Plány versus realita
Zakládání a rozšiřování rodiny nejde paušalizovat, každý se rozhoduje podle svých niterních pocitů, na základě zkušeností, dle pracovní vytíženosti, zázemí, sociální a finanční situace, osobních vztahů, velkou roli často hraje i věk nebo zdravotní stav partnerů. Ne vše lze naplánovat a spoléhat se na to, že to dopadne tak, jak si člověk umane.
Velkou měrou se na časovém odstupu podílí i vyčerpání z prvního dítěte. Většina maminek - prvorodiček - je z přírůstku hodně unavená, psychicky i fyzicky. Nejde jen o samotnou starost a shon kolem dítěte, ale především neustálý strach a nejistotu z vlastního jednání. Pravda je ale taková, že většina z nich pochybuje zbytečně. Je to přirozený proces. To, v čem jsme nezískali zkušenosti, je pro nás mnohem složitější a náročnější. U druhého dítěte, i když je odlišné, častěji pláče nebo naopak inklinuje k otci, se dokáže žena více uvolnit a některé problémy, které u prvorozeného dítěte považovala za velkou překážku, na druhý pokus klasifikuje jako malichernost. Zbytečné obavy často vedou k záměrnému oddalování druhého těhotenství. V některých případech je to ale pochopitelně správně, žena musí cítit jistotu sama v sobě, aby se mohla stát znovu matkou.
Do roka a do dne
Mnoho lidí je toho názoru, že sourozenci fungují jako ti nejlepší přátelé. Není důvod, proč tak důležitého člověka svým dětem odpírat. Pomalu přibývá těch - stále jich však není většina, kteří krátce po porodu začnou pracovat na dalším přírůstku. Pokud žena otěhotní po půl roce, je rozdíl mezi dětmi sotva patnáct měsíců. Největším úskalím může být vyčerpání během péče o děti i velký tlak na ženino tělo. Na druhou stranu, neplánují-li další, poměrně brzy děti povyrostou a proces výchovy se o to zkrátí. Je ale třeba pořídit kombinovaný kočárek, protože jedno dítě bude v klasické korbě a druhé ještě zdaleka neujde několik kilometrů každý den. Bude těžké sladit spánek a denní rytmus obou dětí. Odměnou za kalup, který na rodiče čeká, je ale blízký vztah dětí a vzájemná podpora a popohánění k progresu.
Do školy a nanovo
Existuje i početná skupinka těch, kteří vyvedou jednou dítě do školy a pak si pořídí druhé. Chtějí se na každé maximálně soustředit a nedělat více věcí najednou. Je to pochopitelné, mnoho lidí ale tento postup považuje za maximálně nepraktický. S nadsázkou by se dalo říct, že přinejmenším deset let (počítáme-li, že druhé dítě nastoupí ve třech letech do školky a matka do práce a starosti s dětmi se významně omezí) si rodiče neodpočinou a většinu svého života věnují výchově. Musí se omezit v práci, ve stravování, v denním rytmu, v cestování. Každé dítě prožívá jiné období života a pro rodiče může být náročné věnovat se všemu naráz.
Podle měřítek státu
Nejčastěji ženy volí rodičovskou dovolenou v délce tří let. Má to spoustu výhod. Dítě může plynule z máminy náruče přejít do školky, měsíční příspěvek státu pokryje základní potřeby a zaměstnavatel musí ženě držet pracovní místo. Pokud ale otěhotní na samém konci čerpání rodičovské a naváže na ní s dalším dítětem, nárok zaniká. Musela by totiž nastoupit do procesu a odpracovat požadovaný čas, aby mohla o peníze zase žádat. V obou případech je ale tento systém, kdy mezi sebou mají věkový rozdíl kolem tří let, nejpraktikovanější.
Nelze opominout ani trend, který se v České republice poslední roky rozmáhá. Čas strávený na rodičovské dovolené (ať s jedním nebo s více dětmi) ženy nutí přemílat o skutečném životě a správném nastavení. Nezanedbatelná část z nich se ráda rozloučí se svou prací a vrhá se na podnikání.
