Máma je číslo jedna
Žena se musí dát po porodu do kupy. A je víceméně jedno, jestli rodila přirozeně nebo císařským řezem. Vždy jde o zásah do těla i psychiky. Najedou máte miminko, břicho zůstalo, děloha se musí srolovat, trápí vás smotky a kojení, bradavky pálí a dítě pláče. Je toho dost, s čím se musíte srovnat. Přepadají vás záchvaty euforie a bezmoci, cítíte přehnanou zodpovědnost, všude vidíte nepořádek a máte výčitky vůči partnerovi, že se mu dostatečně nevěnujete. Na jednoho člověka je těch emocí, vjemů a podnětů až až.
Nebojte si vymezit hranice a uzavřít se do bubliny. Můžete tam pouštět jen ty, kterým důvěřujete. Slaďte se s miminkem, neodbývejte partnera, přizvěte nejbližší příbuzné. Pokud se ale na širší okolí necítíte, nikdo vám to nemůže mít za zlé. Vztah mezi mámou a dítětem - a pochopitelně i partnerem, který je nedílnou součástí rodinné smečky - je ze všeho nejdůležitější. Nemusíte se za své požadavky stydět ani omlouvat.
Táta v akci
Každý otec má po narození dítě nárok na čas strávený s rodinou. A je jedno, jestli jde o první nebo páté dítě. Tuto možnost muži rádi využívají. Aby ne. Chtějí se vyrovnat s novou situací a užít si ženu i dítě. Nemusíte se bát i finance, stát pochopitelně myslí i na tuto praktickou stránku a nedovolí, aby rodina byla nucena trávit první chvíle odděleně kvůli strachu z nedostatku peněz.
Dva týdny volna (14 dní) jsou dost na to, aby se otcové mohli srovnat s novou situací, aby pomohli své partnerce, aby se pomazlili s miminkem a omrkli základní péči o něj. Měli by ženě dodat sebevědomí a probudit v ní pocit, že na starost o rodinu a domácnost nejsou samy. Procházka s miminkem je jedna z nejlepších možností, jak ukázat, že jste parťáci. Nesmí se ale zapomínat ani na ženu, její podporu, prostor pro vypovídání se a tiché pohlazení.
Rodiče na scénu?
Prarodiče se na vnouče bezpochyby těšili. A často neznají míru. Chtějí miminko vidět každý den, mazlit se s ním, tiše ho pozorovat, vyvážet na procházky a pochlubit se všem svým známým, tetkám z vesnice a kolegyním z práce. Je to normální. Na druhou stranu se nesmí divit, když jim žena dá jasnou stopku a značně omezí kontakt. Ne, není to prostor pro uražení. Během prvních šesti týdnů jsou pocity a zázemí pro matku a dítě to nejdůležitější. Jednou nebo dvakrát do týdne hodinová návštěva bohatě stačí. Možná se to může zdát příliš kruté, ale ve finále se všechno v dobré obrátí. Stačí dát čas a bude líp. Však si prarodiče svého vnoučete užijí ještě dost.
Přátelé musí počkat
V první linii žena, v druhé partner (i když to tak není bráno doslova, měl by být pochopitelně na stejné úrovni jako máma), pak rodiče a “na konci” známí, přátelé, tetičky a všichni další. Není dobré, kdy má kolem sebe dítě do šesti týdnů věku hodně ruchu, vjemů, lidí a s tím spojených bacilů. Všeho s mírou. Není na škodu, když se s lidmi, kteří s vámi nejsou v přízni, potkáte až po dvou měsících od porodu. Naštěstí žijeme v době, kdy nám technologický pokrok umožňuje sdílení audio i video záznamů, a tak o nic nepřijdou a vy si užijete klid a pohodu ve dvou.
Povolená návštěva zvenčí?
Některé ženy potřebují pomoc. Pomoc odborníka. Není na škodu, když oslovíte svého pediatra nebo porodní asistentku, která dorazí k vám domů a v prostředí, které důvěrně znáte, vám ukáže, jak manipulovat s miminkem, jak kojit, jak uspávat a spoustu dalších vychytávek. Můžete tak najít větší klid a ujištění. A to je k nazaplacení. Předporodní kurz nemusí stačit, stále jde totiž jen o teorii. A praxe je jí většinou na hony vzdálená.