Začněte u pohádek
Rodiče čtou dětem pohádky téměř od narození, zpočátku marně, vnímat a udržet pozornost totiž začnou až kolem osmnáctého měsíce. Čtení představuje pro dítě i rodiče příjemnou kratochvíli, kdy vydechnou a společně se vydají do světa fantazie, kde dobro vítězí nad zlem. Tak by to mělo být. Pro nastavení základních hranic jsou pohádky jako stvořené. Jasně dětem ukazují, že být poctivý se vyplácí a špatnosti jsou vždy potrestané. Časem ale takový model přestává stačit a s věkem je nutné prckům naservírovat nástrahy života, nespravedlnost a tíhu zodpovědnosti.
Nevyčerpatelný zdroj
Nemusíte pátrat v hluboko paměti. Děti jsou totiž od přírody zvědavé a fascinované vším, co je pro ně nové. Vzpomeňte si na historky z dětství, mluvte o sobě, o předcích, o rodině, o domácích mazlíčcích, dovolených a výletech, historkách ze školy nebo tanečních. Jsou to příběhy, které důvěrně znáte, víte, o čem mluvíte. Budete tak maximálně přirození a dítě si vaše vyprávění užije se vší parádou. Budete pro něj důvěryhodní, hrdinové i lumpové, zkrátka autentičtí. A to je něco, co je pro děti na samém vrcholku hodnot.
Nezapomeňte na barvité popisování skutečností, vyzdvihněte svoje pocity - pozitivní i negativní, popište se jako slušňáka i rošťáka, nedělejte ze sebe něco víc. Pokud chce dítě do hovoru vstoupit, nebraňte mu. Možná budete jeho pohledem na příběh mile překvapeni. Děti zbožňují, když jsou součástí dění, mrzí je, že občas stojí stranou a dospělí je separují od zábavy. Příběhy z rodinné historie jsou skvělým způsobem, jak děti začlenit. Ptejte se, jak by zareagovaly ony, jestli o něčem takovém někdy přemýšlely, jestli to bylo v pořádku. Téměř bez práce tak rozvinete dětskou fantazii a můžete usměrnit pohled na svět.
Prostor pro děti
I samy děti mají mnoho co říct. Možná máte pocit, že držíte jejich život pevně v rukou a víte o všem, co se jim děje, ale není to pravda. Nemáte pod palcem dětský svět. Dejte jim čas a nechte je vyprávět o tom, co prožívají, čeho se bojí, o čem sní, co si představují. Čeká vás velké překvapení. Dětská fantazie totiž nezná mezí a sonda do jejich duše vám otevře oči. Dost možná dojdete k prozření, že svoje dítě směřujete jinam než chce ono samo, odhalíte jeho nízké sebevědomí nebo vás trkne do nosu chování, které mu ubližuje. Vše umně zabalené do příběhů a vyprávění. Nedělejte závěry, neplašte. Jen naslouchejte, v opačném případě byste dítě donutili zařadit zpátečku.
Pomocníci
Vyčerpali-li jste všechna témata nebo se jen bojíte improvizace, přizvěte ke hrám knížky nebo zajděte do místní knihovny, kde se pravidelně pořádají akce pro děti. Jde o speciální semináře, kde dochází k rozvoji příběhů a zkušení lektoři umí otevřít dětské duše. Každé dítě totiž sní, jen málokterý rodič má ale cestu do tajného světa otevřenou. Ne, nemáte doma morouse ani dítě bez fantazie.
Na trhu je celá řada podpůrných hraček a knih, které vám pomohou. Zkuste pohádkové pexeso, prohlížení milníkových kartiček a fotoalb, deskové hry, knihy s obrázky zvířat místo textu (rodič čte a dítě doplňuje názvy obrázků) nebo příběhy, kde je hlavní postava pojmenovaná stejně jako dítě a prožívá úžasné dobrodružství. Trend, který spatřil světlo světa už třicet let zpátky, ale na oblíbenosti zatím nic neztratil.
A pokud stále tápete, pořiďte si knihu Třinácté komnaty dětské duše od Violet Oaklander. Poprvé vyšla už v roce 1978, ale je stále aktuální a skvělou pomůckou pro bázlivé rodiče.
