Pořád dokola
Dokud je dítě kojené nebo na umělé stravě, nejsou problémy s krmením nijak velké. Problém většinou nastává s prvním příkrmem. Rozmixovanou mrkev ochutnává dítě s velkou nevolí, ale sladká chuť ho nakonec přeci jen zláká. Aspoň na špičku jazyka. Jednou, dvakrát, dost, stačilo! Kolem dvou let už jí dítě samo a umí dát důrazně najevo, že se mu něco nelíbí. Zelenina je fuj, ovoce zrovna tak, maso ble, kaši mu radši ani neukazujte. Je to k zbláznění a zažívají to všichni rodiče. Nemusíte se bát, že by bylo vaše dítě výjimkou. Snadno se to řekne - je to jenom období a přejde ho to - realita je ale jiná. Připadáte si jako hotelová vývařovna. U dětské židličky to vypadá jako na švédském stole. Od každého trošku, spoustu času a zbytečně vynaložené energie. Ráno vstáváte s myšlenkou, co by mohlo špuntovi dneska chutnat. A on to odmítá a všechny snahy bojkotuje. To nemá hlad? Baví ho takhle vás vytáčet? Je to jenom rozmar? Neumí se sám najíst? Něco ho bolí? Chce pustit pohádky nebo zahrát divadlo s maňáskem? Líbilo by se mu jíst rukama? Máte v hlavě tisíce otázek, odpověď je ale pořád stejná. “Nechci!”
Už žádné ústupky
V první řadě se zaměřte na to, jestli dítě skutečně něco nebolí. Mohou to být zuby, uši, rýma, střeva. Pokud prospívá, nehubne, není bledé, netrpí nevolnostmi, je živé, hravé a usměvavé, je diagnóza jasná - rozmar. Baví ho prosadit si svou a vidět rodiče dělat psí kusy. Někdy to divadlo za suchý rohlík nebo přeslazenou sušenku zkrátka stojí. Proč by se nebavilo, když dosáhne svého?
V období vzdoru hledají děti hranice a pokusy se nevyhýbají ani jídlu. Většina rodičů ale dělá jednu zásadní chybu, která ovlivní stravování dítěte na roky dopředu.
Představte si modelovou situaci:
Dítě odmítá brokolici. Do té doby ji jedlo bez problémů, vždycky si na ní pochutnalo. První den to necháte být a nabídnete mu tvaroh s medem. Jistota. Potřebujete jít do města a nemáte čas na průtahy. Zkusíte to s brokolicí ještě druhý den, bez úspěchu. Dítě se vzteká a misku s kaší shodilo na zem. Na podlaze je spoušť a vy nemáte nic v záloze. Malému se chce spát, je unavený a vy také. Sáhnete do tašky a strčíte mu rohlík, aby měl teda aspoň něco a nevzbudil se po dvaceti minutách hlady. Dítě sleduje Mikeše a vesele ďobe křupavé pečivo. Dosáhlo svého. Brokolici už mu nikdy nekoupíte. Vyhozené peníze a zbytečná práce. Pravda? Ani ne! Kdybyste mu totiž zeleninu (brokolici) podstrčili znovu o pár dnů později, dost možná by si ji dalo. Byl to jen rozmar, umíněná nálada, která vás dohnala k šílenství.
Nevadí, když bude dítě čas od času hladovět. Podléhat ale svodům rychlého řešení a dát mu rohlík nebo sušenku, když mu po zbytek dne servírujete čerstvou zeleninu a dušené maso, je nesmysl. Jdete tak sami proti sobě. Ústupek v dítěti evokuje dojem, že je to jen hra a nakonec dosáhne svého, že vaše pokusy jsou součástí nějakého divadýlka. Na druhou stranu nemá důvod cpát jídlo do dětí pod tlakem. Vypěstovaly by si k němu nezdravý vztah a odpor, spojily by si ho s negativními zážitky a odmítaly ho komplet, ne jen vybrané potraviny.
Existuje pár triků, jak dítě přimět k jídlu. Inspirujte se:
- Servírujte přiměřené porce jídla
- Velké množství jídla, o kterém je předem jasné, že dítě nesní, představuje pro malou duši ohromný stres
- Hrajte si
- Nechce plátky cukety nebo brambor? Vykrájejte z nich zábavné tvary
- Klid a žádné rušení
- Jakmile zavelíte k obědu (nebo jinému jídlu), uklidí se hračky, vypne se televize. Sedněte si ke stolu a jezte bez rušivých elementů. Rituály jsou základ
Pokud dítě do dvaceti minut nesní snídani, dostane až svačinu. Pokud se to opakuje se svačinou, naservírujte mu až oběd. Žádné dítě dobrovolně nevyhladoví. Můžete sice kontaktovat dětského psychologa, ale ten pravděpodobně nepřijde s ničím převratným a pomocí her, které můžete velice snadno aplikovat i v domácím prostředí, vám potvrdí, že je dítě vybíravé a prožívá náročnější období.
