Od jednoho k druhému
Jakmile se děti trošku rozmluví, rodiče se nestačí divit. Význam jednotlivých slov pojmou po svém a je až s podivem, že ty zásadní obraty střílí na první dobrou. Jen co jim utnete umanuté “já chci”, které většinou doprovází slzy v očích, vztekání, otloukání všeho kolem, urážení a zatnuté pěstičky, automaticky přejdou na “já potřebuju”. Překotně argumentují a vysvětlují, proč tomu tak je.
Jen si dobře vzpomeňte, jak dítěti předhazujete, že si musí svůj postoj obhájit. Ať vám dá důkazy, že nějakou věc skutečně potřebujete a vy mu ji rádi dopřejete. Kdo takovou metodu nepoužil, ať hodí kamenem. A nic. Ani oblázek. Žádný rodič totiž nepředpokládá, že se dítě na tak tenký led pustí. Ale je tomu tak. Děti se někdy chovají hodně neohroženě a jdou tvrdě za svým cílem. Tohle je jeden z nejtypičtějších případů.
Děti si to vezmou za své a - když už je k tomu nabádáte - zkusí to. A ono to funguje. Nejdříve vás dostanou do úzkých a pak podlehnete. Jednou, dvakrát, pokaždé. Nebo umíte odolat a popřít to, co jste pár týdnů zpátky pokládali za neprůstřelné?
Do boje!
Jak s takovým nešvarem správně a účinně bojovat? Těžko. Děti v takových případech nesou odmítnutí velice těžce. I tak ale existuje celá řada tipů, jak jejich spanilou jízdu utnout včas.
- Nekompromisní - taková metoda se nabízí jako první, nepředstavuje ale zrovna nejšťastnější volbu. Děti může takový přístup hodně zranit a vyvolat pocit, že s nimi hrajete jen hloupé hry, kdy každý má jiná práva a uplatňuje odlišná pravidla závislá na postavení v rodině, což klidu na domácí půdě samozřejmě nepřidá a důvěra bude ta tam
- Diskuze - zatímco vám dítě vysvětluje, co tak moc potřebuje, vytvořte si i vy svůj vlastní seznam nezbytností. Dítěti tak dáte jasně najevo, že ne všechno se točí jen kolem něj a musí se dělit stejně jako o hračky ve školce. V takovém případě bude dítě mnohem smířlivější a jeho tlak na vás se částečně utlumí
- Vymáchaný nos - pokud vám to finanční prostředky dovolují, udělejte dítěti jedno odpoledne, kdy si může koupit vše, co “potřebuje”. Dost možná zjistí, že jeho přání nejsou komplexní a ve finále jde jen o nákup očima a ne rozumem
- Peníze - chápe-li dítě hodnotu peněz, můžete nastavit systém následovně - každý zaplatí jednu polovinu. Možná si totiž ten malý špunt neuvědomuje, kolik co stojí. A jak rychle se mohou zlaťáky rozutéct
- Jedno za druhé - zkuste dětem nákupy dovolit. Ale omezte společný čas, výlety, hry, zábavu, špitání v posteli, společné usínání, lenošení nebo procházky se psem a turnaje ve skládání puzzlí. Dřív nebo později si ti malí rošťáci uvědomí, o co přišli. A rádi vše vrátí do zajetých kolejí
Vytvořte příběh
Postrádá smysl strašit děti penězi nebo nedostatkem. Na to jsou příliš malé a do jejich světa, kde vládne jen všechno dobré a končí pohádkově, to zkrátka nezapadá. Co ale zkusit příběhy se špetkou skutečnosti - například o marnotratné princezně, o rozhazovačném šlechtici, o dívce, co chtěla všechny boty na světě, ale pro samý mamon zapomněla na lásku. O zvířátkách. Takové srovnání mezi strakou a veverkou může skvěle zafungovat. Zatímco lakomý pták se veverce smál, že schraňuje jen listí a ořechy a nemá žádné třpytivé cetky, v zimě se klepal mrazem a zpytoval svědomí, protože prsteny se těžko zahřejete.
Buďte hraví. Na příměry děti slyší. Na jednu stranu chcete vychovat samostatné a zodpovědné dítě, bez zákazů a omezení, na druhou se zuby nehty bráníte diskuzi. Přichází doba, kdy hračkou nebo pohádkou dítěti už pusu nezavřete. Jakmile se naučí argumentovat, nezastavíte to. A tak nezbývá než se pustit do hovoru, vysvětlovat a ukazovat možnosti, jak se k životu (a rozpočtu) postavit jinak.
