Těžké časy
Představte si modelovou situaci. Všechno se zdražuje, v partnerově telefonu se našly zprávy od kolegyně z práce, šéf si na vás brousí zuby a dýchá vám na záda, aby vás přistihl při chybě a měl pádný důvod ukončit s vámi poměr, peněz není nazbyt a na den vám zbývá sotva stovka, okna netěsní a těch patnáct kilo navíc se vás drží jako klíště, na návštěvu se chystá vaše matka a hodlá do vás pálit “ostrými” (její jízlivé poznámky skutečně bolí) a čeká vás týden bolestivé menstruace. Na jednoho člověka je to až až. Těžko to zvládnou “bez ztráty kytičky”. A do toho si dítě umane, že si pozornost uzme pro sebe, křičí, odmlouvá, protestuje, dělá naschvály, pláče od rána do večera, odmítá vás a jakoukoliv pomoc. Není se čemu divit, že vám ujíždí nervy, jste úsečná, agresivní a neústupná. Nejradši byste bouchla dveřmi a šla se vydýchat na vzduch. To ale nejde vždycky. Kdyby aspoň to miminko si nechalo něco vysvětlit, abyste viděla světlo na konci tunelu. Ale když už se komplikace kupí, tak pořádně a všechny najednou .. .
S partnerem se můžete pohádat a dát jasně najevo, co vám vadí, s mámou si toho spoustu vyříkat a vymezit hranice, najít si novou práci nebo přivýdělek, abyste nepočítala každou korunu, na břišní křeče si uvařit kontryhelový čaj. Vaše neúspěchy a kolize v životě by ale nikdy nemělo odpykat dítě. Nikdy. V prvních měsících života je tak bezelstné, že není možné, aby křičelo bez důvodu. Možná má bolesti nebo jen cítí pnutí na domácí půdě. A i o něco později - kdy už mluví - nedokáže uvažovat tak složitě, aby dělalo něco cíleně. Nevybíjejte si zlost na něm. Je to hloupé. Můžete o ošidit o pohádku, protože na ni zkrátka nemáte náladu. Můžete vynechat masáž mandlovým olejem nebo pro jeden den nevykrájet z chleba rybičky, ale fyzický kontakt je tabu.
Na třesení zapomeňte
Ano, popadnete dítě za hrudník nebo za ramena a pár vteřin s ním třesete. Proč? Aby se probralo a začalo se chovat tak, jak vy potřebujete. Aby se uklidnilo, aby přestalo plakat, aby usnulo, aby začalo jíst, přisálo se, aby vám dalo chvilku klidu a pochopilo, že situaci jen zhoršuje. Může se to zdát jako dobrý nápad, léčba šokem, utnutí bezvýchodné situace. Možná ve vaší hlavě zalité temnotou. Se špetkou rozumu je přece jasné, že dítě přinejmenším do věku osm měsíců nebo spíš až jednoho roku, není na takový fyzický zásah vůbec připravené. Zranit ale pochopitelně můžete i starší dítě.
Dětská hlava a krk jsou mimořádně citlivé a zranitelné. Nemůžete se orientovat podle sebe. Při sebemenším tlaku a třesení nedokáže krční páteř zatnout svaly a reagovat, aby nedošlo ke zranění. V přímém nebezpečí není jen cévní systém, ale i mozek. Poskakování rodičům na kolenou je v pořádku, to miminku neublíží (nekliká-li mu hlava ze strany na stranu), ale cílené třesení ve vzteku je zkrátka daleko za hranou. Možná si ale v tu chvíli jen málokdo uvědomuje, že může dojít - a jen v USA dochází ročně k téměř padesáti tisícům případů, kdy zhruba patnáct procent (osm tisíc dětí) z nich končí smrtí - k vážnému poškození mozkové tkáně, k narušení duševních schopností a postižení. Při třesení krční svaly dostatečně dobře nereagují a hlava se dá do pohybu (rotace), čímž se “otlouká” mozek, naráží do lebeční kosti a dochází k jeho zhmoždění. Je to k neuvěření, ale neurvalým třesením dítěte je možné způsobit totožné zranění jako při pádu z motorky bez helmy.
V tichosti
Největší problém u syndromu třeseného dítěte je v tom, že neupadne-li dítě do bezvědomí, nastupují kritické projevy se zpožděním. A rodiče (statisticky ukazují, že se mnohem častěji jedná o partnery matek) bývají v takovém afektu, že s přivoláním první pomoci otálejí. Je to začarovaný kruh.
Ze začátku se mohou dostavit jen problémy s polykáním, neschopnost zvednout hlavičku, snížená chuť k jídlu, absence úsměvů a zvukových projevů a nepřiměřená velikost zorniček. Závažnější porušení mozkové tkáně se ale napravuje těžko.
- Poruchy spánku
- Slepota
- Zastavení rozvoje řeči
- Mentální retardace
- Rozvoj epilepsie
- Smrt
Myslete na to, že zdravé miminko pláče každý den. Někdy jen hodinu, jindy i čtyři. Stále je to ale v normě. I to, když prokřičí celý den. Je to dítě a reaguje tak na všechny podněty. Na smutek, vztek, nepohodlí, ale i radost. Desátý den od narození je v plné síle, což trvá zhruba čtyři měsíce. Všechno se dá ale překonat, stačí hledat možnosti a cesty, jak náročné období překonat. Je pochopitelné, že někdy je toho na člověka moc a sejdou se komplikace, které vám mohou začít přerůstat přes hlavu, ale nikdy byste se neměli snížit k násilí na dětech. Nikdy. Do konce života byste si těch pár vteřin pro chvilkovou úlevu vyčítali. Nevybíjejte si zlost na dítěti.
