Jaký je profil "prodávajícího"
Ženy s „nezájmem“ o dítě obvykle splňují charakteristiky jako nízký věk a slabé sociální i materiální zázemí. Nejde pouze o matky samoživitelky nebo ženy s více dětmi, jak se řada laiků domnívá. Nabídku tvoří také například mladé dívky či prostitutky.
Těmto osobám se hroutí svět a v tomto spatřují rychlé (ne-li jediné) řešení pro pomoc dítěti i sobě samé.
„Chlap, se kterým to čekám, utekl. Těhotenství je neplánované. Já si třetí dítě dovolit nemůžu. Chci, aby vyrůstalo v milující rodině, chci pár, který mu dá všechno,“ vysypala ze sebe Soňa, těhotná maminka nabízející své dítě k prodeji.
Což takhle stát se otcem?
Pro posunutí obchodu s dětmi na pole legálnosti stačí splnit jedinou podmínku: k dítěti se nesmí hlásit jeho biologický otec. Poté lze nabídnout miminko k přímé adopci, a to klidně ještě před narozením. V opačném případě by se jednalo o trestný čin s prognózou maximálně desetiletého pobytu za mřížemi.
Občanský zákoník umožňuje na matrice či před soudem přisoudit otcovství prakticky kterékoli osobě, přičemž riziko odhalení podvodu téměř neexistuje.
„Pravdivost otcovství se nezjišťuje,“ upřesnila Daniela Kovářová, specialistka na rodinné právo.
Ozval se kupec?
Pak stačí domluvit cenu a následně biologická matka odsouhlasí pojmenování dítěte po náhradním otci, s nímž na matrice sepsala čestné prohlášení. Muž tak nabývá statusu zákonného otce dítěte, kterého může vychovávat.
Matka obdrží slíbenou finanční odměnu, která se obvykle pohybuje kolem půl milionu korun. Například páry, které utratily sta-tisíce za (neúspěšné) umělé oplodnění, by mnohdy byly ochotny zaplatit i vyšší sumu. Pro zamaskování skutečnosti, že jde o prodej dítěte, uzavře se dohoda o „finanční zajištění dítěte a jeho matky pro nový start do života“.
Jak vysvětluje sociální pracovnice Terezie Pemová, těžko lze prokázat, že peněžitá pomoc jako koupě automobilu či bytu ve skutečnosti představuje kupčení s dítětem. Pokud by se náhodou objevilo podezření, náhradní otec může prohlašovat, že s ženou měl v minulosti poměr, přičemž jí nyní pouze touží podat pomocnou ruku. Navíc prohlášení otcovství je založeno na principu dobrovolnosti, takže stát nemá právo žádat nějaký důkaz o existenci dřívějšího vztahu.
Pravda by mohla vyjít najevo ve chvíli, kdy by pro nějaké závažné důvody byla učiněna intervence do rodiny, například při podezření na týrání či zanedbávání dítěte.
V případě přímé adopce je nutné vždy informovat odbor sociální péče, jinak hrozí pokuta v řádu padesáti tisíc korun. Přestože muž osvojením nabývá statusu otce, matkou zůstává podle zákona žena, která miminko porodila. Náhradní matku opravňuje k adopci souhlas samotného dítěte, jehož obvykle zastupují pracovníci odboru sociální péče.
Mladé matky vidí v přímé adopci nejlepší cestu
Adopce „mimo pořadník“ se jeví jako snadné, a přitom zákonem de facto neprůstřelné řešení. Kdokoli se přihlásí k otcovství, může o dítě pečovat jako o vlastní. Právní řád přitom nezajímá, zda v dané domácnosti žije ona svobodná matka, nebo cizí partnerka.
Protože však tento typ osvojení nepodléhá legislativě, její zprostředkování je ilegální, přičemž hrozí pokuta ve výši až 200 tisíc korun. Zajištění předání dítěte adoptivní rodině tímto způsobem se zakazuje i osobám pověřeným výkonem sociálně-právní ochrany dětí.
Proto podle Kovářové přímá adopce vyžaduje z obou stran sofistikovaný dlouhodobý plán.
„Osobně jsem se několikrát ve své praxi setkala s klienty, kteří se k němu chtěli odhodlat, nicméně nikdy nevyšel," uvedla advokátka.
Přesto případy, kdy těhotná žena nabízí vlastní dítě, v posledních letech rostou znepokojivou rychlostí na "maminkovských" serverech a internetových diskuzích.
Proč přímá adopce nabývá na popularitě?
Sociální pracovníci poukazují na fakt, že u soudu je třeba souhlasu matky, která nechce dítě vychovávat, což může být nepříjemné. Navíc dítě lze umístit do náhradní rodiny až po uplynutí čekací lhůty v řádu let. Po schválení nového občanského zákoníku dosahuje čekání na adopci ještě méně příznivé doby.
Přímá adopce je cestou, jak si mohou rodiče třeba rovnou v porodnici „vyzvednout“ své vytoužené miminko, které by si sami nikdy nemohli „vytvořit“. Miminko, které by jinak skončilo v kojeneckém ústavu a poté v dětském domově.
Je tu však i druhá strana mince, kdy dítě vymizí z dosahu OSDODu a dostane se k párům, které stát považuje za nezpůsobilé k adopci, neboť neabsolvovaly psychologickými testy (případně nemusí mít čistý trestní rejstřík apod.).
Rodinu navíc tíží lež v podobě falešného uvedení otcovství, kvůli níž dítě nikdy nezíská kompletní obraz o svém životě a rodu. Jelikož legislativa nemá přímé osvojení ve své kompetenci, adoptivní rodiče nezískají nárok na peněžitou pomoc v mateřství ani na rodičovský příspěvek. Dokonce může nastat i vydírání ze strany biologické matky.
„Přímou adopci nepodporujeme a všem maminkám, které se z jakéhokoliv důvodu rozhodnou dát dítě k adopci, doporučujeme zvolit oficiální cestu, prověření a proškolení žadatelé o osvojení jsou větší zárukou jistoty a bezpečí pro jejich dítě,“ sděluje Středisko náhradní rodinné péče.
Ministerstvo se od přímé adopce distancuje
Středisko náhradní rodinné péče vyzývá k novelizaci legislativy Ministerstvo práce a sociálních věcí. Vláda však žádné kroky neplánuje podniknout s vyjádřením, že povinností rodičů při adopcích „mimo úřady“ je informovat odbor sociální péče.
Česká republika se zdá být v tomto ohledu striktní, neboť řada jiných států k přímé adopci přistupuje jako k legitimní formě osvojení dítěte.
Ocitnout si v kůži těchto zoufalých maminek, jaký krok byste podnikla vy?
