Jak to, že pláče?
Všude píší, jak je kontakt léčebný a ono se mu v šátku nelíbí? Tělesný kontakt je pro miminko opravdu lékem na spoustu neduhů miminkovské dušičky. Proč tedy v šátku pláče? Proč se mu u vás nelíbí?
První, co vás může napadnout je, nelíbí se mu u mě, nechce mě. Ale miminko již ze zákonitosti přírody je s vámi ve vazbě, kterou potřebuje a instinkt mu říká, že bez vás nepřežije. Nikdy pláč miminka neberte osobně. Nepláče kvůli vám, ani naschvál ani protože vás nechce. To neumí. Ono pláčem reaguje na nedostatek naplněných potřeb, oznamuje, že ho něco trápí. Může ho trápit váš strach a nejistota. Jak se má spolehnout na průvodce, který neví, kam vést. Vy jste rodiče, vy vedete a miminko s důvěrou a oddaností následuje. A to platí i pro šátkování. Když vedete miminko do šátku s jistotou a s vědomím, že je to to pravé, přijme vaše rozhodnutí. Ale může se zlobit, a proč se může zlomit?
Děti své rodiče bezmezně milují
Určitě je dobré mít na paměti, že miminka od přírody potřebují kontakt s maminkou. Ona je jejich jistota, pokračování předporodních zážitků v té nejpodobnější formě i po porodu, což novorozeňátku zjednodušuje adaptaci na nové prostředí a bývá ve finále spokojenější. A pak i když nebudete nosit v šátku, budete nosit miminko často v náručí. Jsou miminka, která více vyžadují tělesný kontakt, a ty patří do šátku, už kvůli mamince, která má pak volné ruce a v klidu si poklidí a udělá, co potřebuje.
Byl li těžší porod, může si miminko v šátku vyplakat porodní zážitky, zanaříkat si, jak to bylo těžké přijít na tento svět. Ale zvládly jste to a vy nyní můžete zvládnout, i pláč, stížnosti miminka. Pláč je komunikace miminka. Miminka tím říkají, že něco potřebují. Nejistota maminky pak brání rozklíčovat pláč miminka, protože strach brání vnímání, porozumění a intuitivnímu jednání. Určitě máte v paměti, jak vaše miminko naříkalo po injekci, když se mu dělo něco co bylo nepříjemné, tak pak ještě v náručí párkrát zafňukalo, jako to bylo ošklivý. Ale vy jste u něho a je ve vaší náručí a to je to nejdůležitější, co právě dostává. Jistou náruč maminky v dobrém i zlém.
Je mu horko,
Když vážete miminko do šátku, vchází do jeho života další spousta proměnných. Může mu být velké teplo. Přeci jen, kůže na kůži 37 stupňů Celsia a pak přetopený byt, jak to často v rodinách s novorozenci bývá. Miminka se pak zlobí, protože je jim vedro, potí se.
Miminko si musí na pevnou schránku svého tělíčka opět zvykat
Dalším důvodem, proč může miminko při začátcích vázání do šátku plakat, je že není na vázání zvyklé. To platí u miminek 2-3 měsíce. Znovu nastolení pevných hranic tělíčka nepřijímají s libostí i když tyto hranice a kontakt působí ve finále blahodárně. Také bychom se zlobili, kdyby nám vyhradili prostor, kde se můžeme pohybovat a bylo by nám úplně jedno, z jakých důvodů.
Je dobré si však uvědomit, že přemíra volnosti pohybu může miminka zneklidňovat. Mluví se o tzv. neúčelných pohybech, paroximální pohyby. Reflexní, kdy sebou miminko škubne a lekne se, probudí se tím ze spaní. Proto se vracíme k zavinování a šátkování, aby měli miminka svou pevnou schránku. Aby cítili hranice svého tělíčka.
A protože si musí zvykat, na něco, co nyní odmítají, je dobré jim zvykání usnadnit. Vázat před procházkou venku, kdy si s pevnými hranicemi zažijí rovnou také příjemné houpavé pohyby, jako tomu bylo před porodem. To je většinou ukonejší a čerství vzduch také. Někdy maminka zklidní miminko prsem, při vázání ho nechá přiložené u prsu. To je však pro některé maminky nadlidský úkon, bojí se.
Chce spinkat a rušíme ho
Některá miminka jsou při vázání do šátku mrzutá, když s nimi chvíli chodíte a konejšíte je, uklidní se. Ale běda, jak opět popotáhnete šátek. Mohou být ospalá a nemohou zabrat, rušíme je ze spánku a tak se zlobí. Jiná miminka se rozpláčou a neuklidníte je. Tady je dobré rychle navázat, ukonejšit a uspat miminko v šátku a pak ještě doladit dotažení vertikálního úvazu. A nebo počkat, až bude klidné. Tak že když chcete začít s šátkováním, tak ne ospalé miminko, které právě nemá chuť a trpělivost na experimenty, navíc by trpělivost a jistotu svým pláčem mohl vzít vám. A to by byla škoda.
Schází rytmus
Když se nehýbeme, jenom stojíme, či sedíme, může miminko plakat, Schází pohyb. Pohyb je život a miminko si užívá pohybu své maminky. Moc pěkně o tomto píše paní doktorka Jiřina Prekopová v knížce Neklidné dítě. Tak že když vážeme miminko do šátku, je dobré chodit, dát mu pohyb, rytmus, který je jednou z jeho potřeb
Nejistota rodičů
Toto je velmi častá příčina pláče miminka, neklidu větších dětí. Miminko cítí, kdy jste nejistá. Není to nic špatného, pocit nejistoty a strach ukazují na to, že berete svou roli matky vážně a chcete pro své miminko to nejlepší a nemáte právě jistotu, že to tak je. Je to také proto že vás třeba nikdo v šátku nenosil. Nemáte vlastní zkušenost, která by vás podpořila.
