Pozor, blíží se mračna
Máme velkou koupelnu. Jsem za to ráda. Vždycky jsem si ji moc přála. Když jsme tedy objevili ke koupi byt, kde byla vana i sprchový kout, moje srdce zaplesalo radostí. Tolik prostoru, světlé barvy, velké dlaždice. Koupelna přesně podle mých nejtajnějších přání. Často jsme se s malou koupaly tak, že ona měla pohodu ve vaně a dost prostoru na hry s piráty, já si užívala klid ve sprše. Pravda, vodou jsme příliš nešetřily, povídaly jsme si a jako finále si zahrály na kosmetický salón, namazaly jsme se krémem, učesaly si vlasy a navoněly se. Bylo to perfektní.
Občas je ale dcera jako z divokých vajec. Byly jsme v koupelně, sprchuji se. A najednou na mě volá s tím, že umí udělat déšť. Vzala mycí houbu na šňůře, namočila ji do vody a pak s ní zběsile točila ve vzduchu. Kapky vody byly všude. Na zemi, na zrcadle i na dveřích. S úsměvem jsem ji usměrnila a pokračovaly jsme. Už jsem byla ze sprchy jednou nohou venku, když volá podruhé. “Mami, rychle se schovej, blíží se šedivý mraky.” Ohlížím se na všechny strany, a utírám se o to rychleji. Schválně jsem přistoupila na její hru. Nečekala jsem, že nabere konkrétní rysy. Najednou se z houby na zem ždíme spousta vody. Znova a znova a znova. Trvalo mi pár vteřin pochopit, co se to vůbec děje. A dcera křičí na celé kolo: “Průtrž, maminko.” To už nebylo s úsměvem. Po celé místnosti byl dobrý centimetr vody. A můžete si tipnout, kdo to v osm večer uklízel.
Postel na tisíc způsobů
Domečková postel v dětském pokoji je středobodem našich dní. Syn v ní tráví spoustu času. Nezajímá ho televize ani počítačové hry. Je to prostě postel. Jsou mu sice teprve čtyři roky, ale i tak jsem na něj pyšná, že se nevydal stejným směrem jako jeho vrstevníci a dává přednost fantazii, knížkám, příběhům, skládačkám a puzzlíkům. To je podle mě ta správná, kvalitní a zdravá zábava. Často tam jen tak lehává a lelkuje, přemýšlí a povídá si sám pro sebe, odpočívá a tak dvakrát do týdne usne. Proč ne?
Tentokrát mě ale přizval k sobě. Co se bude dít? Sedli jsme si na postel a začal vyprávět. A že jsme na lodi a plujeme po moři na daleký ostrov. Bylo to kouzelné. Nemohla jsem uvěřit tomu, jakou má fantazii. Najednou se přihnaly vlny a celá loď se kymácela ze strany na stranu, na úroveň přídi vyskakovali žraloci, pršelo a museli jsme se skrýt. Na zahřátí si dát štamprličku rumu, orientovat se podle hvězd a u břehů ostrova vyhodit kotvu. Z knih, která má v pokoji, si “nastudoval” všechno o lodích, o dalekých cestách a o námořnících. A to všechno pak promítl do svých her. Byla jsem unešená. A po hodině zábavy jsem si připadala, že jsme se právě vrátili z divokého výletu na moři.
V říši pohádek
Dcera miluje pohádky a princezny. A ráda si na ně hraje. Na terase spolu často vymýšlíme různé scénky a přehrajeme si celý příběh. Je to skvělý způsob, jak podpořit její fantazii a představivost. Posledně byla na řadě Popelka. Vyprávěla jsem o tom, jak si otec přivedl novou ženu a její dvě dcery, jak musela Popelka uklízet, jak jí sestry roztrhaly šaty, jak jí kouzelná víla připravila na ples a ze psa udělala kočího, jak tančila s princem a cestou domů ztratila střevíček, jak ho princ našel a Popelce nasadil, jak byla svatba. A dcera nadšeně předváděla vše, co slyšela. Oháněla se po místnosti s koštětem, přivedla našeho psa, aby ho víla mohla proměnit, tančila s princem a nastavila mu nožku, aby jí mohl botku vyzkoušet. Procvičila se v emocích, v pochopení toho, co jí říkám, v improvizaci. Dokonalé. Hrajeme si i tříkrát do týdne a dcera už dokonce strhla i manžela.
