Třikrát a dost. Respektive tři (v určitých případech až čtyři) pojišťovnou hrazené cykly IVF, na ty další už si pár musí našetřit sám. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky si v roce 2014 proceduru umělého oplodnění zaplatilo celkem 44 % z celkových 18 tisíc žen. Jejich počet ale každým rokem roste. Na vině je především zvyšující se věk léčených žen, u nichž je úspěšnost IVF nižší.
S neplodností se u nás potýká přibližně každý pátý pár a ani do budoucna nejsou vyhlídky na výrazné zlepšení. Právě naopak. Umělé oplodnění se stává pro řadu lidí jedinou nadějí na založení rodiny. Ročně se v ČR díky němu narodí pět až šest tisíc dětí. Avšak metody asistované reprodukce nepatří k nejlevnějším záležitostem. Zdravotní pojišťovny na ně sice finančně přispívají, nicméně hradí pouze formu in vitro fertilizace (IVF, tj. oplodnění ve zkumavce, při kterém se vajíčko oplodňuje spermií mimo tělo ženy) ve třech cyklech. Pokud bylo v prvních dvou pokusech použito pouze jedno embryo, tak to jsou cykly čtyři. Navíc nárok na příspěvek mají pouze ženy (i v případě, že je problém na straně muže) ve věku 22 až 39 let. U žen s neprůchodností obou vejcovodů je dolní věková hranice snížena na 18 let.
Za větší šanci na dítě si musí ženy připlatit
„Úhrada pojišťoven se týká samotného IVF a některých vyšetření před ním. I v rámci tohoto balíčku si však ženy musí za některé léky a další úkony zvyšující šanci na oplodnění doplácet. Tyto částky se pohybují od 3 000 do 13 000 korun,“ uvádí JUDr. Matěj Stejskal z pražské kliniky Gennet. Úspěšnost IVF se odhaduje na 40 %. Pokud se ženě nepodaří otěhotnět na 3-4 pokusy, další kola umělého oplodnění už si hradí sama. Žena, která nespadá do výše uvedené kategorie, platí kompletně všechny zákroky. Jeden IVF cyklus vychází přibližně na 26 tisíc korun a opět je nutné připočíst také částku za léky.
Hradí se pouze IVF
Kromě IVF existují další metody asistované reprodukce, na něž se však příspěvky pojišťoven nevztahují. Jde například o laboratorní metodu ICSI, kde je odebrané vajíčko oplodněno spermií, která je injekčně vpravena přímo do něj. Částka za transfer 1-10 vajíček se pohybuje mezi 5 až 8 tisíci korun.
Dále využívána je metoda PICSI, upravená verze ICSI, jejíž cena se pohybuje okolo 8 až 13 tisíci korun. Metody MESA a TESE (operační odběr spermií z varlete či nadvarlete) stojí 10 až 25 tisíc korun. Existuje však řada dalších specifických vyšetření, která zkvalitňují výběr či uchovávání embryí a zvyšují tak šanci na otěhotnění, nicméně i ty si pacienti musí zaplatit sami.
Přístup pojišťoven zůstává rigidní
Zájem o umělé oplodnění každým rokem stoupá, což je dáno hlavně zvyšujícím se věkem provorodiček, u kterých se objevují problémy s početím. Plodnost žen totiž po 40. roce významně klesá. „Vyšší věk rovněž negativně ovlivňuje úspěšnost jednotlivých cyklů. Úspěšnost umělého oplodnění je u starších žen nižší, a proto je často nutné léčbu několikrát opakovat, což úměrně navyšuje výslednou částku zákroku. Používají se finančně náročnější technologie a došlo k celkovému navýšení nákladů. Navzdory tomu však zůstávají podmínky a příspěvky zdravotních pojišťoven více než deset let stejné, a tak se neplodné páry leckdy musí na založení rodiny podílet nemalými částkami,“ doplňuje JUDr. Matěj Stejskal.
Tisková zpráva Gennet.cz, Těhotenství.cz
