Dva kroky vzad
Je to nehezké a neslušné. Každý se za dítětem, co si prstem rejdí hluboko v nose, ohlédne se zdviženým obočím. Aby ne. Mezi lidmi jde o tabu. Lovit hluboko v nosních dutinách nepořádky můžete možná tak doma o samotě, kde vás nikdo nevidí a máte chvilku jen pro sebe. Máte-li ale společnost, je dobré vzdálit se. Děti to tak bohužel nevnímají a pak se jen čílí, když je rodiče napomenou. Co je špatného na tom, když se pošťourají v nose? Něco jim tam nesedí!
Je to věčný boj. Pro děti je to totiž přirozené. A když cítí potřebu, prst v nose pro ně nepředstavuje problém.
Zákaz dloubání
Zakazování je na pováženou, na děti většinou neplatí a jen je utvrdíte v tom, že by to měly přeci jen ještě zkusit. Ideálně na veřejnosti nebo na besídce ve školce. Strčit prst hluboko do nosu, zarejdit na všechny strany, zkontrolovat “úlovek”, ochutnat a zhodnotit. Klasický postup, na který nedají malí rošťáci dopustit. Na druhou stranu - kdo z vás to alespoň jednou za život neudělal?
Rodiče to slyšet nechtějí, ale děti s dloubáním většinou přestanou až ve chvíli, když samy chtějí. A to může přijít klidně až kolem desátého roku věku. Tou dobou už se jim posmívají spolužáci nebo si všímají znechucených pohledů kolem sebe a umí vyhodnotit, že je jejich chování za hranou. Lamentování matky a otce je ale většinou nechává chladnými, beztak jde jen o další balíček poučování a omezování.
Pokud se ale i tak chcete pokusit dítě dloubání v nose odnaučit, můžete zkusit některou z následujících metod. Možná zůstane bez efektu, možná se setká s úspěchem. Kdo ví.
Povídačky
Děti milují příběhy. Možná proto spousta rodičů vymýšlí různé historky o dětech, co se dloubaly v nose a měly dírky tak velké, že se jim tam usadili čmeláci nebo jiná drobotina. Nebo že jim začal růst jako princezně z pohádky Tři veteráni. Nebo o zčernalých prstech a bráně do pekla. Otázkou je, jestli takové báchorky na děti platí. Poutavý příběh je jedna věc, ale snažit se ho “napasovat” na každou situaci v životě může být kontraproduktivní a směšné.
Na rovinu
Mnohem lepší je upřímný rozhovor, kdy dětem vysvětlíte - bez poučování a uplatňování převahy, co dloubání v nose, co způsobuje a jak se na něj lidé dívají. Realita, kterou malým špindírům předložíte, má pro ně ohromnou váhu. A na spoustu z nich funguje.
Pravidla
S předchozím bodem souvisí i to, že najdete kompromis. Dejte dítěti čas, aby se nehezkého zlozvyku zbavilo samo. Pravidla ale nastavte chytře. Neberte dítěti to, co je pro něj aktuálně přirozené, ale požádejte ho, aby - má-li zase potřebu, odešlo do vedlejší místnosti. Je to další z dílků, díky kterému budujete dětskou zodpovědnost a posilujete ho sebevědomí. Ano, i skrz prst v nose.
Co když je to jinak?
Dloubání v nose se běžně označuje jako zlozvyk, ale dost možná to může být reakce na to, co se dítěti zrovna děje. Je to sice svérázný způsob, jak vyjádřit nespokojenost, ale nemůžete u malých průzkumníků čekat nic fundovaného. Dělají to, co je pro ně přirozené a pohodlné. A do takové kategorie dloubání v nose patří.
Děti mohou mít tři opodstatněné důvody:
- Stres
- Nuda
- Čas na “úklid”
Stres
Každý se stresem pracuje jinak. Někdo chodí po místnosti, další sedí a mlčí. A někdo se zbavuje napětí tím (často je to v nestřežených chvílích vidět i u dospělých), že se dloubou v nose. Pokud se dítě necítí ve své kůži, je naprosto přirozené, že prstem zaloví pěkně hluboko. V takových chvílí se to dá snad i pochopit (před vystoupením, před prohlídkou u lékaře, před prvním lyžováním), ale snažte se dítěti domluvit, že by mělo dodržovat podmínky a odebrat se do jiné místnosti nebo alespoň za roh, kde ho nikdo neuvidí.
Nuda
Lelkování není na škodu, dětem čas od času prospěje, podpoří jejich fantazii a schopnost tvořit si představy a příběhy, pracovat s časem. Když už ale polehávají a nudí se, je pochopitelné, že na řadu přijde i dloubání v nose, které nicnedělání hezký “doplní”. Proč ne, když to nikdo nevidí. Jen dejte pozor na to, aby si dítě tento zlozvyk automaticky nespojilo s každou chvilkou nečinnosti a nedělo se tak například při čekání na vlak.
Úklid
Nos produkuje nosní sekret. A ten se hromadí na vnitřních stěnách nosu a snižuje jeho průchodnost. Občas se stane, že jeho zbytky uvnitř překáží, šimrají nebo štípou a řežou. Jak jinak je dostat z nosu ven? Prstem. Někdy zkrátka není jiná možná a ani prudké vysmrknutí nemusí ulevit. Situace se pochopitelně zhoršuje při rýmě, kdy je množství “materiálu” v nose mnohonásobně větší. A na tu děti trpí téměř neustále. Jejich dloubání v nose tedy může být jen reakcí na nepohodlí uvnitř dutin, které je ruší od hraní, neustále odvádí pozornost a brání dýchání. Zařaďte spreje a mořské vody do každodenní rutiny a naučte dítě co nejdříve smrkat. Nic víc poradit nejde.
