla Amálka, Karkulka, Popelka, Sněhurka, poklady od bratří Grimů a spousta dalších. V televizní podobě je většina pohádek krásná, milá a s dobrým koncem. Knižní verze například od Erbena nebo Němcové je mnohem dramatičtější, plná krve, smrti a mordů.
Všechno jsou to ale úžasné ukázky toho, jak funguje dobro a zlo. Učí děti, na kterou stranu by se měly přidat. Ukazuje jim, že příkoří a plané sliby jsou vždy potrestány. Je to zkrátka ta nejlepší možná průprava pro život.
Disney
Pohádky z rukou Disneyho jsou všelijaké. Když v meziválečném období spatřila světlo světa první vlaštovka - Sněhurka, svět byl u vytržení. Krásný příběh a úžasné zpracování. Pinocchio, Popelka, Lady a Tramp, Herkules .. Stačí se podívat na jednotlivé filmy a hned je všem jasné, že i Disney jde s dobou a upravuje příběhy i grafiku tak, aby se zavděčil generaci, na které úspěch stojí.
Zatímco Šípková Růženka je jako letmé políbení a Bambi možná až příliš reálný, Cruella de Mon pálí ostrá slova jako smyslů zbavená a Vaiana - ač z úplně jiného prostředí, než který důvěrně známe - možná až příliš okatě kopíruje potřeby dneška.
Moderna
Příběhy o asistenčních jednorožcích, o psech, kteří zachraňují svět, o kočičích detektivech, o přátelích všemožných barev, kultur a vyznání. To jsou pohádky šité na míru tomu, co chceme do dětí dostat a nechat v nich zakořenit. A do jisté míry na tom není nic špatného. Ti nejmenší si tak mohou po svém v hlavě roztřídit myšlenky a najít svérázný způsob, jak přijmout odlišnosti. Pak stačí jen drobná asistence rodiče, aby vše “učesal” a vyjasnil dětem to, kde tápou.
Na druhou stranu jde o specifický materiál, který se zají a v přílišném množství a objemu může některé pochody u dětí pokřivit. Moderním pohádkám totiž schází “to hezké, základní, radostné, jedinečné, obyčejné”. Jsou sice bláznivé a barevné, třpytivé, moderní a jdou s dobou, ale všeho moc škodí. Možná se někomu zdají klasické pohádky přežité, ale mají při vývoji dítěte své pevné místo a nikdy byste je neměli nahradit explozí barev, zvuků a požadavků dneška. Děti si zaslouží mnohem víc.
