Císař jako standard?
Císařských řezů strmě přibývá. Nedá se přesně určit, co za tím stojí. Faktorů je celá řada. Zvyšuje se věk prvorodiček a zároveň i počet vícečetných těhotenství, kde je sekce většinou jasnou volbou. Bohužel se kupí i případy předčasných porodů a nezřídka je tento nejčastější chirurgický zákrok prováděn na žádost rodičky. Například ve Velké Británii nebo Francii je to běžná praxe a naopak přirozený porod je tam v útlumu.
Na druhou stranu je třeba připomenout, že jde o poměrně velký zásah do těla ženy a rekonvalescence se táhne několik týdnů. Nehledě na ztrátu citlivosti v podbřišku a nutnost pečovat o jizvu. To jde ale často těžko, když máte na starost malé dítě a musíte se vyrovnávat s novou životní rolí.
Dlouhodobě jsou zdravotníci pod tlakem, že si přistoupením na císařský řez usnadňují práci, ženou “pod kudlu” i pacientky, kde to není nezbytné a zákrok vykazují pojišťovnám jako finančně výhodnější. Nic z toho se ale prozatím nepotvrdilo a zůstává v rovině klepů. Dozajista záleží na pracovišti, kde se porod odehrává. A na lékařích a důvěře k nim.
Informace je základ
Některé faktory můžete ovlivnit, jiné ne. Vždy ale od samého těhotenství svého gynekologa informujte o svých záměrech rodit přirozeně. Pokud vám to ale nedoporučí, vyslyšte ho. Nejde totiž jen o vás, ale i o dítě. Můžete se sice poradit s dalšími odborníky, ale většinou se jejich postoje příliš neliší.
Hledejte možnosti nebo přístup v dalších nemocnicích, pátrejte po zkušenostech ostatních a pročítejte diskuzní fóra. To všechno vám může v rozhodování hodně ulevit. Na druhou stranu nemá smysl jít na krev a na porodním sále prožívat muka nebo si neschopnost přijmout realitu vyčítat do konce života. Přirozený porod je sice nezapomenutelný, ale někdy není jiné východisko než sekce. A jizva není s pravidelnou péčí téměř viditelná ani citelná a jinak omezující.
Jasná stopka
Ročně se v České republice narodí kolem sta tisíc dětí. Je to poměrně vysoké číslo, které je stabilní a na rozdíl od jiných zemí výrazně neklesá. Podíl císařských řezů je ale v porovnání se světem poměrně vysoký, dosahuje 25 procent, což odpovídá každému čtvrtému porodu nebo dobrovolné bázi nebo na základě lékařské indikace.
Počet těch žen, které po císařském řezu porodí druhé dítě přirozeně, je ale mizivý a dosahuje pouhé 2,5 z celkového počtu porodů. Jde sice o mírný nárůst, ale zdá se, že vaginální porod je stále v ústraní a sekce na první pokus je předzvěstí toho, že se to bude opakovat i v případě dalšího těhotenství.
Až příliš
Po jednom císařském řezu se může žena, dovoluje-li to zdravotní stav “obou zúčastněných”, rozhodnout pro přirozený porod. Po dvou a více sekcích je to ale tabu. Riziko, že jizva praskne nebo dojde k vnitřnímu poranění, je poměrně vysoké.
Jedna, dvě, tři
Při očekávání jednoho potomka je ženino tělo zatěžováno tak akorát, většina jich takový nápor zvládne. U dvojčat nebo trojčat (a více) je to složitější. Samo těhotenství je mnohem náročnější a vyžaduje bedlivější dohled a klidový režim, o porodu to platí dvojnásob. Pokud jste po císařském řezu a čekáte dvojčata, s největší pravděpodobností s vámi nebudou lékaři i možnosti přirozeného porodu ani mluvit. A právem. Obavy z komplikací jsou na místě.
Macek
Rodí se děti s poměrně velkým hmotnostním rozdílem, průměr se ale pohybuje kolem 3,5 kilogramů. Je-li dítě větší, nedoporučuje se přirozený porod ani prvorodičkám, u žen po císařském řezu je to samozřejmost.
Tenký led
Největší riziko se pojí se samotnou jizvou. Nitroděložní tlak je při kontrakcích neuvěřitelně silný. A to i v případě, kdy je žena překoná levou zadní. Jen je vnímá odlišně, ale bolesti a stahy probíhají a pro tělo jsou velkou zátěží. Prasknutí jizvy je otázkou jen asi 1 % případů, kdy žena po císařském řezu rodí přirozeně. A jen v 6 % ze zmíněného jednoho procenta následuje tragický konec. Riziko je tedy mizivé, ale patří do statistik a je třeba s ním počítat.
Pokud se názor ženy a lékařů různí, může nastávající maminka podstoupit měření jizvy po první sekci, kde se detailně prošetří, co by mělo tělo ještě zvládnout. Zdravotníci mohou uvést argumenty, ale konečný verdikt je vždy na ženě.
