Příznivci
Strmě přibývá těch rodičů, kteří tráví čas v přírodě, vedou děti k aktivnímu životu, nebojí se cestovat, nelpí na luxusu a jdou spíš za zážitky a společně stráveným časem. Pro takový záměr je ale třeba mít potřebné vybavení, aby byly cesty komfortní pro děti i dospělé. Krosna na dítě, zdá se, je ideální. A lidé je nakupují ve velkém. Velký boom začal v hornatých zemích, kde je turistika běžnou součástí života, jako je Rakousko nebo Švýcarsko. Postupně se ale tento trend dostal i k nám, ale je pravda, že lidmi s touto svéráznou zátěží na zádech je stále menšina a mají-li rodiče malého špunta, upraví radši svůj program tak, aby se projížděli na cyklostezkách a hůře přístupný terén si vyšetří na později.
Velkou výhodou dětských krosen je to, že nejste závislí na kvalitě cesty. Stačí nazout bytelné boty a vyrazit. Pravda. Samotná zavazadla váží i přes deset kilogramů, konstrukce je pevná a ženské konstituci, která bývá často mnohem drobnější, nemusí sedět. Například s dvouletým dítětem, které váží kolem dvanácti kilogramů, se může výsledná váha dostat i na čtvrt metráku. Rodiče takovou zátěž ale většinou vnímají jako o něco těžší trénink a skutečnou hmotnost si nepřipouští. Váha na zádech je pro lidi přirozenější než zátěž na břiše nebo na ramenou, když dítě už nemůže a je třeba vzít ho tzv. “na koníka”. Těžiště se nepřesouvá do polohy mimo tělo a nezatěžuje jen jednu oblast, ale rovnoměrně se rozprostře.
Děti bývají v krosničkách klidné, často si i schrupnou, nevrtí se, vnímají okolí, povídají. Díky možnosti regulace upnutí je zavazadlo rostoucí a rozhodně není jednoletou záležitostí. Vydrží klidně i tři nebo čtyři roky. Záleží na tom, jak aktivní jste a jak moc dítě upřednostňuje nošení před vlastní námahou.
Základem toho, aby byla dětská krosna přínos pro celou rodinu, je její používání s rozmyslem. S časovými odstupy, ideálně s pauzami během výletu, s přidruženým příslušenstvím (pláštěnka nebo stříška proti slunci a integrovaný batoh ve spodní části), pravidelně kontrolovat úchyty a popruhy a nastavovat je podle potřeby dítěte, respektovat váhový limit a vývoj těch nejmenších. Jen tak může být cestování s dětskou krosnou zážitek a ne utrpení. Do hor, k jezeru, vlakem i do letadla.
Odpůrci
Odpůrci jsou bohužel stále v přesile. A většinou argumentují ochranou zdraví dítěte. Právem. Nic se totiž nesmí uspěchat a první zkušenost s krosnou by měla mít dobré načasování, aby všichni přišli tomuto způsobu výletů na chuť. Dítě musí splňovat několik podmínek a alespoň samostatně a vzpřímeně sedět. Pokud se po dvou minutách svalí na stranu, není na krosničku připravené a jeho kosterní a svalový systém by takovou zátěž nezvládl. Běžně se nedoporučuje vyrazit s dítětem ven dříve než v jednom roce věku, ale je to pochopitelně individuální. Některé děti budou potřebovat i několik týdnů nebo měsíců navíc. Nehledě na to, že jsou i takové, které polohu na zádech nesnesou, dožadují se pozornosti a pláčou.
Dětské krosničky mají celou řadu nevýhod, o kterých se hojně mluví. Některé jsou poměrně vážné, jiné individuální.
- Nedostatečná opora - každé nosítko je jiné a v tomto případě se vyplatí investovat do kvalitního produktu s polstrováním, s bočními i horními popruhy a pohodlnými sedátkem, s oporou zad, aby bylo dítě v maximálním pohodlí a bezpečí
- Časový limit - pediatři a ortopedi doporučují maximálně třicet minut denně, ale to se pochopitelně mnohonásobně překračuje. Za půl hodiny nevyšplháte ani na kopec za vsí. Pokud splníte podmínky zmíněné výše a respektujete náladu a potřeby dítěte, není se čeho bát. Stačí každých 30 až 60 minut dělat delší přestávky na protažení, jídlo, pití a toaletu
- Zbytečná investice - dětské krosničky se dají sehnat v různých cenových relacích. Za dva tisíce i za osm. To je poměrně velký zásah do rozpočtu, pokud si představíte, že je využijete jen párkrát do měsíce. Můžete ale využít pronájmu na víkend, kterou nabízí většinou rodiče po složení vratné kauce
- Bez dohledu - dítě je za vámi, na zádech, kouká na svět přes vaši hlavu. Nemáte přehled o tom, co se děje, na co se dívá, je-li mu dobře nebo spí, jestli nepotřebuje napít nebo pohladit, podržet, srovnat čepici
Zbytečný extrém
Velkou měrou se na negativním nahlížení na dětské krosničky podílí ti rodiče, kteří neznají hranice a zkouší, co všechno si mohou s dítětem dovolit. Bohužel. Malí cestovatelé zvládnou hodně, ale ne všechno a nápady, které odporují selskému rozumu, jim mohou ublížit. Krosničky jsou vhodné jen pro chůzi. Běh, jízda na koni, na kole, na motocyklu nebo dokonce na lyžích je pochopitelně tabu. Opora dítěte při rychlém a trhavém pohybu prudce klesá, nehledě na nebezpečí přímo v silničním provozu. Jde o prostředek, který má umožnit strávení volných chvil společně a zdolávání vrcholů, cílů a met. A ne způsob, jak se vysmát lidem s kočárkem a za každou cenu jim dokázat, že dítě není překážka a dospělí se nemusí ve svém životním stylu omezovat. Musí, o tom není třeba diskutovat.
