Těžká volba
Zvířata jsou úžasná, milá, vděčná, mazlivá, chápavá. To ale není záruka toho, že si je mohou všichni vzhledem k bytové nebo finanční a časové situaci dovolit pořídit. Ani toho, že je mají rádi. Lidé jsou různí a vztah ke zvířatům nelze nijak paušalizovat. S dětmi je to ale jiné. Mazlíčci jsou pro ně jako velké a živé hračky, skuteční parťáci.
Co dělat, když se postoj rodiče a dítěte odlišuje?
Co dělat, když se rodiče mezi sebou neshodnou?
Co dělat, když dítě zájem přejde?
Co dělat, když zvíře dítěti ublíží?
Co dělat, když se přestěhujete?
Co dělat, když neznáte přesnou odpověď ani jednu otázku?
Je toho tolik, co si musíte zodpovědět. Problém není ani tak v tom, že byste neměli ke zvířatům jasný postoj, ale o časovou náročnost a závazek, který představují. Nad tím se nedá jen tak mávnout rukou a říct laxní “tak teda jo”.
Přání versus realita
Děti velice často neumí rozlišit sny a skutečnost. To je zdroj většiny problémů a komunikace. Mají svou hlavu a chtějí si prosadit názory a nápady. Jděte na to chytře a nastavte dětem zrcadlo. V klidu si sedněte a snažte se je vmanipulovat do situace, která může se zvířetem nastat. Ptejte se a velice dobře naslouchejte odpovědím.
Budeš chodit se psem každý den odpoledne na procházku?
I když bude pršet, mrznout nebo foukat?
Budeš po psovi uklízet doma i na zahradě?
Budeš s ním chodit k veterináři?
Naučíš ho základní povely?
Budeš mu doplňovat žrádlo a vodu?
Budeš kontrolovat zásoby?
Budeš s ním chodit na očkování?
Budeš ho prohlížet a hledat klíšťata a vybírat blechy?
Vykoupeš ho občas?
Postaráš se o jeho zuby, drápy a uši?
Zajdeš s ním do salónu na stříhání?
Pořídíš mu veškeré vybavení?
Utáhneš ho vůbec na vodítku?
Nastudoval sis něco o jeho povaze?
Víš, jak se chovat v krizové situaci, když se potká s dalším psem?
Jsi pro kastraci?
Je to někde možnost řízeného výcviku?
Co když budou štěňata?
Snese se s naší kočkou?
Máš plán na dobu, kdy budeme na dovolené nebo ty na táboře?
Kde bude spát?
Jsi připravený na tak dlouhý závazek?
Chápeš, že to nebude kamarád navěky?
Jak s ním budeš cestovat?
Máte stovky otázek. Nesmíte je ale vypálit na dítě najednou. To by bylo moc kruté a mohli byste ho dostat do úzkých. O to nejde, ubít ho dotazy. Pokládejte je v klidu a rozehrajte diskuzi, ne hru na přetahovanou. Pokud dítě váhá nebo neví, dejte mu čas do druhého dne (nebo klidně i déle) na rozmyšlenou nebo dohledání informací. Pokud dítě přináší nové a nové podněty a zájem neopadá, je velká pravděpodobnost, že to s domácím mazlíčkem myslí vážně. Dětí, pro které je to jen letmý záchvěv, většinou nápor a tlak na odpovědi vzdají a radši si najdou něco jiného, co je zabaví.
Další fáze
Po tom, co si dítě proklepenete, jestli nejde jen o dočasný rozmar, musíte získat souhlas všech zůčastněných - sourozenců, rodičů a všech, kteří s vámi sdílí domácnost (prarodiče apod). Zvíře nebude jen jednoho, je všech, a tak musí všichni vědět, k čemu se schyluje a v případě nouze nadnést výtky.
Nemusí jít jen o psa. Co třeba kočka, fretka, had, andulky nebo papoušci, agamy, rybičky. Ať si děti samy vyberou podle toho, co je jejich srdci blízké. Nemá smysl jim něco podsouvat a koupit jim - abyste jim zavřeli “papulu” - aspoň pár akvarijních rybek a jednoho axelota jako výstřelek navrch, když o něco nestojí.
Třešnička na dortu
Pokud jste splnili předchozí dva body, čeká vás závěrečná část - výběr šťastlivce. Můžete se obrátit na chovné stanice nebo si na psa s dokladem vystát frontu. Nebo ukázat dětem, že dát šanci je cool a zajít si pro nového člena rodiny do útulku. Budou se cítit ještě o kousek důležitější a ke zvířeti dost možná přilnou rychleji a pevněji.
