Něco je špatně?
Všechna miminka pláčou, bez rozdílu. Některé méně, jiná více. Je to naprosto normální. Na pozitivní emoce děti přicházejí postupně a paradoxně je pro ně složitější si je osvojit. Pláč je první a nejpřirozenější reakcí na okolní svět. A to i ve chvíli, kdy jsou šťastné. Není třeba se znepokojovat, že je pláče moc. Pokud dítě zjevně nic nebolí, buďte v klidu. Na druhou stranu - pokud pláč překoná únosnou mez a trvá několik hodin denně nebo i během noci - není divu, že se mu snažíte přijít na kloub. Po porodu, kdy je tělo rozbolavělé, v nové roli a po hormonálním kolotoči je tak nekomfortní prostředí plné pláče hodně náročné.
Pláč jako takový většinou doprovází slzy. Miminko ale většinou křičí a neuroní ani kapku. Je to normální. Alespoň během prvních týdnů života. Do půl roku věku nemají děti dostatečně vyvinuté slzné kanálky, které by vyprodukovaly dostatek tekutiny k tomu, aby se prodraly ven. To je celé. Existuje sice celá řada mýtů, ale nezakládají se na pravdě.
Slzy neobsahují endorfiny ani stresové hormony, kterými se dítě samo uklidní! Naopak. Pláč většinou ukazuje na aktuální nepohodlí - psychické i fyzické. Nechat dítě vyplakat, aby “to” ze sebe dostalo a umírnilo se, je naprostý nesmysl. Pokud už dítě pláče nebo se vzteká a to ať se slzami nebo bez nich, potřebuje rodičovskou náruč a pochopení. Pláče, protože si samo neumí poradit s nastalou situací. Bylo-li by tomu jinak, nevolalo by vás.
Máma na pozoru
Pokud je ale pláče bez slziček moc, zpozorněte. Všechno má totiž svoje hranice. Slyšíte-li jen křik, dítě má přes spánky viditelné žíly, řve, vzpouzí se a máchá kolem sebe rukama, něco mu nevoní. Je-li ale klidnější a “jen” pláče na sucho, může jít o projev silné dehydratace, která je pro miminko nebezpečná. Rychle doplňte tekutiny a dbejte na to, aby se dítě nepřehřálo. Jakmile se přidají tmavé kruhy pod očima, tzv. halonované oči, sucho kolem úst a bledost v obličeji, je stav vážnější.
Pláč není na škodu
Dětský pláč se různí. Může mít grády, může být tichý a usedavý. Každý má svůj význam. A každý rodič na tyto emoce reaguje jinak. Dlouhodobý smutek nebo vztek je pochopitelně špatně, protože miminko nechápe tíhu a smysl jednotlivých pocitů (natož aby vědělo, jak s nimi zatočit), ale občasné posílení vůle, aby se se dítě s nepohodlím popralo samo, není na škodu.
Tím, že necháte dítě občas vyplakat (s mírou), se snáz aktivují slzné kanálky nezbytné pro odvod slz. První týdny nebo měsíce to nevadí a miminku nehrozí žádné zdravotní komplikace, ale pokud tento stav přetrvává, může dojít k zanesení a potížím, jako je nadměrné slzení, tvorba očního hlenu, zarudnutí, otoky a vyšší riziko zánětů a infekcí. Špatná průchodnost kanálků se týká až 70 % dětí. A čísla se bohužel stále zvyšují. Pokud problémy samy neodezní, budete muset navštívit očního lékaře, aby zahájil léčbu a pomohl slzičkám ven. Zanedbání péče může mít nepříjemné finále, kdy musí dítě na operační sál a pod celkovou anestezii. Takový zákrok je pro miminko riskantní. Většinou ale stačí antibiotické kapky, pročištění nosní dutiny, která stav v očích ještě více zhoršuje, nebo sondáž slzných cest. Ve všech případech jde ale o velmi nekomfortní zásahy.
