Paradox
Člověk by řekl, že před rodiči nebude dítě dělat cavyky, zkrátka jen zapózuje a vše bude bezbolestné, bez nervů a křiku nebo přemlouvání a úplatků. Opak je ale pravdou. Odporovat rodičům je zábava a hledání hranic, kam až lze zajít, děti milují. Je to pro ně takový neškodný adrenalin. A tak není divu, že je fotografování pro matku s otcem utrpení. Dítě nepostojí, odmítá se podívat do objektivu, utíká mimo obzor, vzteká se, dělá naschvály.
Na druhou stranu jsou fotografie, kde dítěti vyfotíte maximálně tak záda nebo je místo postavy vidět jen rozmazaná šmouha, ideálním materiálem na sociální sítě, kde frčí neukazovat pravou tvář dětí kvůli ochraně jejich soukromí. Budete mít tolik záznamů, že můžete sdílet nekonečně dlouho.
Miminka
S miminky to není bůhvíjak složité. První měsíce jen leží a zaujatě pozorují svět kolem sebe. Mezi třetím a čtvrtým měsícem se přetočí na bříško, začnou s pasením koníků a pomalu zvedají hlavičku. Před prvními narozeninami většinou udělají první krůčky. Na jednu stranu jde o ohromný pohybový pokrok, který už nikdy za svůj život v takovém rozsahu nezopakují, na druhou stranu je to čas, kdy můžete svoje dítě bez větších potíží vyfotit, neutíká vám, neotáčí se, neprotestuje, nepláče.
Stačí jen špetka trpělivosti, abyste zachytili ten nejroztomilejší pohled a výraz. Desítky minut čekání se zapnutým fotoaparátem a prstem na spoušti. Nic víc netřeba. Jen dávejte pozor, abyste miminku neublížili. Nezřídka se stává, že při statické poloze zařízení (fotoaparát nebo telefon) spadne a způsobí modřinky nebo dítě otrávíte věčným zíráním, nastavováním a poňoukáním k úsměvu.
Malí neposedové
U věku mezi prvními a čtvrtými narozeninami je ale situace diametrálně odlišná. Děti jsou jako raketové myšky a nevydrží víc než pár vteřin. Neexistuje žádné pravidlo, které je udrží na místě. A tak nezbývá, abyste byli neodbytní, obratní, ochotní lehnout si na zem nebo se přikrčit, fotit za chodu a při hrách. Statické obrázky stejně nikoho neoslní. Pohybové a zážitkové fotografie mají mnohem větší švih.
Pokud ale chcete portétovku, musíte na to dítě v dostatečném předstihu připravit a vysvětlit mu, o co jde. Zničehonic na něj vyhrknout, aby se na vás podívalo a zatvářilo se mile, je pro něj zcela nepochopitelný požadavek, kterému jen těžko vyhoví.
- Fotografie při hrách nebo v pohybu
- Buďte nenásilní, nevyhrožujte, neslibujte
- Vytipujte čas po ránu nebo k večeru, děti jsou klidnější
- Vyvolávejte a tvořte alba - to děti motivuje
- Povídejte si o jednotlivých fotkách
- Rozesílejte svým příbuzným
- Příliš nearanžujte, přirozenost nadevše
V každém případě mějte na paměti, že děti jsou krásné a nezměrně moc je milujete. Nezáleží na tom, jestli jsou na fotografii v tom správném úhlu nebo světle, jestli mají sladěné oblečení a čisté boty, jestli se usmívají. Jde jen o zachycení okamžiku a vyjádření toho, co zrovna prožíváte. A k tomu patří všechny nálady i období. I tak ale můžete některé parametry ovlivnit.
- Úhel - zepředu, zezadu, bokem, seshora - nebojte se experimentovat
- Vymezený čas - doba, po kterou bývají děti do čtyř se věnovat focení se pohybuje kolem 15 minut
- Hodinka po východu slunce a těsně před jeho západem se může pochlubit velmi příjemným světlem, vsaďte na kouzelné hry přírody
- Prostor pro dítě - nechte rošťáky, aby sami navrhli, co chtějí a splňte jim to (fotografická přání, samozřejmě)
