První vlaštovka
Kolem dvou let začnou děti skládat jednoduché věty a samostatně vyjadřovat, co vidí, slyší nebo cítí. Některé dřív, jiné později. Na pár měsících dopředu nebo zpátky ale nezáleží. I když malí rošťáci ještě tolik nemluví, vjemy kolem sebe velice intenzivně vnímají a snaží se je zpracovat. Ve dvou letech si například uvědomují různé bolístky a zranění. Škrábnul je kocour nebo jim tváře ošlehal vítr, dostaly u doktorky včeličku nebo sáhly na rozpálený hrnek s čajem, zakoply o práh v předsíni nebo při procházce o obrubník? To všechno si děti pamatují a i po měsících umí lokalizovat místo poranění a zapáleně o hrůzném zážitku vyprávět. A právě tam se zasévá semínko péče a starosti o sebe samotného.
Rozhodně dítěti v líčení nebraňte. Možná vám to bude připadat ohrané, ale pro ně je důležité moci se vypovídat ze všeho toho bolení, odřenin a krvavých šrámů. Skákaly po posteli a uhodily se o prkno nebo nedávaly pozor a narazily do otevřeného šuplíku? Je to jejich vina, bez diskuze. Ale i to potřebují děti poslat ven a sdílet.
“Na naháče”
Po třetích narozeninách (drobné časové odchylky jsou možné) se situace mění a děti začnou být v pozorování a porovnání skuteční mistři. Nejprve rozliší chlapce a dívky, všimnou si genitálií, což je u malých špuntů hlavní “prvek”. Většinou se tak stane u bazénu, mezi sourozenci nebo třeba ve školce, kde se děti při převlékání nebo hygieně příliš neostýchají. Dost možná se na první ošemetné otázky budou týkat i vás, protože maminka je přece holka a táta kluk. A tak se zřejmě začervenáte, když se vás dítě bude vyptávat, jestli jste tam dole stejní jako Vojtíšek ze školky. Ale je to normální. Dítě potřebuje ujištění, že se u něj vše vyvíjí správně a kam zapadá. Jsou rodiče, kteří se sice koupou s dětmi, ale mají na sobě plavky. Samozřejmě má každý člověk nastavenou hranici studu někde jinde, ale odborníci se doteď neshodli, je-li takový postup zdravý. Nahota nebo skrývání? Všeho s mírou. Nemá smysl producírovat se před dítětem bez oblečení a ukazovat mu, že odhalování je na denním pořádku (to by mohlo pokřivit jeho vnímání nahoty), ale úzkostlivé bránění tomu, aby vás dítě nezastihlo, platí za druhý a ničím nepodložený extrém. Ono taková nevědomá konfrontace může být pro dítě přínosnější než naučné knížky. Ale každý se musí rozhodnout podle svých vnitřních pocitů a nikdo by neměl jednat pod tlakem toho, co se má nebo nemá.
Jak to celé funguje?
Postupně se dítě zaměří na detaily a bude prozkoumávat i svoje vlastní tělo. Něco je v normě, něco vám přijde za hranou. Ale přiznejte si, jak jste na některé procesy přišli vy sami? Občas stručné vysvětlení nebo obrazová podpora zkrátka nestačí a potřebujete se přesvědčit na vlastní kůži. A přesně to právě prožívá vaše dítě. Nekárejte a buďte trpěliví, mluvte na rovinu a sdílejte.
- Jak se čůrá a chodí na “velkou”? Jak se to všechno v bříšku tvoří a jde ven?
- Kam vede pupík a proč je u každého jiný? Proč si do něj nic nestrkat a jak to, že lechtá?
- Proč má na ruce a noze chloupky? Kdy se objeví v rozkroku a v podpaží?
- Co jsou to pihy a proč je má?
- Jak je možné, že vykukují kosti - žebra, zápěstí, kolena, kotníky?
- Smrdí to mezi nohama?
- Jak se hraje na čudlíky na prsou?
- Proč má prdelka takový tvar?
- Kde se berou varhánky?
Může se stát, že dítě bude čarovat se zrcátkem a špulit do něj zadeček. Možná bude čichat k nočníku a s baterkou hledat jemné chloupky na předloktí. Smutnit, že nemá ocásek jako kočka nebo drápy jako medvěd.
Otázek jsou stovky. Ve třech letech těžko dětem vysvětlovat vše, co je zajímá. Nezacházejte do podrobností, ale vytvořte příběhy jim na míru. Co třeba propojit pohádky s jejich dotazy, že i princezny potřebují občas čůrat, že pihy ztmavnou na slunci, že musely nosit spodní prádlo a korzety .. . Kolem třetího roku věku jsou děti velmi citlivé na prolnutí skutečného světa a toho z televize nebo knížek. Mnohem více (neberte si to osobně) souzní s dívkou s korunkou než s rodiči.
Tabu existuje
Je pochopitelné, že dítě nezná míru a zeptá se na všechno, co ho v danou chvíli zajímá. Našlo zatoulaný tampon nebo balíček kondomů? Držte se zpátky a nepouštějte se na tenký led. Ve třech letech byste dětem nadělali v hlavě zbytečný nepořádek a jejich úroveň vnímání neodpovídá tomu, co jim chcete sdělit. Na některé věci je zkrátka čas.
