O čem je řeč?
Oficiální zdroje říkají, že sen je soubor iluzorních podnětů, hlasů nebo vjemů, které během spánku vytváří mozek. Jde o významnou psychologickou událost, o jedinečný zážitek, při kterém nabírají vzpomínky a představy, touhy, strachy a přání reálnou podobu. Dospělí lidé se snaží sny rozklíčovat a přijít jim na kloub, proč se zdají a vrací se. Využívají k tomu různé teorie, výpočty, snáře i služby věštkyň a jim podobných. Děti jsou ale ze snů, neděsí-li je, nadšené a přijímají je se vší vážností. Nezáleží na tom, jak absurdní a vzdálené realitě jsou.
Lucidní sny
Sny ze speciální kategorie si neumí přivodit každý. Někdy přijdou spontánně, jindy si je pomocí speciálních meditací a uvolňujících technik můžete “přičarovat”. Jde o snění, které lze ovládat a jedinec do nich může vstupovat a vědomě zasahovat. Jste si jistí, že sníte, cítíte, jak reagujete a měníte tempo i směr. Oneironauti objevili tento druh teprve před půl stoletím, dodnes je ale velkou neznámou a spousta lidí v něj nevěří. Pokud se takový sen zdá dítěti, pravděpodobně ho přejde bez povšimnutí a přistoupí k dalšímu “příběhu” (za noc se vystřídá zhruba desítka snů) nebo se probudí s nočními děsy, které ho dočasně paralyzují a zmatou.
Lapači snů
Sny jsou pro děti nesmírně důležité, rozšiřují totiž oblast jejich vnímání a učí je během spánku uvažovat a objevovat. Malí spáči mají tu neuvěřitelnou schopnost, že umí přenést sny do reality a plně se jim oddat. Pokud pak ale přijde rodič nebo jiný skutečností posedlý mentor a začne dětem úporně vysvětlovat, kde je pravda - to je může hluboce ranit. Děti bezmezně věří všemu, co se kolem nich děje. Jde ale jen o dočasný stav a musí si samy uvědomit, kde je hranice mezi realitou a iluzí, mezi lží a fabulací a upřímností, co je proveditelné a co je blud. Pokračovat by se dalo donekonečna.
Sny úzce souvisí s fantazií a pro vývoj dětské psychiky jsou nepostradatelné. Svět mezi rodiči a dětmi ve školce je příliš fádní, i když není o zábavu nouze. Chce mít svůj vlastní prostor, myšlenky bez korekcí, plno nešvarů a zlobení, tajnosti a nesplněná přání. Co si jen umane, to se zhmotní a existuje. Spousta rodičů si myslí, že snění by mělo mít hranice. Možná. Ale kam přesně je postavit? Pokud má dítě v osmi letech imaginárního přítele a komunikuje s vámi jen přes něj, je něco špatně. Jinak se nestrachujte a nechte dítě snít v maximální možné míře. Je to ten nejpřirozenější způsob, jak ho nechat růst podle svých vlastních pravidel. Budete-li mu neustále korigovat život a zasahovat do myšlenek, bude mít strach z rozletu a zodpovědnosti. Každý rodič chce mít sebevědomé a samostatné dítě, ale jen málokdo chápe, že teorie je jedna věc, ale nepřikročíte-li k praxi, nikdy se nehnete z místo. Vy ani váš potomek.
Respektujte následující pravidla a užívejte si, že je vaše dítě schopné jít naproti svým myšlenkám a snům:
Vzdejte se vyzvídání
- Nesnažte se z dítěte vymámit, o čem sní. Kdyby chtělo, svěřilo by se. Buďte neústupní jen v případě, že máte pochybnosti
Nevnucujte
- Uspáváte dítě a snažíte se mu vnuknout, aby si nechalo zdát o dovolené nebo nové hračce? Dítě takhle nepřemýšlí. Do hlavy mu nevidíte a jeho podvědomí si samo volí, čemu věnuje celou noc
Nevysmívejte se
- Pravda, některé sny a představy jsou pro rodiče úsměvné. I vaše fantazie jsou ale pro děti absurdní a nepochopitelné
Nechte žít
- Dětské sny rostou a vyvíjí se. Pokud už se o nich dozvíte, neničte je a nechte je žít s dítětem tak dlouho, jak je třeba
Děti svým snům natolik důvěřují a jsou přesvědčené o jejich pravosti, že snadno nabydou dojmu nonstop prožitků. Ve dne s rodiči a svými vrstevníky. V noci ve světě, kde je dovoleno vše. Nechte to tak a tetelte se z jejich bezprostřednosti.
