Tak akorát
Poměrně hodně rodin bydlí v bytě, některé dokonce v jednotce bez balkonu, terasy. Nic proti ničemu, ale přísun čerstvého vzduchu zkrátka schází. Snadno se tak může stát, že jsou děti neustále zavřené doma, nemají přístup na dvůr, na zahradu, na pole za domem ani právě na skromný balkon, kde by si mohly hrát a nachytaly trochu vitamínů ze sluníčka.
Odborníci mají za to, že pro děti je minimální limit pro pobyt venku kolem dvou hodin denně. Na jednu stranu si člověk řekne, že to není moc. Bohužel až v sedmdesáti procentech případů je to sci-fi. Přes léto je to snazší, přeci jen můžete posedět venku, pohrát si v parku nebo jít do lesa, nemrznou vám ruce ani neprší do obličeje, nemáte promáčené boty ani několik vrstev oblečení, ve kterých se vám o pohodlí může leda tak zdát. Od podzimu do prvních jarních dní je to s pobytem venku zkrátka složité. Doma je prostě líp.
Doma versus venku
Na druhou stranu trávení volného času doma a v uzavřeném prostoru má celou řadu negativ a z dlouhodobého hlediska, kdy příliš často nevycházíte s dětmi ven, můžou způsobit celou řadu potíží. A s časovým odstupem je poměrně náročné (časově, finančně i psychicky) je řešit.
Nic nového pod sluncem
Čtyři stěny v bytě jsou dětem důvěrně známé, okoukané, ohrané, nudné. Není divu, že jsou uvnitř děti jako z divokých vajec, zlobí, křičí, skotačí a vymýšlí jednu skopičinu za druhou. Jsou nesoustředěné a neposlouchají vás. Aby ne. Může za to prostředí, kde jsou každý den. Moc dobře si uvědomují, že ten prostor je nemá čím překvapit a ony jsou tu pány. Stačí malá procházka a hned by všechno bylo jinak.
Samozřejmě i doma můžete děti zabavit a připravit pro ně naučné aktivity nebo je zapojit do domácích prací, ale rozvoj fantazie a schopnosti improvizace a představivosti se venku aplikuje mnohem snáz. A přirozeněji.
Psychika
Nemírně důležité je i duševní zdraví dětí. Má se za to, že je to jen otázka dospělých, kteří řeší “skutečné problémy”, ale problémy s psychikou, které se rozvinou zcela nenápadně už v dětství, mohou do budoucna způsobit velké komplikace jako je nízké sebevědomí, introvertní povaha nebo naopak upozorňování na sebe, narušené osobní i sexuální vztahy, odmítání autorit a celkově pokřivené vzorce chování.
Kapka sluníčka každý den dokáže mnohem víc než terapie nebo sáhodlouhé hovory a vysvětlování. Nemyslete si ale, že musíte vycházet ven jen za hezkého počasí. Na děti pozitivně zapůsobí i déšť, sníh, mráz nebo vítr. Užijí si každou chvíli nehledě na meteorologickou předpověď.
Kontakt k nezaplacení
Doma je dítě se svými rodiči nebo sourozenci. A v horším případě s animovanými postavičkami z televize a plyšovými hračkami. Možná se cítí bezpečně, ale do života mu to dá pramálo. Interakce se svým okolím a s lidmi, kteří se v něm pohybují, je pro správný a zdravý vývoj dítěte naprosto zásadní.
Děti potřebují být v kontaktu se svými vrstevníky, dělit se o hračky, bavit se s nimi, poznávat jejich svět, zlobit s nimi. A zároveň vidět i cizí lidi. Zakaboněné, veselé, naštvané, uspěchané, prodavačky a dělníky, policisty a popeláře, starosty a opilce. Právě různost, kterou uvidí, je formuje. Mohou si sice doma v knížce přečíst o tom, co dělá hasič, ale když ho potom uvidí v akci, jak sundává kočku ze stromu nebo hasí dům, je to úplně o něčem jiném.
Stačí tak málo
Dvě hodiny nejsou hodně. Je to naprosté minimum. Jít do večerky dva bloky od domu a vzít cestou vyvenčit psa nebo doběhnout na poštu pro balík opravdu nestačí. Musíte venkovní prostor vnímat jako nevyčerpatelný zdroj inspirace, jako hřiště, jako školu života. A pak čas bude plynout mnohem rychleji.
