Jak hodnotíte kvalitu psychologických služeb pro partnery v Česku? Kde spatřujete největší nedostatky?
Co se týče kvality psychologických služeb pro páry, myslím si, že je na tom naše republika dobře. Máme velké množství odborníků, psychologů na slovo vzatých, kteří se zabývají primárně partnerskými a manželskými vztahy. Máme také mnoho manželských a rodinných poraden.
Nedostatky nespatřuji ani tak v nabídce psychologických služeb jako takových. Tak jako v jiných profesích, si psycholog s klienty musí tzv. „sednout“. Nezřídka se stává, že partneři se objednají k psychologovi a ten jim jednoduše není sympatický. Bohužel v tomto případě pak klienti házejí všechny do jednoho pytle, řeknou si, že když se to napoprvé nepodařilo, nemá cenu hledat pomoc jinde. Lidé by si měli uvědomit, že psychologové jsou také jen lidé. Jsou mezi nimi dobří a na slovo vzatí odborníci, ale i ti horší. Je to stejné jako např. když jdete ke kadeřnici. Jedna vám spálí vlasy, a tak jdete příště k jiné, která vám vytvoří nádherný účes. Jednoduše, i když jste nebyli spokojeni, jdete a hledáte jinou. Ten prvek hledání jiného a lepšího psychologa mnohdy bohužel chybí.
Častým úskalím jsou pak také velmi dlouhé čekací lhůty. A to zejména v neziskových organizacích a poradnách hrazených státem. Tam jsou pořadníky někdy dva až tři měsíce plně obsazené. Já sama jsem v takové poradně pracovala a pamatuji si, že jsme měli kalendář minimálně na měsíc a půl dopředu zaplněný. To je v konečném důsledku opravdu dlouhá doba, protože partneři potřebují krizi řešit hned. Ve vztazích hraje každý den obrovskou roli – odcizení a propast mezi partnery se čím dál tím víc prohlubuje. Proto jsem se mj. rozhodla založit online poradnu. Klient tak může mít konzultaci hned, reálně do hodiny od objednání. Partneři tak získají pomoc a radu v momentě, kdy to nejvíce potřebují.
Klient tak může mít konzultaci hned, reálně do hodiny od objednání.
Zaznamenáváte v manželské krizi nějaký začarovaný kruh? Je složité se z něj „vymotat“, ne-li přímo nemožné bez intervence odborníka?
Samozřejmě jsou problémy, které se v manželské a partnerské rovině neustále opakují. Ať už je to nesoulad v komunikaci, odcizení ve vztahu, problémy ve výchově dětí, problémy v širším rodinném kruhu (tchyně, tchán, prarodiče aj.).
Většinou jde o to, že krize se do vztahu vkrádá nenápadně, není to ze dne na den.
Většinou jde o to, že krize se do vztahu vkrádá nenápadně, není to ze dne na den. Partneři se pomalu začnou jeden druhému odcizovat, nastupuje stereotyp práce - péče o domácnost - děti. Ani si neuvědomíte, že si s partnerem už nepovídáte tolik, jako dřív. Že namísto toho, abyste společně povečeřeli, nebo si vypili sklenku vína, si raději sednete k televizi. Jednoduše si jdete každý po svém, nemáte společné zájmy, koníčky… A pak se jednoho dne vzbudíte a uvědomíte si, že toho člověka vedle sebe vlastně už ani neznáte, stal se pro vás cizincem. Začnete přemýšlet, jak a jestli bude možné se znovu sblížit, překonat problémy a odcizení.
Psycholog vidí váš problém z úplně jiné, nestranné, perspektivy.
Já svým klientům říkám, že každý problém má řešení. Jen se na to musí jít správně. A právě hledání té správné cesty k nápravě bez odborníka většinou nezvládnete. Proč? Jednoduše proto, že psycholog vidí váš problém z úplně jiné, nestranné, perspektivy. Dokáže se povznést nad emoce, které partneři prožívají. Často pak psycholog funguje jako určitý mediátor mezi partnery – tlumočí požadavky a potřeby jednoho partnera druhému.
Důležité je, aby si partneři uvědomili, že zachránit vztah mohou jen oba
Takže ano, i ze začarovaného kruhu partnerských problémů je možné se pod správným vedením vymotat. Někdy k tomu stačí dvě, tři konzultace, jindy pravidelná dlouhodobá terapie. Důležité je, aby si partneři uvědomili, že zachránit vztah mohou jen oba společně. A také, že to není práce psychologa, ale právě partnerů samotných, kteří se musí začít snažit. Někdy pak terapie nemá smysl, protože partneři se již natolik odcizili, že spolu nedokáží žít.
