Pohádka a realita
Život s dítětem je náročný. Zapomeňte na dokonalost, každé dítě se vzteká nebo pláče, vynucuje si, rodiče mají nervy na pochodu a neví si rady. Nepomáhá křik, výhružky, po dobrém ani po zlém. Vyzkoušeli jste všechno, jste vyčerpaní a demotivovaní. Proč zažíváte takové hoře a všichni ostatní mohou jít na klidnou a tichou procházku, mají úsměv na tváři a rodičovství si užívají plnými doušky? Zdání klame, nikdo nechce na veřejnosti prezentovat slabé chvilky. Všichni se občas vykoupou v lázni bezmoci a smutku.
Představa, kterou jste si vytvořila v těhotenství, se diametrálně liší od reality, kterou zažíváte dnes a denně. Dětský křik je ve finále to nejmenší. Sluch otupí a jen zběžně kontrolujete, jestli dítě řve z rozmaru nebo ho něco skutečně trápí. Všude je špinavé prádlo, linka není pod náporem nádobí ani vidět a v hrnci na plotně bublá kaše neurčité barvy a konzistence. Dítě ji pochopitelně odmítá. Každou chvíli nakopnete plastovou spirálu a zasednete kocoura, pes se dožaduje pravidelné péče, stejně tak muž, který přihazuje nemístné narážky na mastné vlasy a nedostatek sexu. Do toho se hlásí babičky s prosbou o videohovor a hledáte odsávačku, protože ten tlak v prsou už se nedá snést. Plenky rychle mizí a zběsile listujete letákem, dítě po vás hází další rozkousaný dudlík a ukazuje vám autorský potisk na tričku. Sednete si k oknu, abyste pohledem ven nabrala trochu sil. Bohužel. Všude jen dokonalé matky s vychovanými dětmi. Vaše snahy o krásu připomínají zjev Jokera a po městě chodíte v předklonu, protože malý ďábel v roce a půl ignoruje golfky. Cítíte nenávist. K životu, který se ani vzdáleně nepodobá vašim snům. Nenávist k dítěti, které ten kolotoč rozpoutalo.
Příprava k nezaplacení
Mnohé studie prokázaly, že ženy, které se nestačily na dítě naladit, prožívají každou změnu mnohem hůř. Bylo dítě neplánované a zůstala jste v práci do posledního dne před porodem? Vnímala jste sice rostoucí břicho a dokupovala džíny s pružným pasem, ale myšlenkami jste byla jinde. Těhotenství není jen čas zrání, ale i přemítání, plánování a těšení. Dítě si nezasluhuje pozornost až na porodním sále. Chvilku času, klidu a špitání potřebuje ještě před příchodem na svět.
Sama za sebe
Mnohé ženy se s pocit beznaděje nerady svěřují. Je to pochopitelné. Čeho se jim dostane? Od přátel lítostivých pohledů, že oni doma nic takového nezažívají. Někteří přihodí i nevyžádané rady a vychloubání. Muž žije v tom samém kalupu, ale pravidelně mizí do práce a může si naordinovat chvilku odpočinku. Pediatr má v záloze špetku odsouzení a tabletky, jak pomoci ženě i dítěti. Nic z toho nechcete. Potřebujete jen jasnou odpověď na to, proč se vám nedaří. Nenávidíte se za myšlenky, které vás pronásledují. Dítě si zasluhuje jen lásku. Tečka. Tak je to ve společnosti nastavené. To ale neznamená, že nemůže mít žena svoje vlastní emoce a čas od času jim propadnout. Přemýšlíte nad životem před těhotenstvím? Nejradši byste dítě položila do košíku, nechala ho odpočívat na mechu a šla na dvě hodiny sbírat houby? Vyměnila byste večerní rutinu za návštěvu divadla? To všechno je v pořádku. Chybí vám vlastní život, soukromí, integrita. Nejde o nenávist v pravém slova smyslu. Je to kombinace vyčerpání a náhlých změn, nevidíte světlo na konci tunelu. Ono tak ale je, jen máte rudo před očima a chcete řešení teď a hned. Vytvořte si drobné rituály a každý den si vyčleňte dvacet minut, dívejte se do zrcadla, pitvořte se, udělejte si masku a jen tak na procházku po bytě nebo zahradě si oblečte něco hezkého. Povoleno je vše, co vám i na tu krátkou chvilku vykouzlí úsměv na tváří a vytrhne vás z děsivé rutiny.
