Není nad zkušenost
Při každé nemoci by měl rodič bedlivě sledovat veškeré projevy a změny fyzického rázu, v chování, v reagování na léčbu. Jedině tak - budete-li mít zevrubný popis toho, co jste dítěti podali a jak na to “odpovědělo” - může být cesta ke zdraví přímá a rychlá a lékaři obratně zasáhnout. Není ostuda vést si zápisky nebo si vše fotografovat, abyste měli přehled a po čase nebo při recidivě se k nemoci a jejímu průběhu vrátit.
Čtyři základní pravidla
Doporučujeme neporušovat. V opačném případě klesají záruky na nulu a v krajním případě může dojít ke zhoršení zdravotního stavu nebo v krajním případě (a při permanentním opovrhováním nastavených pravidel) i k ohrožení na životě.
Hra na doktory
V dětství jsme si na kouzelníky v bílých pláštích hráli všichni. Teď je ale situace jiná. Jste dospělí, jste rodiče, máte zodpovědnost za svoje děti. A tak se musíte k léčbě postavit. Nemá smysl hrát si na hrdiny nebo všeználky. Každý lék konzultujte s pediatrem nebo lékárníkem, který by vám měl postup posvětit, aby nedošlo k negativním vlivům nebo kontraindikacím.
Netýká se to jen samotného léku, ale pochopitelně i dávkování a pravidelnosti. To všechno hraje při léčbě poměrně velkou roli a nemá smysl si s nastavenými parametry pohrávat a měnit je. Je to mnoha roky ověřený proces a netřeba ho měnit. Pokud dítě na zajetou léčbu nereaguje a jeho stav se nelepší, kontaktujte lékaře. Sami ale žádné invazivní kroky nepodnikejte.
Co je moje ..
Senioři berou léky na krevní tlak a cukrovku, dospělí na deprese a křeče v lýtku, antikoncepci a multivitamíny. I děti mají “svoje” léky. Je to nesmírně důležité. Pokud máte doma dětí více, nikdy léky nestřídejte a nesdílejte je. Může se projevit alergie nebo reakce na krevní skupinu a přidané komplikace. Každý pacient je jako nepopsaný list a potřebuje péči a dohled lékaře.
Dá se pochopit, použijete-li nosní kapky nebo sirup na kašel, ale u antibiotik na zánět středního ucha, který se po pár dnech projeví i u sourozence, je pochopitelně tabu. Je třeba znovu absolvovat návštěvu lékaře a nechat si léky předepsat. Co kdyby jeho stav nekopíroval linku prvního pacienta? Nemá smysl to podceňovat.
Stejně tak zásadní je pravidlo, že “dítě není malý dospělý”. Skutečně to takhle nefunguje a nepomůže ani rozkrojení tablety nebo poměrné snížení dávky. Ne nadarmo se léky dětí na ty pro dospělé jedince a pro děti, jsou v kategoriích podle věku, váhy nebo pohlaví.
Konec připodobňování
Léky jsou léky. Konec, tečka. Děti musí už na začátku pochopit, že tabletky, kapsle a sirupy jsou tu proto, aby jim pomohly od bolesti a zahnaly nemoc. Nazývejte je proto pravými jmény a nezjemňujte jenom proto, aby bylo pro děti polknutí snazší. Jakmile označíte prášek za bonbon, vyvoláte v těch malých hlavičkách pocit, že je to něco dosažitelného a mohou si je - stejně jako drobné sladkosti - brát samy, bez dohledu dospělého a klidně i ve větším množství, protože riskují maximálně bolavé zuby.
Stejně tak sirup není lektvar nebo šťáva a kapsle léčivé perle.
Je pochopitelné, že to chcete dětem ulehčit, ale tímto přístupem jim moc nepomáháte a do budoucna si zaděláváte na problém, kdy bude třeba jim vysvětlit, že to byla jenom hra pro malé dětičky.
Mezi řádky
Poslední pravidlo částečně vyvrací předchozí děsivé podmínky. Příbalový leták je často plný hrozeb a rizik. Nesmíte je ale brát až tak vážně. Je zákonná povinnost uvádět všechny výsledky statistik, kde “vzorek” překročil nastavenou mez, i když jde o mizivé procento pacientů. Výsledkem je opravdu strašidelný příbalový leták, ve kterém se snadno ztratíte a nabydete dojmu, že žádný lék není pro dítě bezpečný, protože může vyvolat negativní reakci a ve finále mu ublížit. Většinou jde ale jen o povinnost a skutečnost je jiná.
