Když dítě volá na rodiče jménem

Něco je špatně

Doba jde dopředu a způsoby výchovy se od sebe diametrálně liší, ale stále jsou živé hranice, za které se spousta rodičů nechce vydat. Pozice matky a otce je nedotknutelná a týká se to pochopitelně i oslovení, které může mít desítky podob a do určité míry ho formuje soudržnost rodiny. Máma, mamka, maminka, ale i taťulda. Fantazii se meze nekladou a dospělých lidí, kteří si umí představit, že by na ně vlastní dítě volalo křestním jménem stejně jako sparring partner v posilovně, kolega v práci nebo manžel, je menšina. Tento způsob jednání mezi rodiči a dětmi je neotřelý a budete si ho muset obhájit především mezi lidmi a u svých příbuzných v čele s babičkami. Existují zastánci i odpůrci a všichni mají smysluplné a hybné argumenty. Pokud se vztah v rodině ukočíruje a zůstane v únosných mezích, není důvod tento experiment nezkusit. Hlavní je, aby se všichni cítili komfortně.

Zastánci

Milovníci novot a neotřelých přístupů k životu mají za to, že pod pojmem „rodiče“ se nemusí skrývat jen otec a matka. Křestní jméno vás identifikuje a pokud se něco cítí víc Andrea než máma, nemělo by dítě tendence rodičů ovlivňovat. Velké plus představuje i fakt, že dítě rychleji dospěje a pochopí, že máma s tátou pro něj nebudou navždycky pomocnou berličkou, snáz se osamostatní a vytvoří si svůj vlastní profil a identitu. Jde ale především o rodiče. Někteří si potrpí na odstup, jiní jsou unavení z věčného volání po mamince a tatínkovi, další potřebují jistotu, že mají svůj život pevně v rukou, nebo jen chtějí nastolit stejné podmínky pro dítě i všechny lidi okolo.

Chvilková nenávist je v pořádku

Odpůrci

Tábor těch, kteří se k oslovování rodičů křestním jménem staví skepticky, je mnohonásobně početnější než první zmiňovaná skupina. Zažité pořádky nelze změnit ze dne na den. Jedním z nejhlasitějších argumentů je to, že dítě si jen těžko vybuduje zdravý vztah k rodičům včetně autority a přirozeného respektu, když je bude oslovovat „Jano a Romane“. Naruší se tak rodinná hierarchie a dítě se postaví do řady kolegů, přátel nebo příbuzných. V rámci nejužšího společenství – otec, matka a děti – by ale nejmenší členové měli rodiče vnímat ve vztahu k sobě jako něco víc. Musíte je seznámit se všemi důvody, proč takové oslovení vyžadujete a nálepka „otce a matky“ je vám proti srsti. V opačném případě mohou děti velice snadno začít nestandardní situace zneužívat. Pravda je taková – a zkušenosti z minulosti jsou v tomto směru neúprosné, že babičky jsou na rozmazlování, maminky bývají chvíli milující a pak zas prudérní a přísné, otcové nezasahují do sporů a nabízí jen ochrannou náruč. Pokud dítěti nastolíte nové pořádky a zakážete běžné oslovení pro rodiče, musíte počítat s otřesy na poli důvěry a úcty.

Z čistého nebe

Poměrně často se stává, že dítě začne pálit křestní jména od boku a bez předchozího upozornění. Pro rodiče, kteří ho k ničemu takovému nevedli, to může být šok. Možná se inspirovalo u nevlastního sourozence, možná je to jen období a připadá si cool. Časem ho to dozajista přejde. Nezáleží na důvodu – dítěte ani rodičů. Oslovujte se jménem, zdrobnělinou, přezdívkou nebo klasicky. Nikdy by ale děti neměly zapomenout, že „máma a táta“ není jen nálepka, ale životní poslání.