Nedoceněná rovnováha
Vztah mezi dítětem a rodičem se formuje a vyvíjí celý život, ale důležitý základ se pokládá už v prvních měsících a letech života. Dítě nasává všechny podněty jako houba, reflektuje naše návyky, napodobuje gesta i slova, pracuje s emocemi na stejném principu jako jeho rodiče. Jste pro něj vzor. A nezáleží na stylu výchovy. Dítě se velice snadno přizpůsobí a přijme za své prostředí a chování, ve kterém se dlouhodobě pohybuje a vyrůstá. V rodičích tak může bujet mylné přesvědčení, že jejich způsob výchovy je správný, protože si na něj dítě nestěžuje. To má ale zcela jiný důvod. Dítě se totiž s jinými metodami nesetkalo, a tak nechápe, že žije v nepohodlí a prožívá psychický diskomfort. Někdy se hodí kamarádský vztah, jindy ukázka autoritativního přístupu, záleží na situaci.
Do vínku
S nadsázkou by se ale dalo říct, že extrém mezilidským vztahům - těm v rodině obzvlášť - nesvědčí a z dlouhodobého hlediska je silně toxický. To, co děti naučíte, si s sebou nesou po celý život. Do určité míry je zformuje partner, vzdělání a osobní zkušenosti, ale základ pokládají rodiče a vzorce chování a přístupu k životu zůstávají ve své podstatě stejné. Rodič je pro dítě normou, kterou v sobě zakoření, chová k ní úctu a je pro ostatní nedotknutelná.
Kamarád
Volná výchova, kdy k dítěti přistupujete za všech situací přátelsky, je na první pohled ideální, plná lásky, porozumění a respektu. Částečně je to pravda. Má ale i svá úskalí - hranice. Kamarádský přístup je fajn a odbourává mnohá tabu mezi rodiči a dětmi, rozvolňuje komunikaci a napomáhá svěřování, ale bez limitů se rodič dostává na úroveň přátel ze školy nebo tanečního spolku. Dítě musí cítit, kdo je v rodině šéf, že máma s tátou mají jistá privilegia a vůči potomkům závazky a povinnosti, zodpovědnost, ale i práva a určitou moc.
Diktátor
Chuť moci je opojná. A týká se to i té rodičovské. Máte pocit, že všechno víte, že dítě musíte neustále instruovat a delegovat. Neříkáte to ale smířlivým tónem, jste neústupní a jde z vás strach. Jak je tedy možné, že vás dítě neposlouchá? Dusí se. Jednotlivec nezávisle na věku a velikosti potřebuje prostor pro seberealizaci, pro vlastní myšlenky, rozhodnutí a pocit zodpovědnosti. Dýcháním na záda a věčnými negacemi nemá dítě šanci k rozvoji a čím víc se ho snažíte nasměrovat, tím víc se vzpouzí a cítí nepohodlí. S věkem odmítání nabírá na síle a v období puberty nebo dokonce v dospělosti dochází k citelnému ochlazení vztahu s rodiči. Je těžké najít znovu společnou řeč. Neuplatňujte svou převahu, vychovávejte s hranicemi, ale i s vědomím, že jednou bude s dítěte váš parťák a rovnocenná osobnost jako vy.
Za jeden provaz
Záleží na tom, jaký styl výchovy vyznáváte? Do určité míry ano. Pokud se ale partneři rozchází a každý aplikuje na dítě jiné postupy, dostává se dítě do velmi složité situace. A následky si rodiče užijí později se vším všudy. Pro dítě je nesmírně důležité, aby byli rodiče na stejné vlně, aby byl jejich názor totožný. V tom je jejich síla a pro dítě stavební kámen důvěry a stabilního zázemí. Sedněte si a proberte různé sporné situace. Hledejte kompromis a tvořte modelové situace, jak reagovat. Pokud se neshodnete, bude dítě situace a názorového rozkolu mezi rodiči čím dál častěji využívat a autority a respektu se nedočkáte ani s “diktátorským” přístupem.