Psycholog vás v tomto případě může nasměrovat k rozchodu, ale konečné rozhodnutí zda spolu být, či nebýt je jen a jen na vás.
Jsou ochotni partneři řešit nepříznivou partnerskou situaci, nebo bývá snaha patrná pouze u jednoho z nich?
Nemůžu říct, že by se na mě vždy obraceli oba partneři. Často je to tak, že pomoc hledá pouze jeden z partnerů. Většinou ten, který vnímá problém ve vztahu více než druhý, zažívá větší stres a hledá pomoc nejprve sám.
Je potom velice obtížné zůstat nestranným, když neznáte i druhý úhel pohledu
Samozřejmě já se snažím klienta vždy motivovat k tomu, aby ke konzultaci přesvědčil, nebo lépe řečeno motivoval také partnera. Zaprvé je to proto, že (jak už jsem říkala) o záchranu vztahu se musí snažit oba partneři. A zadruhé nerada konzultuji jen s jedním z páru, protože mi dokáže podat pouze svůj pohled na věc. Je potom velice obtížné zůstat nestranným, když neznáte i druhý úhel pohledu. Na 100 % se můžeme snažit o záchranu vztahu pouze tehdy, když jsou přítomní oba partneři.
Online forma poradenství se na první pohled zdá jako časově i finančně úsporná varianta oproti běžně známým návštěvám v psychologické poradně. Nesnižuje však absence kontaktu tváří v tvář pravděpodobnost úspěšného řešení manželské krize či jiných duševních problémů?
Máte pravdu, online terapie je především časově úsporná. V podstatě můžete mít konzultaci hned teď, do hodiny. Nehraje roli, jestli je pět hodin ráno, nebo deset večer. Jestli je víkend, dopoledne, odpoledne. V partnerské terapii je to výhodné především proto, že je často těžké sladit harmonogram dvou dospělých lidí.
Partneři také často hledají výmluvy, proč k psychologovi nejít – nemáme hlídání pro děti, když má jeden volno, druhý je v práci, máme volno jen o víkendu apod. Zde naše poradna boří tyto výmluvy. Jednoduše partnerům ukazujeme, že to jde! Jde to teď a tady.
Jsem přesvědčena o tom, že online konzultace nijak nesnižuje účinnost terapie. Je to rozhovor jako každý jiný. I přes Skype, WhatsApp nebo Viber můžete díky video hovoru vidět klienta, vnímat jeho tón hlasu, zadrhávání, pláč… Jednoduše psycholog vnímá úplně vše a stejně tak, jako by reálně seděl naproti klienta. Jediným rozdílem je to, že si na začátku terapie nepodáte s psychologem ruce, nebo že vám nepodá kapesník.
Online terapie naprosto stejně účinná jako konzultace tváří v tvář.
V USA se například jedná o běžnou praxi. Dokonce tam proběhly různé výzkumy, které potvrzují, že je online terapie naprosto stejně účinná jako konzultace tváří v tvář. A co je zajímavé, tak podle analýzy, kterou provedl časopis British Journal je online terapie mnohem účinnější než čekání na volný termín v kamenné poradně.
Těhotenství se zdá být krizovým obdobím pro manželství. Proč tomu tak je?
Těhotenství je pro ženu i muže nejen krásným, ale také velice náročným obdobím. Ať už se jedná o vytoužené miminko, nebo neplánované otěhotnění, zažívají partneři určitou euforii, mají před sebou období 9 měsíců příprav a těšení se na příchod miminka.
Ne vždy je však vše tak ideální, jak si představujete. Muži by měli být v tomto období trpěliví a ohleduplní ke svým partnerkám. Měli by si uvědomit, že ženy procházejí neuvěřitelnými změnami. Ať už jsou to hormonální změny, výkyvy nálad, přibývání na váze.
Krizové to začne být především tehdy, když partneři nejsou nijak připraveni na to, co je může v průběhu těch 9 měsíců potkat. Ano, může jít o naprosto ukázkové těhotenství, bez nevolností, kdy je žena plná energie a nic se v tomto ohledu pro partnery nezměnilo. Nebo naopak ženy celé první měsíce těhotenství trpí silnými nevolnostmi, jsou náladové, rozpláče je i obyčejná reklama na brambory. Některé ženy pak mohou být sexuálně náruživé, jiné až frigidní. Samozřejmě muži pak v tomto ohledu strádají.
