Protistýskací desatero
Děti nejsou jako přes kopírák, hodně záleží na vztahu mezi nimi a rodiči. Ale existuje celá řada pravidel a metod, jak stýskání omezit, předejít mu nebo ho naopak velmi rychle vyléčit. Chce to ale vůli, pevný režim a především odhodlání na straně matky a otce. Právě oni se svým chováním na dětských emocí hodně podílí.
Odvraťte krizi
Možná se chovají jako malí ranaři a suveréni, ale jejich duše je citlivá a zranitelná. A tak mohou být z vidiny nového prostředí a delšího odloučení nesví. Dozajista na vás zkusí dobře známý trik, aby se táboru nebo pobytu u prarodičů vyhnuli. Bude se o ně pokoušet nemoc, bubáci, zlí kamarádi a ještě horší vedoucí, odporné jídlo, hladoví medvědi a špatná předpověď počasí. V ten moment si uvědomíte, kam až sahá dětská fantazie. Nenechte se ale odradit, většina dětí si odluku nakonec užije. Jen ten prvotní stres je občas paralyzuje. Nic, co by děti z dlouhodobého hlediska nezocelilo do budoucna.
Buďte silní
Mimo výše zmíněné finty se připravte na ještě těžší kalibr. Začnou s tím, že musí zůstat doma, aby vás ochránili. Je to úsměvné, ale pro děti vcelku zásadní. Uklidněte je, že už jste velcí a všichni ten čas jeden bez druhého určitě zvládnete.
Vsaďte na pocity
Důvodů, proč dítě posíláte na tábor nebo k babičkám, je celá řada. Nikdy byste ale v dítěti neměli nechat klíčit pocit, že je to proto, že potřebujete čas pro sebe, že je tam odkládáte a na pár týdnů “uklízíte”. Děti jsou součástí vaší rodiny a musí to neustále cítit. Jakmile jim dáte najevo, že jsou nadbytečné a mají roli koule na noze, je zle. Tím dětská psychika nesmírně trpí. Vysvětlete jim, že to bude zábava, že vy musíte chodit do práce, že změna prostředí mu prospěje .. .
Nestrašte
Nikdy neargumentujte v tom smyslu, že odloučení je za trest, protože děti zlobí, odmlouvají nebo jste prostě jen vyčerpaní. To je pro děti ohromná podpásovka, ze které se budou dostávat několik měsíců. Nehledě na narušenou důvěru mezi potomky a rodiči.
Zůstaňte ve spojení
Nemáme na mysli klasický telefon, ale dopis. Jednoduché psaní adresované dítěti je milým připomenutím, že se na něj těšíte. Určitě ho to zahřeje na duši, ale zároveň v něm neprobudí zbytečné emoce a stýskání. Zdržte se ale příliš osobních sdělení a oslovení. To by mezi kamarády na táboře nebo i u příbuzných vzbudilo posměch.
Odložte telefon
Jak by to asi vypadalo, když by všechny děti měly na táboře k dispozici telefon. Stejně tak na prázdninách u prarodičů. Je třeba, aby si děti ten volný čas bez matky a otce užily se vším všudy. Bez technologií, bez možnosti postěžovat si, probudit v sobě stýskání, bez sledování sociálních sítích, bez přátel a úniků. Ani vy to nepodporujte a nevolejte jim, nepište. Děti to zvládnou. Když budete ve spojení, jen si pravidelně připomenete, že nejste spolu. A dostanete se do začarovaného kruhu.
Přibalte maličkost
Jste to vy, kdo zná svoje dítě ze všech nejlíp. Pravda, určitě by bylo nejradši, kdybyste z kufru na táboře vyskočila vy - maminka, ale to zkrátka nejde. Odloučení by tak postrádalo smysl. Přibalte mu ale nějakou drobnost, která dítěti připomene domov, pohodlí a rodinu. Co třeba malou knihu s dětskými říkankami nebo domácí raw sušenky, které vydrží i několik týdnů a může je postupně ukusovat?
Držte se zpátky
U babičky, o prázdninách na táboře i na škole v přírodě a kdekoli jinde má dítě samozřejmě možnosti, jak vás kontaktovat. Co ale dělat, když vám zavolá? Pláče, prosí, abyste pro něj přijeli, cítíte, jak je nešťastné. Nenechte se zlomit. Většinou jde jen o slabou chvilku, která je umocněná tím, že vás má “na drátě”. Pokud by byla situace vážnější, jako rodič byste to bezpečně poznal nebo by vás osoba, která má vaše dítě na starosti, informovala. Nebuďte zbrklí.
Spolupracujte
Je-li dítě pryč více než týden, navštivte ho. U prarodičů i na táboře nebo školní akci. Mnoho z nich organizuje setkání s blízkými. Díky tomu děti vydechnou a schůzka jim dodá energii a odvahu na další dny. Je to maličkost, ale pomůže všem. Vždy se snažte, abyste se dostavili včas a v kompletní sestavě. Absence je nemilá a dítě jen zbytečně vyčlení z kolektivu, stesk se pak může ještě více znásobit. Stejně jako vztek, agresivita nebo zklamání.
Všeho s mírou
Je přirozené, že se mimo dítěte bude stýskat i vám - rodičům. Nestyďte se přiznat to. I dítě ocení, že dáváte průchod emocím. Sdílení toho dobrého i zlého je v rámci rodiny nesmírně důležité a posiluje vztahy. Na druhou stranu vítání přehnaně neprožívejte a co nejdříve najeďte na režim, na který jste doma zvyklí.
