Síla a krev
Na jedné straně stojí rodič, který ví přesně, co by jeho dítě mělo zvládnout. Nenápadně svého potomka tlačí do pokroku a podsouvá mu další a další dovednosti. Na druhé straně je samo dítě, které si velice dobře uvědomuje, co zvládne, co je mu proti srsti a do čeho se mu prostě jen nechce. Pokud je dítě plačtivé a dává přednost kočárku, netlačte na pilu a chvilku ho vezte. Může za tím stát únava, špatná nálada, počátky nemoci, nepohodlné boty. A chce-li dítě jít po svých a golfky úspěšně ignoruje, neposazujte ho a nenuťte ho být chvíli v klidu. Chce objevovat a pátrat. To je pro dítě kolem dvou let, kdy bývají neshody mezi dětmi a rodiči ohledně chůze nejčastější, typické. Samo neví, co je pro něj nejlepší. Ale umí dát nahlas najevo, že se mu něco nelíbí. Pokud máte v plánu delší trasu, rozvrhněte ji tak, aby byla pro dítě zajímavá a zároveň ho lehce unavila. Musíte stihnout všechny pochůzky, ale jít ven a dítě brát jako nutný doplněk - to nevěstí nic dobrého.
Všeho s mírou
Děti začínají s nesmělými krůčky krátce po prvních narozeninách. Některé se rozejdou už na dvanácti měsících, jiné o půl roku později a více času se přidržují nábytku. Nezáleží na tom, pokud motoricky nezaostávají, není důvod se obávat. Ve dvou letech už drtivá většina děti chodí bez pomoci a co týden navyšuje rychlost. I u chůze ale existují limity a příliš velké vzdálenosti - i když je dítě zvládá bez námitek - mu mohou spíše uškodit.
V první řadě je třeba volit terén tak, aby nebyl pro dítě náročný. Asfaltové cesty nebo pěšinky vysypané pískem, které jsou typické pro městské parky, a travnatý porost jsou pro malé děti ideální. Nejsou na nich zbytečné nástrahy v podobě kořenů, kamení nebo výmolů a děti vidí daleko před sebe. Na lesních cestách nebo ve svazích musí dávat děti velký pozor a to se v kombinaci s vratkým krokem občas nedaří. Ve ztížených podmínkách neujde dítě ani zdaleka totožnou vzdálenost jako na cestě bez překážek.
Druhý faktor představují boty. V holinkách, které bývají dětem často větší a mají nedostačující oporu lýtka i kotníku, jsou možné jen kratší vycházky v nepříznivém počasí. Na běžné nošení jsou nevhodné. Tabu jsou i sandály s otevřenou špičkou, nikdo nestojí o okopané palce a odřené prsty. Zesílená část boty je u malých dětí velice důležitá, chrání celé chodidlo a zároveň podporuje stabilitu nohy. Pokud se chystáte na delší výlet, volte kotníčkovou obuv určenou na turistiku.
Neopomínejte ani motivaci. Pokud budete nutit dítě vyšlapovat pět kilometrů po asfaltové cestě, jen abyste si splnili denní limit kroků, nemůžete čekat spokojenost a den bez reptání. Děti potřebují zábavu a pravidelné rozptýlení. Hrajte jednoduché hry, sbírejte kameny nebo kaštany, schovávejte se, poskakujte, odpočívejte a pozorujte přírodu kolem sebe. Děti půjdou a ani jim nepřijde, že jsou v pohybu, který běžně nevyhledávají.
Do kroku!
Záleží na povaze dítěte a životním stylu rodičů. Jsou pro svého potomka vzorem a pokud nemají k pohybu vztah, ani dítě nebude zdatným chodcem z vlastního přesvědčení. Je třeba dávat pozor na to, aby se děti zbytečně nepřetěžovaly. Špatně je pochopitelně i druhý extrém. Kosterní systém nezvládne velkou zátěž a z ortopedického hlediska je 8 kilometrů za den absolutní maximum. Taková vzdálenost by se ale neměla opakovat každý den, ale pravidelně se střídat se dny, kdy je pohybu o poznání méně a aktivity víceméně odpočinkové, aby mohlo tělo relaxovat a svaly se řádně uvolnit.
