Pane primáři, popište prosím čtenářům proces, který páry podstupují při léčbě neplodnosti a umělém oplodnění.
V případě ženy je nutné gynekologické, ultrazvukové a hormonální vyšetření, u mužů je třeba vyšetřit spermiogram, u obou pak vyšetření na pohlavně přenosné nemoci (HIV, syfilis, hepatitida B a C). Na základě těchto vyšetření se určí důvod neplodnosti. Pokud se pak přistupuje k umělému oplodnění, tak prvním krokem v samotném procesu je stimulace vaječníků (aplikují se injekce folikulostimulačního hormonu), pak je odběr vajíček v krátké narkóze, ten den dojde k oplození vajíček (tzn. partner dodá vzorek spermií), v laboratoři dojde k umělému oplodnění a vzniku embryí. Zhruba za 5 dnů pak zavádíme embryo do dělohy a po 14 dnech si pacientka udělá kontrolní těhotenský test.
Kolik tenhle proces stojí?
Pojišťovna hradí 4 cykly, pokud si žena nechá v prvních 2 cyklech zavést 1 čerstvé embryo (nezapočítávají se do toho transfery mrazených embryí). V opačném případě má nárok na 3 pokusy. Kromě toho pak páry platí ještě za léky a laboratorní metody, okolo 20-25 tisíc korun.
Jak prosím probíhá proces před samotným umělým oplodněním? Je nutná hormonální stimulace?
Nejdříve je nutné pátrat po příčině neplodnosti. Pokud je řešením umělé oplodnění, přistupujeme většinou ke stimulaci vaječníků. Důvod je ten, že chceme získat víc vajíček a mít více embryí. Čím více embryí máme, tím více stoupá šance na otěhotnění.
Jak dlouho to probíhá a jaká je úspěšnost tohoto procesu?
Při transferu embrya s užitím vlastních oocytů máme u pacientek do 38 let úspěšnost téměř 50 procent. Při využití darovaných oocytů pak dokonce téměř 65 procent. Celý proces probíhá v rámci 1 menstruačního cyklu, většinou druhý den menstruace začíná stimulace vaječníků, odběr vajíček je obvykle mezi 10.-14. dnem cyklu a o 5 dnů později transfer embrya. V době očekávané menstruace už může být žena těhotná (tzn. 2 týdny po přenosu embrya).
Je samotný zákrok odebrání vajíček bolestivý a jak dlouho trvá? Je třeba se na odběr nějak dopředu připravit?
Odběr vajíček probíhá v krátké celkové anestezii. Trvá obvykle kolem 15 minut, záleží na počtu folikulů (čím více jich je, tím je výkon delší). Po výkonu může mít pacientka mírné bolesti v podbřišku, které tlumíme běžnými analgetiky (léky proti bolesti). Před odběrem je nutné absolvovat standardní předoperační vyšetření (krevní testy, EKG, vyšetření moči).
Jaká je pravděpodobnost, že se z umělého oplodnění narodí dvojčata?
Tradiční spojení mezi umělým oplodněním a dvojčaty má kořeny v historii, kdy se zavádělo více embryí (2, 3, 4 i více). V dnešní době preferujeme transfer pouze 1 embrya. Je to umožněno embryologickým a medicínským pokrokem (lepší kvalita embryí). Vícečetné těhotenství je navíc mnohem rizikovější než jednočetné, proto se mu snažíme vyhnout. Po transferu 1 embrya je vícečetné těhotenství raritní (pod 0,5 %, embryo by se muselo rozdělit a vzniknout jednovaječná dvojčata). Po transferu 2 embryí je riziko dvojčat zhruba 5-10%.
Je pravda, že neplodnost se zvyšuje? Čím to je?
Procento neplodných páru se zvyšuje. Kromě zhoršování mužské plodnosti má na to největší vliv odklad rodičovství ženy do vyššího věku. Ženy se dožívají vyššího věku, ale reprodukční věk se neprodlužuje. Šance na otěhotnění po 42. roku života je velmi malá. Je to dáno trvale se zhoršující kvalitou vajíček.
Když byste měl srovnat úroveň českých a zahraničních klinik zaměřujících se na IVF, tak jak jsme na tom v porovnání se světem?
Kvalita české reprodukční medicíny je na velmi vysoké úrovni. Důkazem je množství pacientek ze západní Evropy a Severní Ameriky, které naše centra navštěvují. První dítě na světě po umělém oplodnění se narodilo v roce 1978 ve Velké Británii, Československo bylo první z celého východního bloku – první dítě „ze zkumavky“ se narodilo v roce 1982 v Brně. Myslím si, že tradice kvalitní asistované reprodukce přetrvává až do dnešní doby.
Na závěr – jsou nějaké nové trendy v oblasti léčby neplodnosti a umělého oplodnění? Nějaké novinky, které by v budoucnu měly změnit tenhle obor?
Změny v reprodukční medicíně se odehrávají spíše nenápadně a pomalu. Velký rozvoj určitě zaznamenala embryologie – máme lepší kultivační systémy, kvalitní vitrifikace (mrazení) gamet a embryí, preimplantační genetické testování (vyšetření embrya před transferem). Testují se nově i neinvazivní metody (bez nutnosti biopsie embrya - vyšetření kultivačního média nebo tekutiny z nitra embrya). V medicínské části reprodukční medicíny se zdokonalují používané léky, jsme schopni lépe zvládat komplikace a snižovat rizika (např. hyperstimulačního syndromu). Pokrok se odehrává i na poli onkofertility, kdy jsme u onkologických pacientů schopni zachránit plodnost a po vyléčení nádorového onemocnění pomoci s otěhotním a narozením zdravého dítěte.
MUDr. Jan Lacheta působí jako primář v Centru asistované reprodukce ISCARE. Klinika patří mezi přední česká zařízené v oblasti léčby neplodnosti, od jejího vzniku v roce 1994 její lékaři přivedli na svět více než 11 tisíc dětí „ze zkumavky“.
