Daleko za hranice
Fantazie je pro děti přirozená a není způsob, jak se jí ubránit. Ani není důvod. Je to běžný jev, napomáhá jejich vývoji, ulehčuje vnímání světa a dění kolem sebe, lépe se vytváří souvislosti. Snění je zkrátka v normě a potlačování se může krutě vymstít a negativně ovlivnit povahu dítěte.
Na druhou stranu jsou pochopitelně limity, za které není radno se vydávat. Pokud dítě přestane rozlišovat mezi fantazií a realitou, je něco špatně a musí zasáhnout rodič. I on je v takovém případě částečným viníkem, protože jakmile matka nebo otec poleví a netráví s dítětem dostatek času a nevysvětlují mu jednotlivé procesy, dítě se mnohem více upne na svůj vlastní svět a nechce ho za žádnou cenu opustit. Považuje ho za správný, zdravý a směrodatný.
Všichni spolu
Řešení, jak mít dětské fantazie pod kontrolou, je jejich sdílení. Děti jsou jako otevřená kniha, umí se radovat z maličkostí, připodobňují, mají ohromnou představivost, věří na kouzla, dobro a zlo, idealizují a snaží se najít podobnost mezi smyšleným světem a tím skutečným. Pro rodiče tedy platí jedno zásadní pravidlo, které není radno podceňovat. Nenarušujte dětem jejich prostor a nesnažte se moralizovat a usměrňovat. Děti k tomu všemu dozrají samy.
Ponořte se do světa fantazie a nechte se unášet bezelstnými představami. Je to povznášející pocit, nic neřešíte, všechno má rozuzlení, bez bolesti a zklamání. Pokud něco nejde, vyřeší to kouzlo nebo se objeví jednorožec. Vstup ale povolen jen těm, kteří jsou ochotní na moment uvěřit a vzdát se reality, která neumožňuje užívání si ve světě, kde trable nejsou vítané. Nechte děti, aby vás vedly. Nevstupujte do jejich krasojízdy, nevnucujte jim svoje představy. Jste jen čestný host, tichý a šťastný.
Čeho je moc ..
Nezáleží na tom, jestli přijmete pozvání do světa dětské fantazie nebo zůstanete stát opodál, prckům na tom tolik nezáleží. Vždy ale po očku sledujte, jestli se dítě až příliš neutápí ve svých představách a nenahrazuje si tak realitu. Takové vnímání je pochopitelně pro vývoj dětské psychiky toxické a nezdravé. Je tedy třeba zasáhnout a vymezit hranice, za které by se dítě nemělo vydávat.
Hranice ve světě fantazie
Může se zdát, že jde o dva protichůdné požadavky. Fantazie přece nezná hranic, možné je tam úplně vše. Jak by se tedy dala omezit a určit její zábrany, za kterými už není bezpečno? Dá se to, metody existují, ale pro vztahy mezi dětmi a rodiči jde skutečně o velmi tenký led, na kterém je třeba zvažovat každý krok.
Některé děti mají jen imaginární přátele, jiné si vytvoří celou galaxii a mají vše do puntíku promyšlené. A je těžké předstoupit a zpřetrhat vazby, na kterých prckové lpí a hluboce jim věří. Zkuste následující a ukažte dětem, že dokonalost je jen domnělá.
- Pozorujte dítě při hře, ale vyvarujte se vnějších zásahů
- Vnímejte detaily a zkuste se zamyslet nad spojitostí s realitou
- Nedělejte unáhlené závěry, dejte tomu třeba týden a až pak se během dne nenápadně zeptejte - ne přímo
- Pokládejte otázky tak, abyste dítě nenaváděli k odpovědi ano/ne
- Nesdílejte tajemství s nikým dalším, maximálně s partnerem (druhým rodičem)
- Ve světě fantazií se s partnerem střídejte a později si vzájemně vyměňte dojmy
- Fantazie je závislá na řeči, a tak jsou její projevy někdy silnější a jindy slabší
- Pokud se dítě drží nějakého tématu déle, pravděpodobně ho neumí samo rozklíčovat
- zkuste tedy do této oblasti dítě zasvětit a ukázat mu vše, co se k němu pojí
- může jít o emoce, mezilidské vztahy (rodičovství, přátelství, partnerství, kolektiv), nemoc a ztrátu, otázku peněz, etnika, vyznání
- děti takovým záležitostem možná do hloubky nerozumí, ale vnímají je a cítí odlišnosti, je důležité s nimi mluvit citlivě a zároveň na rovinu
