Pozor na mě!
Dcera je hodně svérázná. Šikovná, učenlivá a trošku od rány. Ve školce má hlavní slovo. A to je tam jedna z nemladších. Krásně mluví a už s ní můžu vést jednoduché diskuze. Je to pohoda, jsem za to moc ráda. Někdy se to ale vymkne kontrole a dostaneme se do situace, ze které je poměrně těžké vybruslit. Třeba jako při poslední návštěvě zoo v jižních Čechách. Zvířat už bylo dost, a tak vzala zavděk krytým pískovištěm. Hraček tam bylo habaděj a navíc chladivý stín. Sedla jsem si opodál a s úsměvem pozorovala, jak si hraje. Naproti mě seděla rodinka se stejně starými dětmi. Nebyli to ale Češi, mluvili německy. Zběžně rozumím, ale neposlouchala jsem. Chlapeček se přidal k dcerce a něco jí zapáleně vysvětloval. Na pohled to bylo nesmírně roztomilé, ale moje holčička byla evidentně v rozpacích. Nerozuměla. Chvíli ho zadumaně pozorovala. Pak se ale postavila a povídá: “Mluv pořádně nebo tě vezmu pánvicí na koláčky.” Druhá strana pochopitelně neměla páru, co za slovní roztržku právě probíhá, ale už z postoje a tóny dcerky bylo jasné, že nejde o poklidný hovor, kde mají obě strany stejná práva. Radši jsme se sbalili, vyslali křečovitý a omluvný úsměv a vyrazili k východu.
Šikana v čekárně
Syn trpí na záněty středního ucha. Narodil se dřív a očkování je hodně posunuté, celý režim vakcín je mimo běžné načasování. I to zřejmě v pravidelných infekcích hraje svou roli. Za poslední rok onemocněl pětkrát. Je to poměrně velký zásah do našeho osobního i pracovního života, pravidelně vypadává z kolektivu v jesličkách, je ufňukaný, unavený, rozjívený. Nedivím se. Naštěstí se nám většinou podaří léky nemoc rychle umořit a veškeré chmury zaspat, aby se příliš netrápil a byl z něj zase veselý a hravý kluk, kterého nic nelimituje. Seděli jsme v čekárně na ORL. Volala jsem tam na poslední chvíli. Ve městě jsou lékaři tři, ale dva měli dovolenou a ten poslední nás vzal bez objednání s tím, že si budeme muset počkat. A že jsme si počkali. Bez osmi minut rovné dvě hodiny. Není se ale čemu divit. Když jsme dorazili, bylo tam čtrnáct pacientů. Staří, mladí, děti i pracující, kteří netrpělivé kontrolovali hodinky a volali do práce, že přesáhnou limit daný na návštěvu lékaře. Jakmile se uvolnilo místo, sedli jsme si. Snědl koláč, prohlédl si knížku, naučil se zapínat druk na mojí kabelce, potahal mě za vlasy a udělal scénu, když jsem po něm chtěla, aby se sám vysmrkal. Pak si všimnul, že starší muž naproti svírá v ruce stejnou kartičku jako on. Dostal nápad. Po směru hodinových ručiček obešel celou čekárnu a donutil každého pacienta vytáhnout z peněženky kartičku pojištěnce. Nečekala jsem takový úspěch, ale požadavky našeho malého revizora splnili všichni. Jen ten komentář si mohl odpustit: “Ta je ošklivá, ta se mi nelíbí, no, fujtable, můžeš ji zahodit?” Jen ten starší pán, který syna inspiroval, se dočkal pochvaly: “Máš hezkou kartičku, dědečku. Hlídej si ji, aby ti ji někdo neukradnul.” Naštěstí jsme šli pár minut na to do ordinace.
Ne/slyším
Muž dceru miluje, mají mezi sebou to nepopsatelné pouto. Jsou si blízcí, pořád si něco špitají, dcera nedá bez tatínka ani ránu. Jsou to parťáci a já jsem za to moc ráda. Poslední dobou to ale občas vře. Dcerka je v období, kdy hledá hranice, s vyplazováním jazyka nešetří, ignoruje nás, hraje nám na nervy. Myslím si - a učitelky ve školce moje domněnky potvrdily, že jde o přirozený vývoj a patří to k jejímu věku. Jsou jí tři a užívá si to naplno. Muž snese hodně, ale nezvládá, když ho malá neposlouchá. A dělá, že neslyší. To je manžel u vytržení a jen z jeho hlasu poznám, že mu dochází trpělivost. Ráda bych zasáhla, ale tím by chování dcery bylo ještě víc na očích a celá situace by se tak zhoršila. A tak jsem jenom pozorovala.
Muž: Terezko, ty mě neslyšíš?
Terezka nic.
Muž: Teri, ty mě neslyšíš?
Terezka zase nic.
Už už se muž nadechoval, že zařadí vyšší úroveň, ale dcera se k němu rozeběhla a povídá: “Tatínku, buď potichu, slyšíš, jedou popeláři.” To už manžel explodoval a zavřel se do vedlejší místnosti, kde se dával až do večera dohromady. Oni se navzájem zbožňují, ale čeho je moc, toho je příliš.
