Zájem dítěte
Rodiče jsou odhodlaní dát dítě na pár dní k babičce, babička je připravená na hlídání. Jenže něco nesedí. Dítě - na věku nezáleží - se na to zkrátka necítí. Možná je ještě příliš malé, možná je na něj třídenní odloučení na první dobrou moc dlouhé, možná se bojí stýskání. Na jedné straně stojí příbuzní a jejich zájmy, ale nic by nemělo být důležitější než pocity malých raubířů. Jsou to neřízené střely a rodiče si potřebují odpočinout. Pochopitelné. Pokud ale plánujete menší odluku, dítě na to s dostatečným předstihem připravujte, mluvte o tom, popisujte mu, co se bude dít a co zažije, jak to vnímáte vy a jak prarodiče, mluvte o lásce, odpočinku, zábavě a zážitcích, o návratu.
Děti jsou nesmírně citlivé a rozdělení nejužší smečky si mohou bez vysvětlení rodiče vyložit všelijak.
Zájem babičky
Může se to zdát jako absurdní “odrážka”, ale není tomu tak. Mnohé babičky jsou starší a na hlídání úplně malých dětí, které si nejsou jisté v kramflecích nebo neumí jasně říct, co se jim děje, zkrátka necítí. Je to logické. Zodpovědnost za “cizí” dítě je mnohem větší než když je vaše vlastní. Ten pocit se těžko vysvětluje, ale pro spoustu lidí je paralyzující. Není tedy výjimkou, že babičky jsou ochotné vyrazit na procházku s kočárkem, ale na víkendové hlídání a stráž během noci se jednoduše necítí. Rodiče by to měli respektovat. Časem se to jistě zlomí, ale nemá smysl tlačit na pilu a vmanévrovat své nebo rodiče partnera do situace, která je pro ně nekomfortní. Atmosféra by byla napjatá a pro dítě nepříjemná. Vycítí to, bude plačtivé, dá najevo stýskání i vztek a situace se jen zbytečně zhorší.
Přes ulici
Vidíte se s prarodiči ob den? Od narození chodí babičky na pochůzky a dítě je na ně zvyklé? V pořádku. Už kolem půl roku by mělo dítě bez větších problémů zvládnout přespání a menší odloučení od rodičů. Velkou výhodou je i fakt, že v případě nouze budete na dosah můžete situaci téměř okamžitě vyřešit.
Pro prcky je to velká výhoda a přechod z maminčiny náruče k babičce pro něj bude přirozený a nenásilný.
Za sedmero horami
Pokud bydlí vaši rodiče o něco dál, je třeba důslednější příprava. Zkuste videohovory, při návštěvě nechte dítě o samotě s babičkou alespoň pár hodin každé odpoledne, vypravte je na společnou procházku. Mluvte o návycích dítěte, ujišťujte ho o lásce vaší i prarodičů, vytvořte plán a budujte dobré vztahy, aby měl prcek pocit, že ho necháváte v dobrých rukou. U lidí, kteří jsou vám blízcí a důvěřujete jim. I takové detaily dítě vycítí. Nepodceňujte je.
Mějte na paměti, že bydlíte-li dvě nebo tři hodiny daleko od svých rodičů, jen těžko se můžete sbalit a do pár minut být u nich. Časová a místní bariéra tam je a nejde snadno překlenout. První nebo i druhé hlídání je dobré, když rodiče oželí výjezd za hranice. Návrat by byl přeci jen o něco složitější a v případě potíží je třeba být rychle po ruce.
Předsudky
Rodiče se rozdělili na dva znesvářené tábory. Jedni se nezdráhají a děti s čistým svědomím předají na hlídání. Druzí mají za to, že děti jsou součástí jejich života a tráví společnou každou minutu včetně dovolených. Na každém názoru je něco pravdy a špetka maskování. Sami se musíte rozhodnout, kde je pro vás ta zdravá hranice, nelze odsoudit ani jedno. Myslete především na spokojenost vašich dětí. Buďte ale objektivní a neodpírejte dětem prarodiče, když je nebetyčně milují, tvoří si tam jedinečné vzpomínky a čas s nimi si doopravdy užívají. Na druhou stranu nenuťte je trávit čas s lidmi, když jim nesedí. A navštěvujte je společně. Třeba se to jednou zlomí. Všechno chce čas.
