Správné načasování
Některé děti si sedají na nočník už kolem osmnáctého měsíce, jiné až o celý rok později. Záleží na rodičích, na používaných metodách, jak to dítě naučit, na samotném drobkovi, jestli už se mu konečně chce a vezme nočník nebo záchod na milost. Rozhodně nemá smysl děti trestat nebo je srovnávat a dávat najevo zklamání z toho, že ještě stále nosí plenky. Spadá to totiž do kategorie, kdy může rodič jen minimálně ovlivnit, kdy ten velký milník nastane. Někdy je to dřív, jindy později. Ve třech letech při nástupu do školky by ale přebalování a čůrání do neprodyšných výstelek mělo být tabu. V České republice je tlak na “odplenkování” v porovnání se západními zeměmi poměrně velký. Například v Británii rodiče čekají na rozhodnutí svého dítěte a nejsou výjimkou ani čtyřleté děti, které sází spíš na pohodlí a myšlenka na vlastní zapojení je jim proti srsti.
Vyhráno jen z poloviny
Se samotných čůráním není příliš povyku a děti se to naučí poměrně snadno, často v řádu několika dnů. Pro mnohé z nich je to dokonce zábava, tleskají a usmívají se. Mají radost z každého úspěchu. Bohužel tím spanilá jízda končí a přibývá těch dětí, které odmítají udělat do nočníku “bobek”. Zvláštní, ale problém se týká v drtivé většině případů holčiček. Psychologové se shodují na tom, že se mohou cítit nečisté a špinavé. Většinou problém nakonec prolomí, někdy samy, jindy s podporou rodičů. Často je to ale otázka mnoha týdnů nebo dokonce měsíců a může dětem (samozřejmě se problém týká i chlapců) způsobit vleklé zdravotní komplikace v podobě bolestí břicha, křečí, chronické zácpy, nechutenství nebo psychických bloků vylučovat se do nočníku nebo na veřejnosti (například v parku nebo ve školce).
Řada je na rodičích
Každé dítě reaguje na jiné podněty, a tak nelze předložit jasný plán, jak dítě přinutit, aby vylučovalo do nočníku se vším všudy. Pokud už dítě samo mluví a bez větších obtíží vám odpoví, můžete se ho zeptat. Tento problém je ale třeba řešit v době, kdy dítě spíš jen pomocí jednotlivých slov popisuje předměty, situace a emoce, plynule nemluví.
Naučná kniha
- Stojíte v knihkupectví a při pohledu na knihu “O hovínku” nevíte, co si myslet. Jaké by tak asi mohlo být její využití. A ještě stojí dvě stě korun. Nehoráznost. Jenže pak se jako rodič dostanete do situace, kdy vaše dítě nechce vylučovat do nočníku a na první pohled zbytečná kniha vás zaujme. Je tomu tak. Stejně jako si s dítětem vyprávíte, že kráva dává mléko a kočka loví myši, je třeba zaměřit se i na méně atraktivní témata a popovídat si o bobcích. Pojmete-li to jako zábavu, dítě zlomíte.
Návštěva zoo
- Zoologické zahrady jsou vděčným místem, jak zabavit děti. S nadšením pozorují zvířata, přirozeně se o nich učí. Není nic neobvyklého vidět je spát, hrát si, lovit nebo dokonce vylučovat. Jakmile takový moment zachytíte, přivolejte dítě a vytvořte souvislost mezi lidmi a zvířaty. I to může na drobky zafungovat.
Zapomenuté kanály
- Pokud nic nezafunguje, můžete zkusit během procházky po městě obyčejné kanály. Najděte ten, ve kterém to pořádně bublá. Vysvětlete dítěti, že je to tím, protože má kanál hlad. Když nebude dítě používat nočník se vším všudy, bude kanál smutný a mít bolení bříška. Děti pohádky a zábavné příběhy milují, možná je tak přesvědčíte.
Blok a odmítání vylučování u dětí nepodceňujte. Jsou často vytrvalé a zanedlouho byste šli kvůli bolestem břicha a hubnutí k pediatrovi a vystavili tak dítě dalšímu stresu.
