Představa versus realita
Tři roky doma. S mámou, s hračkami, s pohádkami, s těmi nejlepšími lahůdkami, postýlkou a plyšovými kamarády. A pak přijde jako morová rána nemilé překvapení - školka. Rodiče se sice snaží nalákat mě na vrstevníky, milé učitelky, procházky a divočinu na zahradě, ale děti z toho všeho cítí jen tlak. Tlak na to, aby všechno proběhlo hladce. Bez scén, bez pláče, hysterie, vydírání, nahřívání teploměru o lampičku nebo čaj, bez pěstiček, průjmů, osypek a trucování. Ne vždycky to ale jde jako po másle. Děti si neumí představit, co je čeká. Samozřejmě si v hlavě tvoří svět, který mi na blind popisujete, ale to strach většinou neutlumí.
Na vině nebývá výchova, prostředí ani povaha dítěte. Jde o různé vývojové fáze. Ty přicházejí ve vlnách. A učitelky ve školce si umí poradit, není třeba se bát. Na druhou stranu je pochopitelné, že se trápíte, když vám každé odpoledne naservírují, jak dítko proplakalo den, odmítalo se strojit, ignorovalo ostatní, vyhlíželo vás z okna nebo dokonce bylo agresivní. Protáhnete rty, ale uvnitř vás to vře. Obviňujete sebe i dítě. A dost možná i všechno síly kolem.
Konec stýskání
Děti mají velmi nepřesné vnímání času. Není nic neobvyklého, když pro minulost používají jednotné označení “ráno” nebo “včera”. A je úplně jedno, jestli to bylo skutečně předešlý den, dva týdny nazpátek nebo dva roky dozadu na oslavě bratrancových narozenin. Už se to stalo a jenom hnidopich by se pitval v přesných termínech. Alespoň tak to mají děti nastavené. Ve školce to ale může být problém. Při stesku je každá minuta tisíckrát delší. A když neznají časové ohraničení, snadno propadnou beznaději a strachu, že zapomenete. Stýská se jim o to víc, jsou ufňukané, nepříjemné, otrávené. Naštěstí existuje celá řada možností, jak jim pobyt ve školce usnadnit a připomenout se.
- Značka na zápěstí - nakreslete tužkou vhodnou na kůži malé srdíčko (sluníčko, kytičku, smajlíka .. ) dítěti i sobě. Jakmile se značky dotkne, budete i přes tu velkou dálku spolu, vzpomenete si a usmějete se. Je to milý, neškodný a hlavně účinný způsob, jak děti zbavit nadměrného stesku úměrně jejich věku
- Rodinná fotografie - děti mají ve školce svoji zavíratelnou skříňku nebo poličku, kde jsou uložené osobní věci, jako oblečení, přezůvky, kapesníčky, věci na převlečení. Můžete tam “propašovat” rodinnou fotografie. Dítě si tak pravidelně připomene, kdo na něj doma čeká
- Plánování - požádejte učitelky ve školce, aby vám každé ráno nebo den předem sdělily, co se bude dít. Procházka, svačina, zpívánky, malování, stříhání, cvičení s balónky? Děti chtějí vědět, co je čeká a na co se mohou těšit. Jakmile jim sdělíte, co zažijí, budou mnohem klidnější a záchvaty stýskání překonají snáz
Síla rituálů
Dítě ve školce pláče, protože si je nejisté děním na domácí půdě. Zbavujete se ho? Sunete ho na druhou kolej? Nemáte ho rádi? Obtěžuje vás? Nebaví vás? Trestáte ho? Má v hlavě milion otázek a všechny vám přijdou absurdní. Pro něj jsou ale životně důležité. Jedním ze způsobů, jak v dítěti podnítit pocit pohody, je vytvoření drobných rituálů, které mu připomenou lásku a semknutou rodinu, podporu a důvěru.
- Snídaně z toastů ve tvaru srdíčka
- Originální popěvek před odchodem
- Posezení v pokoji a sdílení snů
- Ranní jóga
- Kakao se špetkou lásky
Jak to ještě více zhoršit ..
V mateřských školách mají jasně dané postupy. A ví, jak děti reagují, jak s nimi pracovat, čím je zaujmout. Učitelky jsou připravené na rozličné reakce a přístup rodičů. Bohužel někteří si jedou “svoji vlastní linku” a příliš nerespektují doporučení. A tak se běžně stává, že děti nosí do školky obří plyšové hračky nebo autíčka, chodí v kostýmech princezen a superhrdinů, po kapsách mají zastrkané sušenky a čokoládky. Občas se objeví i mobilní telefon. Je to absurdní. Nic takového děti ve školce nepotřebují a rodiče tím jen umocní emoční propast mezi sebou a dětmi. A učitelkám přidělají spoustu práce.
Krok zpátky?
Každé dítě je jiné. A to platí i mezi sourozenci. Může se stát, že na samém začátku je dítě nadšené a školku navštěvuje rádo. Překulí se ale dva měsíce a situace je odlišná - ráno pláč, hysterie, odmítání, kopání do všeho kolem. Nemusíte se na svůj uzlíček lásky zlobit. To, že se mu jednou něco líbí a pak zase ne, protože by rád upřednostnil svůj vlastní pokojíček, příběh s Herkulesem nebo čarování s kouzelnou hůlkou, jen odkazuje na jeho psychický vývoj. Důležité je, aby se dítě neuzavíralo do sebe, aby se nestranilo kolektivu, aby nebylo agresivní a neubližovalo si. Pak je třeba situaci řešit a rázně zakročit.
