Respekt
Každé miminko je jiné. Do značné míry ho ovlivňuje doba v matčině bříšku a její životní styl, jako je poslech hudby, denní režim, stravování, stres nebo zdravotní komplikace. Svoji roli ale hraje i znamení zvěrokruhu, volba mezi císařským řezem a přirozeným porodem, přítomnost otce nebo sourozenci. Je toho spousta. A nedá se říct, že splněním všech podmínek si zajistíte klidné miminko. Žádný takový mustr neexistuje.
Může se ale stát, že vaše dítě bude náruč rodiče odmítat. Nebo jen mámu, jindy naopak tátu. Snažte se jeho potřeby maximálně respektovat a vnímat signály, které k vám miminko vysílá. Nemá jinou možnost, mluvit neumí. A tak pláče, vzteká se, vzpouzí, odmítá, prská a možná i kouše. Neberte si takové výpady osobně. Je to normální. Dětská psychika je nestálá a neměli byste se trápit tím, že se dítě nerado chová. Možná se to ještě změní, možná ne. Základem je vybudovat vztah rodičů a dítěte na vzájemném pochopení vlastních potřeb. A pokud tedy ten malý špunt o vaši blízkost nestojí, nechte to tak, nenuťte ho do pozice, ve které se z jakéhokoli důvodu necítí komfortně. Nespojujte si chování dítěte s láskou. S tím to vůbec nesouvisí. Jde o aktuální utlumení potřeb, nic víc.
Chováme
Na porodním sále vezmete miminko do náruče a nejradši už byste ho nedali. Nosíte ho při pláči, při uspávání, jen tak při korzování po zahradě, na výletě, při jídle, při vaření, když dorazí návštěva nebo se prostě jen chcete pomazlit. Denně je to několik hodin. Je to ale dobře? Ano i ne. Dítě samozřejmě potřebuje přítomnost a blízkost rodičů, cítit jejich pach, jejich teplo a tlukot srdce, slyšet hlas a vnímat sounáležitost. Ale zbývá mu pak mezi chováním a spánkem, který k životu potřebuje v nutné míře, na objevování vlastních potřeb, poznávání svého těla a okolí, na vnímání všech zvuků a světel? Ne. A to je pochopitelně špatně. Dítě potřebuje prostor, aby se mohlo zdravě vyvíjet.
Když nedáte miminku prostor být samo sebou, budete kontrolovat každý aspekt jeho života, neustále na něj dohlížet, ptát se a reagovat, nevytvoří si vlastní vzorce chování a vnímání. Bude plačtivé, závislé na vaší pomoci a blízkosti, bude vyžadovat kontakt, časem se projeví potíže s osamostatněním, s rozhodováním, se soutěživostí, s vyrovnáváním se při zklamání nebo prohře, při zradě, v kolektivu se bude cítit nekomfortně. Pokud je jeho povaha navíc introvertní, všechny zmíněné projevy udeří mnohem větší silou. Samozřejmě se nemusí ukázat všechny najednou, ale odchylky od standardu budou. A dítě, které bude mít dnes a denně na ruce, je těžké postavit před výzvu a poslat ho na první dobrou “do boje”. Nebude mít totiž zkušenost (právě ani z domácího prostředí).
Nechováme
Přibývá rodičů, kteří se k chování dětí staví odmítavě. Do jisté míry mají pravdu. Dítě potřebuje čas a prostor. Ale absence fyzického kontaktu je toxická. Po devíti měsících v bříšku matky musí miminko cítit, že je milované, že má zastání, úkryt, bezpečnou náruč, musí poznat hlas a jedinečnou vůni. Je to jeden ze způsobů, jak se uklidní, ustoupí bolest, zmatení nebo usedavý pláč.
Tak akorát
Chování k dětem - pokud o něj stojí - zkrátka a dobře patří. Nesmí se jít ale ani do jednoho extrému. Pak může nadměrné množství i absence negativně dopadat na vztah mezi miminkem a rodiči a potažmo i na život v dospělosti. Musíte najít rovnováhu, aby miminko nestrádalo a vy měli ke svému uzlíčku blízko podle svých potřeb.
Rituály
Ráno, k večeru nebo třeba po koupání a masáži bývají děti vřelé a mazlivé. Využijte toho a na pár minut se vedle nich natáhněte, přiviňte je k sobě, mazlete se. Užijte si ty chvilky naplno. Zařaďte drobné rituály do každého dne a udělejte z nich příjemnou rutinu, na kterou se budete těšit vy i vaše miminko.
Poblíž
Buďte ve stejné místnosti, mluvte, zpívejte. Čas od času se pomazlete, ale nevnucujte a vynucujte si lásku a objetí. Nechte to na dítěti.