Nejdůležitějším krokem, jak tuhle krizi překonat, je komunikace. Musíte spolu neustále mluvit, probírat, co se děje s vámi a vašim vztahem. Muž se často cítí být odsunutý na druhou kolej, protože žena řeší jen nakupování výbavičky pro miminko a už se vlastně nevěnuje partnerovi tak, jako na začátku. Je potřeba si uvědomit, že partnerství by pro vás mělo být na prvním místě. Vy společně tvoříte rodinu, která bude na příchod dítěte připravená, bude šťastná a stmelená.
Důležité je, aby nám partner řekl, že strádá, že se cítí odstrčený.
Sama jsem byla těhotná, takže vím, že my ženy v těhotenství tak nějak přepneme do módu „myslím jen na miminko“. Důležité je, aby nám partner řekl, že strádá, že se cítí odstrčený. Protože my ženy to samy často ani nevnímáme. Žena by měla partnera do všeho zapojit – dávat si jeho ruce na bříško, aby cítil pohyby miminka, brát ho na vyšetření, ultrazvuk, předporodní kurz, nakupovat s ním výbavičku pro miminko atd.
Jaký faktor nejvíce přispívá k rozkladu manželství během čekání na miminko?
Ať už partneři čekají miminko, nebo ne, je tím faktorem odcizení. Každý si hledí svého, nevšímá si toho druhého, nedbá o jeho potřeby, nezajímá se o jeho pocity. Už jsem na to upozorňovala u předchozí otázky, ženy se soustředí především na nákup výbavičky, na to hnízdění a zapomínají na to, že je tam i ten muž, partner, kterému by se měly věnovat. Ten se pak může cítit osamělý natolik, že hledá útěchu v náruči jiné ženy bez ohledu na to, zda je jeho partnerka těhotná. To je však pouze jedna z modelových situací.
...důležité spolu neustále mluvit, mluvit a mluvit
Opět se budu opakovat, ale je důležité spolu neustále mluvit, mluvit a mluvit. Hovořte o pocitech a potřebách. Jen tak lze totiž vztah neustále kultivovat. Já vždy svým klientům říkám, že vztah je jako květina. Když si ji koupíte a chcete, aby vám dělala radost, musíte ji pravidelně zalévat a hnojit. Jinak kvést nebude. A stejné je to se vztahem. Ten, stejně jako ta květina, potřebuje zalévat a hnojit. Hnojivem je v tomto případě otevřená komunikace a společně strávené chvíle.
Pokud byste matkám samoživitelkám měla poskytnout několik nejdůležitějších doporučení, která platí pro dobrý psychický stav obecně, o jaká by se jednalo...a jaké základní prvky chování či návyků, dá-li se to takto říct, by měly ženy zahrnout do svého životního stylu pro udržení psychické pohody během těhotenství a po porodu dítěte?
Odpověď obě otázky bych spojila. Není totiž až tak velký rozdíl v tom, zda se jedná o matku samoživitelku, nebo ženu, která má partnera. Nejdůležitější pro psychickou pohodu je je nezapomínat také na sebe. My ženy se často snažíme být dokonalé matky, hospodyně, manželky, kariéristky. Chceme být ve všem nejlepší, ale ono to nejde. Je potřeba si umět říct A DOST! To, že jeden den nevyžehlíte prádlo, neuvaříte, neuklidíte, nebo třeba nezvládnete práci na plný úvazek, neznamená, že se zboří svět.
Důležité je, abychom se my ženy naučily říct si o pomoc – partnerovi, kamarádce, rodičům, prarodičům…
Musíte si jednoduše připustit, že nikdo není dokonalý, ani vy.
Většinou v momentě, kdy je žena již opravdu na pokraji svých sil, její okolí si toho všimne a pomoc nabídne. To je skvělé, ale neměly bychom to nechat zajít až tak daleko. Není nic špatného na tom, když řeknete manželovi, aby večer uložil děti do postele on, a vy si uděláte chvilku pro sebe, napustíte si vanu. Nebojte se říct kamarádce, aby vám pohlídala děti, ať můžete v klidu zajet na nákup, nebo poprosit šéfa o zkrácený úvazek, protože se chcete více věnovat rodině. Musíte si jednoduše připustit, že nikdo není dokonalý, ani vy. Ženy by měly začít pečovat také o svou psychickou stránku.
