Špatný směr
Dětí, které “nejsou na sport”, přibývá. Dění posledních let a rozvoj sociálních sítí a technologií tomu nahrává a negativně ovlivňuje jejich volný čas. Pomalu ale jistě se lenošivé povahy začínají stávat měřítkem dnešní doby. Dětem je cizí sport i přirozený pohyb. Už si nehrají celé odpoledne ve vesnici na hřišti, neběhají po lese, nehrají si na piráty ani loupežníky. Těch, co znají hru “na třetího” je pramálo. To, co pro předešlé generace bylo typické a zcela samozřejmé, je dnes těžce vydřené a bohužel i rodiči tučně zaplacené.
Pravda je ale taková, že každé dítě má v sobě malého rošťáka. Rádo objevuje, čeho je jeho tělo schopné, hýbe se, lítá a čaruje. Problém je tak často u rodičů. S nástupem do školky nebo školy se totiž na ně většinou vyvine tlak, jaký kroužek bude dítě navštěvovat. A tak se rozhoduje mezi fotbalem a florbalem, mezi basketem a házenou, mezi gymnastikou a spolkem atletiky. A dítě svorně souhlasí a navštěvuje to, co mu rodiče předeslali. A nejde mu to. Diagnóza je tedy jasná. Není na sport. Více pokusů dítě většinou nedostane a je odkázané na toxický způsob života, kdy prim hraje vysedávání u televize nebo počítače. Však i tam je zábavy až až. Je tedy jasné, že nedostatek příležitostí je kamenem úrazu. Dítě na začátku školní docházky ví pramálo o tom, co ho skutečně baví. Neumí si představit, že hokej není jen o spanilé jízdě na ledě, ale i tvrdém tréninku, běhání a do jisté míry i stravě a studování herních strategií. Snadno se tak může stát, že jeho nadšení vyprchá. To ale přece neznamená, že by nebylo na sport a pohyb mu nebyl blízký. Jen to není to pravé ořechové.
Na druhé straně je třeba zastat se rodičů. Pravidelné investice do nových koníčků dětí rozpočtu neprospívají a nerozhodnost rodinné vztahy příliš neposiluje. Pokud ale dítě vystavujete pohybu pravidelně, ukazujete mu, co se za vším skrývá, tak je jeho volba o něco snazší.
Pojmy a dojmy
Druhou záležitostí, kterou je třeba brát v potaz, je rozdíl mezi sportem a soutěží. Některé děti jsou fixované na výkon, na výhru, na medaile a úspěchy. Jiné po tom netouží a chtějí být jen součástí spolku nebo kolektivu, chtějí se bavit a užívat si jedinečný čas. I to pomáhá při rozhodování ohledně sportu a pohybových aktivit.
Líné dítě neexistuje
Problém často nebývá v dětech, ale v rodičích a jejich toxické výchově. Ano, je to nepříjemné zjištění, ale dítě jen zrcadlí to, co vidí doma.
Zkuste změnit tyto tři věci a výsledek se brzy dostaví. Musí dítě podněcovat k aktivitám a sami jim jít příkladem. Proč by se jinak měli nutit k námaze a zvedat se z gauče?
Síla motivace
Pro děti je naprosto přirozené, že to, co má nějaký důvod, dělají bez reptání a s mnohem větším zápalem. Pokud před nimi tedy začnete argumentovat ve stylu “prostě jdeme ven jako každý den”, není divu, že se váš nátlak nesetká s úspěchem a rošťáci začnou protestovat. Jdete ven, protože potřebujete nakoupit, protože pobyt na čerstvém vzduchu je zdravý, prospívá tělu a spánku, zastavíte se u známých, prohlédnete si nové sochy z písku u řeky a zjistíte, jestli už opravili to poničené zábradlí před poštou, vyvenčíte psa a popovídáte si. Jakmile uvedete cíl a důvod, děti pookřejí a prosviští městem úplně v klidu a s radostí
Zrcadlení
Je těžké dětem nutit zdravý životní styl plný pohybu a sportu, když k tomu rodiče nemají vztah. Je to krutá pravda, ale děti se učí nápodobou, nejedná se jen gesta, ale i vzorce chování a přístup k životu. Nemusíte se do ničeho nutit nebo se zapisovat do kurzů karate, stačí pravidelné víkendové výlety do hor za město nebo menší procházky městem. Počítají se i drobnosti
Zrádná dokonalost
Třetí důvod zabolí rodiče ze všeho nejvíc. Pokud totiž dítěti od samého začátku posluhujete, vše za něj radši uděláte, protože by mu to trvalo moc dlouho nebo byste to museli poupravit, nedivte se, že se do samostatných a pohybových aktivit moc nehrne. V povalování dítě už dávno našlo komfortní zónu a není ochotné z ní za žádnou cenu vystoupit. Je to pochopitelné. A náprava bude stát hodně nervů obě strany. Bohužel je nutná, aby se problém ještě více neprohluboval.