Miminka nejistotu maminky vnímají. A když je nejistá maminka, intuitivně přichází strach. Co se mnou bude? \cestou k odbourání nejistoty je si úvaz natrénovat bez miminka s panenkou. Dostat techniku vázání pod kůži. Šátkové panenky jsou těžké, pronesou šátek a vázání je podobné vázání s miminkem. Už zde mají nejistí rodiče problém zkoordinovat šátek, panenku a obě ruce. Mají pocit, že by potřebovali třetí ruku. Ale dá se to naučit, v klidu. Jednou rukou vždy jistit miminko, druhou utahovat a přendávat pruhy látky z ruky do ruky. Když se to naučíte s těžkým břemenem, máte napůl vyhráno s miminkem. Tam jde již o to, rychle stáhnout, aby jste nemuseli miminko pořád jistit. Já si například jednou vázala do šátku tašku sběru, 8 Kg, abych zkusila, jak se šátek pronese.
Miminko cítí u maminky na hrudníku mlíčko
miminko, jak se ocitne na hrudníku maminky, cítí prsíčko a čeká, že bude kojené, a ono nic. Pláč může znamenat protest proti tomuto momentálnímu zklamání
Jak miminko utišit?
- Hlavně se nenechte pláčem znejistit, je přirozenou odezvou na něco, co se právě miminku nezdá, ale vy víte, že nošení je to pravé, co prospěje miminku i vám.
- Přestanete vázat a začnete s miminkem chodit po místnosti, tak jak jste s ním chodila v době před porodem, miminko se zklidní, připomeňte mu tak období v bříšku před porodem
- některá miminka jsou více temperamentní a je dobré je tedy vázat v době, kdy jsou napapaná, vyspalá, klidná a spokojená
- pokud miminko pláče po každém vázání opravdu urputně, zkuste procházku po venku, čerství vzduch a dynamická chůze učiní své, a nebo jej zkuste při vázání kojit.
- hlavně zapracujte na své sebejistotě a svém postoji k pláči miminka. Co s Vámi pláč dělá, proč Vás znejišťuje? Činí Vás nervózní? Je Vám miminka líto? Není to třeba lítost nad nevyplakanými slzičkami vašeho dětství? Vy jste možná jako děti plakat nemohli, ale vaše děťátko to privilegium má. Ono Vám může říci, vyplakat, své nesouhlasy.
Pláč miminka
Vnímáte, proč miminko pláče. Na konzultacích jako příchozí z venku se často přesvědčím, jak nemohu porozumět cizímu miminku, tak jak mu rozumí jeho maminka. Maminky svým vnímáním miminka mě konfrontují se znalostmi, které mám a nové zkušenosti říkají, že ne vždy je vše dle příruček. Prostě každý jsme jedinečný. Již od narození.
Většinou potřebuje napapat, přebalit, bolí ho bříško a nebo později rostou zoubky. Ale častým důvodem k pláči miminka může být také hlad po kontaktu a po rytmu. Miminko si pláčem neříká chci nosit. Miminko upozorňuje na svůj nedostatek, na nenaplněnou potřebu. Něco mu chybí, není mu příjemně, když má naditou plínku, když se pokaká. Jindy si prostě vyplakává své bolístky z porodu, může být přetažené přemírou podnětů a mrzuté. Nebojte se, že jej nerozmazlíte, když budete okamžitě reagovat na pláč chováním, nošením v šátku. Miminko pláče, protože má nedostatek. Má hlad po mlíčku, kontaktu či rytmu. To jsou jeho důležité potřeby. Když je naplníme, dostává se opět do pohody, do duševní rovnováhy.
- Pokud miminko hodně pláče, zkuste s ní spát v noci v posteli. (nedávejte jej mezi sebe a manžela, to by jste zabránili zase kontaktu mezi Vámi dvěma)
- Tělesný kontakt potřebuje i v noci. Bude lépe spát a vy se vyspíte také. (že je nedostanete z postele? K vytváření návyků přijde čas později)
- Přes den bude miminko i vy klidnější, odpočatější.
- Nalaďte se na miminko, vyhledávejte oční kontakt, masírujte jej, klidně na něj šišlejte, je pro něj nyní důležitý hlavně tón řeči než obsah.
- Buďte v srdíčku, v citech, vnímejte Váš vzájemný vztah, to jedinečné napojení vazby matka - dítě.
Pokud hledáte informace, jste v rozumu a nejste ve vztahu. Informací je spousta a znejišťují, ale vnímání jeden druhého, to je něco jedinečného a miminko potřebuje právě toto. Maminku mít jen a jen pro sebe, být s ní v sepjetí a jak s ním manipuluje, jaký postup při přebalování, přenášení atd. volí, je mu jedno, když cítí, že maminka to co dělá, dělá s naprostou jistotou, podvolí se a je spokojené.
Mgr. Katka Neubauerová, sociální pedagog, terapeut, lektorka kurzů šátkování a laktační poradkyně
S autorkou se můžete setkat na Festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství, více na: http://respektkporodu.cz/program-festivalu/
Těhotenství.cz
