U oblečení to začíná
Holčičky v růžovém a kluci v modrém. Tak to bylo ještě donedávna nastavené. Jasné rozdělení pohlaví. Nikdo nic nenamítal a genderová vyváženost stála opodál. Dnes je situace jiná a na barvách se lpí ještě víc. Předsudky ohledně růžové a modré, které jsou pro děti typické, jsou pasé, mnohem větší pozornost se upíná k neutrálním odstínům. Do šedé, béžové, bílé nebo okrové můžete totiž obléknout všechny bez rozdílu. Nehledě na to, že se poměrně snadno kombinují. Sociální sítě jsou takových obrázků plné. Bohužel nejde jen o oblečení, ale i kompletní výbavu pro děti. Mnozí výrobci kočárků, prodejci koberců, mantinelů, hnízdeček, zavinovaček, fusaků nebo závěsů a hraček jdou stejným směrem a zabředli v nudné paletě barev, kde nic nevyniká, ale hlavně, že spolu skvěle ladí. Není to na škodu, ničemu tím člověk neubližuje, nikoho neovlivňuje, neformuje tak dětskou psychiku ani jeho vnímání, jen to působí jako stejnokroj a postrádá i tu sebemenší originalitu.
Tlumené barvy nejsou jen otázkou vkusu, ale existují studie, které potvrzují, že odlišný styl v oblékání může formovat dětskou povahu a vnímání vlastní individuality. Díky tomu bývají v životě dravější, orientované na progres a výsledky, nestydí se za odlišnosti a zároveň je umí respektovat, nepropadají studu a lépe se vyrovnávají s kritikou nebo posměchem. Je to sice maličkost, barevné mikiny, legrační čapky nebo manšestrové culottes s kšandami mohou ale mít velmi pozitivní vliv na dětské vnímání. Budování extroverze a schopnosti prosadit se a obhájit si svoje názory a postoje je pro život naprostý základ. A proč to zbytečně tlumit nudným šatníkem?
Hračky podle trendů
Dělení na holky a kluky se netýká zdaleka jen oblečení. Pomyslete na hračky. Barevně se přibližují dnešním trendům, stále je však mezi lidmi stigma, které určuje, že panenky jsou pro holčičky a auta pro chlapce. Děti jsou tak vedené a jen málokdo pochybuje o správnosti takového přístupu. Čím dál častěji se ale objevují malí rošťáci s hadrovým panáčkem. Je to jejich kamarád, spřízněná duše, spiklenec. Stejně jako mají dívky svá miminka a děťátka, o která se mohou starat, i mnozí chlapci zatoužili po parťákovi. Jde ale o něco, co skutečně dělí společnost. Někdo to radši nekomentuje, další se posmívá. “Panenky” pro kluky jsou stejně nepochopené jako muži, kteří nosili crossbody. I na tu si ale lidé časem zvykli. A tak to bude i na poli hraček a panáků.
Do extrémů
Unisex frčí, o tom není pochyb. Po oblečení a hračkách ale přichází na scénu mnohem třaskavější témata. Týká se to například vlasového stylingu. Dívky s vlasy střiženými nakrátko jsou prozatím v menšině, ale postupně jich přibývá. U chlapců je situace jiná. Těch, kteří mají dlouhé vlasy a nosí rošťácký cůpek na vršku hlavy, je čím dál tím víc. Výjimkou nejsou ani ti, kteří mají propíchnuté uši. Kdyby náhodou někdy zatoužili po náušnicích. Ano, je to pochopitelné, ale starší generace tomu porozumí jen těžko. Jde o směřování mimo zajeté standardy a pro mnohé rodiče bývá problém si své názory a jednání obhájit. O to víc, uplatňují-li se právě na dětech, na těch nejmenších, nejzranitelnějších a bez možnosti bojkotu nebo svobodné volby.
Rada je jen jedna: Čiňte tak, abyste neudělali z dítěte chodící reklamu, odkaz chvilkových trendů, abyste ho nevystavili posměchu nebo ho zbytečně nevyčlenili z komunity. Být jiný je v pořádku, ale všechno má své hranice a slepé následování toho, co je zrovna v kurzu, je opravdovým balancováním na hraně.
