Rady pro zmírnění úzkosti vašeho dítěte z odloučení
Většina dětí je již od narození úzce fixována na svou matku a dokonce i krátké odloučení pro ně může být velký šok. Separační úzkost se mezi dětmi velmi liší. Když je maminka na velmi krátkou dobu mimo dohled, některá miminka začnou být hysterická, zatímco u jiných se zdá, že odloučení zvládají dobře. Jak přežít separační úzkost? Vyžaduje to určitou přípravu a čas. Dokonce i pro rodiče je nepříjemné, když odchází od svých milovaných dětí. Děti vydrží často plakat ještě i několik minut poté, co se od nich vzdálíme.
Fakta o separační úzkosti
- Kojenci: Separační úzkost se rozvíjí poté, co dítě pochopí trvalost stavu. Jakmile si vaše dítě uvědomí, že jste opravdu pryč, může ho to zneklidnit. I když některé děti vykazují separační úzkost již ve 4 až 5 měsících věku, u většiny se rozvine silnější separační úzkost kolem 9. měsíce. Odchod může být horší, pokud je vaše dítě hladové, unavené nebo se necítí dobře. Pokud je to náročný den, udržujte jen krátké a rutinní odloučení.
- Batolata: Mnoho batolat přeskočí separační úzkost v raném věku a začnou projevovat problémy ve věku 15 nebo 18 měsíců. Odloučení je obtížnější, když jsou děti hladové, unavené nebo nemocné, což jsou v tomto věku skoro neustále. Jak si děti během batolecího věku vyvinou nezávislost, mohou si odloučení ještě více uvědomovat. Jejich chování při odloučení bude hlasité, plačtivé a bude těžké ho zastavit.
- Předškoláci: Když jsou dětem 3 roky, nejzřetelněji chápou, jaký vliv na nás má jejich úzkost. Neznamená to, že nejsou ve stresu, ale určitě se snaží o změnu. Nevracejte se do pokoje na základě každé dětské prosby a rozhodně nerušte plány založené na separační úzkosti. Klíčová je vaše neustálá důslednost, vysvětlování a píle vrátit se, když řeknete, že se vrátíte.
Jak přežít separační úzkost
- Vytvořte rychlé rituály rozloučení: Můžete dětem zamávat, dát jim tři pusinky, přikrýt je dekou a dát jim třeba oblíbenou hračku. Naučte se zkrátka nějaký rituál, který je krátký a s dítětem se s jeho pomocí rychle rozloučíte. Pokud budete otálet, čas přechodu se prodlouží a s ním i separační úzkost.
- Buďte konzistentní: Abyste se vyhnuli neočekávaným faktorům, pokuste se udělat stejný odchod se stejným rituálem ve stejnou dobu každý den. Rutina může zmírnit bolest a umožní vašemu dítěti současně budovat důvěru a jeho nezávislost.
- Pozornost: Při loučení věnujte svým dětem plnou pozornost, buďte milujícími rodiči a poskytujte jim náklonnost. Pak se rychle rozlučte navzdory jejich dovádění nebo výkřikům, abyste zůstali.
- Dodrž svůj slib: Když dodržíte svůj slib návratu, dítě si vybuduje důvěru v tento slib a snadno pak přečká momenty, kdy s ním nebudete.
- Buďte konkrétní: Když mluvíte o svém návratu, uveďte podrobnosti, kterým vaše dítě rozumí. Pokud víte, že se vrátíte do 15:00, řekněte to svému dítěti tak, aby tomu rozumělo. Řekněte například: „Vrátím se po zdřímnutí a před odpolední svačinou.“ Definujte čas, kterému mohou rozumět. Mluvte o svém návratu ze služební cesty z hlediska spánku. Řekněte mu tedy například, že se jen třikrát vyspí a budete zpět.
- Procvičujte si oddělenost: Zvykejte své děti na odloučení co nejčastěji. Dejte je například na hlídání k babičce, naplánujte si, kdy si s nimi budete hrát a kdy je budou třeba hlídat vaši přátelé. Když si dítě zvykne na vaši nepřítomnost, mnohem lépe si pak zvykne i ve školce a následně ve škole.
