Pozor na brzké polohování miminek na břicho

Dítě by proto do tří měsíců věku mělo strávit v poloze na břichu pouze nezbytně nutnou dobu – chvilku při koupání, přebalování nebo během prohlídky u lékaře. Až mezi 12. a 18. týdnem života miminka dochází k synchronní aktivitě jeho hlubokých svalů od krční po bederní páteř a souhře přímých a šikmých břišních svalů. Díky tomu začne také samo zvládat pokusy o přetočení ze zad na bříško.

Generace maminek a babiček se ve znalostech psychomotorického vývoje dítěte rozcházejí. Zatímco dřív bylo běžné děti předčasně posazovat (i na nočník), dávat do chodítek nebo přidržovat při chůzi za obě jejich zdvižené paže, dnešní maminky tyto metody zavrhují. Samy poučují babičky, že měkké kosti a klouby miminka ještě váhu hlavičky ve vzpřímené poloze neudrží, že dochází k tlaku na orgány v hrudníku a deformaci páteře. Vědí, že dítě musí mít svaly vyvinuté natolik, aby bylo schopno udržet vzpřímenou páteř proti gravitační síle Země.

Proč se tedy drží mýtus brzkého polohování na bříško, pro které by měla logicky platit podobná pravidla? „Řada odborníků se stále domnívá, že pokládáním na bříško několikrát denně na tolik minut, kolik miminko vydrží, posiluje krční a zádové svalstvo. Když se dítě snaží hlavu nadzvednout, otočit se za světlem, hračkou nebo maminkou, je pravda, že určité svaly posiluje, rozhodně se ale nejedná o aktivní rovnováhu mezi přední a zadní stranou šíjového svalstva, zad, bříška a hlubokých svalů na páteři, která je pro správný psychomotorický vývoj klíčová,“ podotkla fyzioterapeutka Iva Bílková.

Stejné svaly, které jsou u miminek aktivní vleže na zádech, jsou aktivní i v poloze na bříšku. Ovšem práci svalů, které jsou dosud vzhledem k nízkému věku miminka neaktivní, přeberou svaly už od pračlověka geneticky silnější. Poté mohou maminky sledovat první dysbalance kolem páteře miminka, ať už jde o záklon hlavy, nebo její rotaci na jednu stranu.

„Dítě v poloze na bříšku začne usilovně přetěžovat trapézový sval nebo mezilopatkové svaly. Kvůli nedokonalé aktivitě bránice a souhře břišních svalů mu znatelně vystoupí spodní část žeber a bude se prohýbat v bederní páteři. Prohnutí v zádech si děti pak fixují a používají ho v přetáčení na bok, sedu, plazení, lezení, ale i stoji. Tah svalů a šlach definuje vývoj tvaru obratlů, dlouhých kostí, ale i nosných kyčelních a kolenních kloubů. Problém se pak řetězí v předškolním věku v podobě skoliotického držení těla a v dospělosti se může projevit bolestí zad, hlavy, náhradami kloubů, plochou nohou nebo horší kapacitou plic. Vždy platí, že co se jednou miminko naučí a mozek zafixuje, to je pak těžko odbouratelné,“ vyjmenovala rizika Iva Bílková.

Aby mohlo být dítě bezpečně pokládáno na bříško, musí být samo schopné přetočit se ze zad na bok a polohu udržet, aniž by se nekoordinovaně převrátilo. „Při správné neuspěchané manipulaci má dítě vyvinutou rovnováhu mezi jednotlivými svaly zodpovědnými za správné napřímení páteře, rotaci pánve a hrudníku kolem 4,5 měsíce věku. Adekvátní koordinací svalů udrží napřímení páteře, spodní žebra sklopená, ramenní klouby uvolněné a lopatky fixované tak, aby mohlo dojít ke správné opoře předloktí a pánve o podložku a dítě nadzvedlo hlavičku, aniž by si přetěžovalo svaly v oblasti celé páteře,“ popsala Iva Bílková.