Je potřeba si najít nějakou pravidelnou aktivitu, např. každé úterý spinning, každý čtvrtek kurz keramiky – jednoduše to, co ji bude bavit. Důležité je nezanedbávat také sociální vztahy. Zajít si s kamarádkou na kávu, nákupy, pravidelně se navštěvovat. Toto vše je důležité pro dobití psychické energie. Pokud si nedopřeje žena také čas pro sebe, na relaxaci, budete ve stresu, podrážděná, začne křičet na partnera a děti.
Matky samoživitelky mají situaci samozřejmě o něco těžší kvůli tomu, že nemají partnera, na kterého by se mohly obrátit. Také většinou musí pracovat na plný úvazek, nebo mít k práci ještě i nějakou brigádu, aby zvládly uživit děti. Ale i tak by měly najít nějakou alternativu. Většinou, když hovořím s klientkou, která nemá žádné koníčky a má spousty výmluv, proč to nejde (peníze, čas…), tak vždy říkám: „Pojďme spolu vymyslet ne to, proč to nejde, ale to, jak to může jít“. Je to vše jen o způsobu myšlení, o tom hledat způsoby, a ne výmluvy.
S obdobím šestinedělí se může pojit také rozvoj i závažných psychických stavů (například poporodní deprese, úzkostné poruchy, laktační psychóza). O jak vážné duševní problémy se z psychologického hlediska jedná a co byste poradila ženám, kterých se tyto těžké stavy týkají?
Poporodní deprese rozhodně nemůžeme zlehčovat. Je to vážné psychické onemocnění, a to zejména v případě, kdy se nezachytí včas a nezačne se léčit. V extrémních případech může vést k úmrtí matky i novorozeněte. Jsou např. případy, kdy ženy spáchaly sebevraždu, zabily miminko…
Je to opravdu závažná věc a je potřeba, aby o tomto stavu ženy věděly, měly dostupné informace, ať už od gynekologa, z předporodních kurzů apod.
V dnešní době existují také různá sdružení, která se touto tematikou zabývají. Takže zásadním krokem je osvěta společnosti. I když si ženy mohou spoustu informací jednoduše přečíst na internetu, o poporodní depresi se moc nemluví. Nebo spíš, ženy se samy brání si o tomto stavu, respektive nemoci, cokoli nastudovat. Ono to popravdě není moc příjemné čtení, ale je potřeba, aby žena věděla, jak může poporodní deprese probíhat, jaké má příznaky, co může dělat.
Velký podíl na tom má, myslím si, všudypřítomný mediální nátlak.
Často jsou stavy smutku a melancholie připisovány hormonální bouři v šestinedělí. Je potřeba mít především všímavé okolí, protože žena se se svými pocity nesvěří. Má pocit, že selhala. Narodilo se jí miminko, ale ona není šťastná a to podle ní není normální. A tak raději mlčí. Velký podíl na tom má, myslím si, všudypřítomný mediální nátlak. Žena v reklamách/filmech je po porodu šťastná, dokonale upravená, vše zvládá – není tam místo pro pláč nebo smutek. Ale realita je jiná, opravdu.
Proto je potřeba mít po boku všímavého partnera, rodinu. Jakékoliv neobvyklé chování matky, ať už nechutenství, problémy se spánkem, neobvyklá únava, apatie, nezájem o dítě aj., by nemělo zůstat bez povšimnutí. Muži by měli se svou partnerkou mluvit, ujišťovat ji, že její pocity nejsou důvodem k tomu, aby si o sobě myslela, že je špatnou matkou.
Je potřeba ženu nabádat k návštěvě psychologa a psychiatra. Sami to totiž nejspíš nezvládnete a je také potřeba zjistit, jak moc silné deprese jsou. Lehké formy poporodní deprese zvládnete i s pomocí praktického lékaře, ovšem účinnější je terapie s psychologem. S ním si žena může promluvit o svých pocitech, budou se snažit společně přijít na příčinu jejich stavů a začnou pracovat na změně. Ve většině případů je ambulantní péče u psychologa dostačující. Jen ty opravdu těžké formy poporodní deprese vyžadují hospitalizaci.
PhDr. Michaela Miechová
Online psychologická poradna Mojra.cz
