Dovedou vůbec miminka snít?
Podle psychologa Davida Foulkese, světově uznávaného odborníka na dětské sny, veřejnost mylně považuje vnímání a snění za časově spojený proces.
„Jakmile zpozorujeme náznaky schopnosti vnímání, tíhneme k domněnce, že jedinec je schopen také snít,“ objasňuje.
Řada vývojových specifik přitom přispívá k teorii, že první roky života miminka dítěte probíhají bez snění:
- Nezralost mozku
- Nedostatek zkušeností
- Absence představivosti a neschopnost konstrukce předmětů a prostoru ve své hlavě.
Na druhou stranu mozek při spánku vstupuje do tzv. hladiny REM, která se u dospělých pojí mimo jiné se sněním. Tato fáze zabírá u novorozenců až polovinu doby spánku čili dvakrát tolik, co dospělým osobám.
Pokud by dítě dovedlo snít v aktivním spánku, činilo by tak zhruba stejnou dobu, kterou trávíte v kanceláři.
Navenek se „nepokojná“ fáze může projevovat nejrůznějšími způsoby, jako:
- Aktivita motoriky (záškuby, kopání, vrtění nebo občasné pohyby končetin)
- Rychlé pohyby očí (což výraz REM, rapid-eye-movement, v překladu znamená)
- Nepravidelné dýchání
- Hlasové projevy (smích, či naopak pláč)
Zbývající tzv. klidová fáze spánku se vyznačuje pomalými mozkovými vlnami. Snění neprobíhá a probuzení mnohdy nezajistí ani hluk. Naopak se mohou objevit noční děsy u dítěte.
Co se děje při spánku miminek místo snů?
Podle neurovědců zastává REM spánek u novorozenců a kojenců odlišnou úlohu než v dospělosti:
- Vytváření mozkových drah
- Sjednocování a koordinace jednotlivých funkcí mozku
- Vývoj jazykových dovedností (stejně, jako se ptačí mláďata učí při REM spánku zpívat)
Po celý život se tato část spánku pojí zejména s následujícími funkcemi:
- Konsolidace denních zážitků a zkušeností
- Oprava tkání
- Tělesný růst
Aktivní spánek má také velký význam pro podporu učení, chápání a paměti.
Při tolika procesech už nezbývá v hlavičce miminka místo na snění o říši plyšáků a bitvě kousátek proti autíčkům.
V jakém věku dítěte se začíná objevovat snění?
Odborníci charakterizují snění jako kognitivní proces vznikající v raném dětství po získání schopnosti imaginace. Průzkum vedený Foulkesem odhalil, že děti od čtyř věku začínají snít formou statických a jednoduchých obrazů bez postav. Tyto první sny nemají návaznost na vzpomínky daného jedince a vyvolávají minimum emocí.
„Vyspělejší“ formu snů se strukturovaným dějem lze poprvé zaznamenat ve věku sedmi až osmi let: ve vývojovém stádiu spojeným s plným uvědoměním si vlastní identity.
Neurovědci věří, že sebeuvědomění umožňuje vložit vlastní osobu do snů. Prokázala se korelace mezi mírou sebepoznání, projevujícím se například vědomím své identity i při změně jména či pohledu na starou osobní fotografii, se sofistikovaností a kreativitou snů.
Zejména vzhledem k Foulkesovým zjištěním začala věda spíše odmítat existenci snů u miminek a batolat. Přesto se v mozku malých dětí odehrává řada jiných zázračných procesů.
