Když přijde krize
Pravda, hrstka dětí je neplačtivých, ale ta početná většina si dává hodně záležet na tom, aby byla slyšet. S nadsázkou. Hysterie, křik a pláč jsou jasným důkazem toho, že je miminko nespokojené a úkolem (ne-li dokonce životním posláním) rodiče je ho zklidnit. Kolují sice fámy, že pomáhá nechat je vybrečet, ale takový postup se může negativně podepsat na jeho psychice, podpořit v něm pocit samoty a zmatení, umocnit vztek, nahrát sebepoškozování a strachům. Po chvíli plakat skutečně přestane, ale zásah do duše je ohromný.
Pokud už dítě pláče, něco se mu děje. Není to bez důvodu. A nic na tom nemění ani to, že později - když se pravý důvod dozvíte - vám přijde směšný a malicherný.
Standardní postupy:
Každý rodič musí sám přijít na to, co na dítě platí. A rozhodně se nelze spoléhat na to, že to, co fungovalo u prvního, se setká s pochopením u druhého. Pokaždé jde o originál, který dostanete bez návodu k obsluze. Jakmile se tedy miminko rozkřičí, máte celou řadu možností. A zřejmě se netrefíte do vkusu dítěte na první dobrou. Budete muset zkoušet.
- Rytmické pohupování
- Hlazení po zádech
- Poplacávání po plence
- Změna prostředí - z ložnice do kuchyně, na chodbu, do šatny ..
- Pevné zavinutí do plenky nebo ručníku (podpoříte tak pocit bezpečí)
- Hudba - vážná hudba, dechovka, často zmiňovaný je i Bob Marley
- Šum - zapnutá sušička prádla, pračka, myčka apod.
- Masáž nožiček
- Mluvení tichým hlasem (na obsahu víceméně nezáleží)
- Tření čela nebo kořene nosu
- Kontakt kůže na kůži
- Výměna klasické plenky za látkovou
- Tlumená světla
Když nic nezabírá
Někdy jsou ale děti k neutišení. Křičí, vzpouzí se, jsou mimo realitu, mohou být agresivní a útočné, odmítavé. Jen pláč a křik. Nic víc. A to dohání rodiče k šílenství. Není se čemu divit. Odpovědi se totiž nedočkají a navíc je svírá strach o miminko a snaží se odhalit pravý důvod nespokojenosti. Ono když je pláče moc, některé děti zapomínají na dýchání, rudnou, fialoví a v krajním případě může dojít až k dušení, namožení břišních svalů nebo pádu.
Jídlo
Většina dětí sice jídlo v takových situacích kategoricky odmítá, ale některá se mohou chytit. Není dobré je uplácet něčím sladkým nebo nezdravým, na čem si běžně nepochutnají, ale pokud je přizvete přímo do kuchyně a necháte je zpracovat těsto, tvořit masové kuličky a potírat plech olejem nebo kořenit, odvedete jejich pozornost od pláče a zaujmete je. A to se počítá. Dost možná se ale budou chtít děti zapojit i za běžného provozu.
U miminek takovou možnost pochopitelně nemáte, ale můžete mu zkusit dát ochutnat něco nového - broskev, banán, tvaroh nebo list salátu. Bude to nové, neokoukané a nepoznané. A možná se to setká s úspěchem. Kdo ví.
Čerstvý vzduch
Je jasné, že pokud se dítě zmítá v hysterii, moc se vám mezi lidi nechce. Pokud se ale překonáte a podaří se vám vzpouzející se dítě obléknout, máte napůl vyhráno. V kočárku bude možná ještě chvilku ve svém světě, ale po chvilce ho něco zaujme a na chmury rychle zapomene. A procházku si ve finále užijete všichni. Nehledě na to, že čerstvý vzduch má blahodárný vliv na psychiku i funkci mozku, podporuje soustředěnost a vhání do těla novou energii.
Jízda autem
Ukřičené dítě je jedním z nejčastějších důvodů dopravních nehod v České republice (a bohužel i všude jinde na světě). Miminka zkrátka nechápou, co se děje a jako máte za volantem zodpovědnost. A vy - rodiče - se zmítáte mezi řízením a zběžnou kontrolou svého potomka. Pořádně se ale nevěnujete ani jednomu. Na silnici se z vás tak stává vcelku nebezpečná jednotka.
Nasoukat dítě do autosedačky nebo “vajíčka” je složité. A pokud křičí, tak téměř nemožné. Máte-li na to ale nervy, můžete zajít do klidně ulice nebo si udělat kolečko kolem vesnice. Zaručené, že mimčo do pár minut bude v klidu a stane se z něj nadšený pozorovat všeho okolo. Absurdní? Možná. Účinné. Stoprocentně.
Domácí práce
Tenhle trik funguje na miminka i na děti kolem dvou nebo tří let. Pokud jsou miminka k neutišení, vezměte je do koupelny nebo do prádelny a začněte s rutinou - přeberte prádlo z koše a roztříďte ho na hromádky, naházejte do pračky, vydrhněte vanu a vyleštěte zrcadla, poskládejte to, co jste vyndali ze sušičky, zameťte v předsíni, začněte s žehlením, vyneste peřiny na balkón, aby se po čase zase provětraly. Nemusíte nic komentovat ani mluvit na dítě. Bude mít pozici tichého pozorovatele a to mu úplně stačí. Po chvilce se křik promění v nevrlé mručení a pak v neskrývaný zájem.
Starší děti (kolem dvou nebo tří let) můžete zapojit do domácích prací. A naučit je poznávat barvy nebo materiály a odměřovat prací gel, rovnat prádlo do komínků a třídit podle toho, komu patří. Pocit zodpovědnosti a toho, že je umíte zapojit do procesu, jim udělá moc dobře a zažene všechno nepohodlí.
Kopírování
Asi tím nejkontroverznějším způsobem je kopírování emocí dítěte. Pravda, není to pro každého. Ne všichni dospěláci umí dát průchod svým pocitům a být autentičtí. Musíte to procítit, aby miminko (nebo dítě) nemělo pocit, že na něj křičíte. Mělo by z vás cítit stejnou beznaděj, jakou prožívá ono samo. Abyste se naladili na stejnou notu a mohli sdílet to příkoří.
Kříčí? Předkloňte se, hlavu zabořte do polštáře a zakřičte si. Zatněte pěstičky a bubnujte do země. Možná, že je to to, co mimčo potřebuje. Neřekne vám to, ale cítí, že v tom není samo.
