Chci bonbon!
Děti a bonbony. To je nerozlučná dvojka. Drobné sladkosti, odměny, přilepšení, rozmazlení od babičky a všech tetiček, jediné světlo dne. Je úplně jedno, jak si to ti malí špunti obhájí. Vždycky situaci našroubují tak, aby se jim bonbony objevily na programu. Co když je ale dítě neústupné a bonbon chce za každou cenu? Nastavte pravidla. Jedině tak můžete jejich spotřebu regulovat a dost možná i projít kolem regálu se sladkosti bez scén.
- K večeři - jeden drobný bonbon k večeři, po jídle samozřejmě - jako odměna za krásný den a sladká tečka za společnými chvílemi a dobře splněnými povinnostmi
- Mimořádně od babiček - co je darované, neregulujte
- Držte se množství - možná je dítě hodné, ale půl sáčku za den je zkrátka moc, jeden kousek je tak akorát
- Střídejte je - gumové bonbony jsou jednoznačně nejoblíbenější, ale můžete je snadno vyrobit z ovocných šťáv a agaru - děti je milují a navíc se společně pobavíte u výroby
- Vyprávějte příběhy - jak cukr škodí, jak pak bolí zoubky, jak mohou bonbony škodit fyzičce
Chci hračku!
S hračkou je to složitější. Tu nemůžete dávkovat na každodenní bázi. To je cesta do pekel. Nastavte jasná pravidla, za jakých podmínek se může dítě na hračku těšit.
- Drobnost za návštěvu u doktora
- Suvenýr z dovolené
- Maličkost za novou dovednost - jízda na kole, plavání .. doporučuje se ale držet se tématu, a tak za kolo pořídit nový zvonek a za plavání hezké plavky
- Větší kousky nasměrujte ke svátku, narozeninám nebo k Vánocům
- Doma rozdělte hračky do dvou až tři krabic a v pokojíčku nechte vždycky jenom jednu (myslete na to, aby byl výběr pestrý). Dítě tak bude mít pocit, že má pořád něco nového a vyhraje i s kousky, na které už dávno zapomněl
Chci být doma!
Rádi podnikáte výlety a v bytě moc času nejste? Proč ne, ale co když vaše dítě postoje nesdílí a občas chce mít na programu den, kdy se jen budete válet doma. Nemá náladu na hory, jezera, festivaly ani pochůzky po příbuzných, aquaparky a toulky lesem? Přesycení dojmy nepodceňujte - někdy děti zkrátka potřebují klid a prostředí, které důvěrně znají. Jsou unavené, musí si srovnat myšlenky, všechno v hlavě probrat a na čas se vrátit ke všedním povinnostem a hrám.
- Dva nebo tři výlety v týdnu jsou tak akorát (méně v případě, že je dítě do odpoledne ve školce)
- Dny strávené doma by měly mít řád - povinnosti (úklid, příprava jídla, hygiena, starost o zvířata, nákup)
- Naordinujte si pohodu - a to jak čas každý o samotě, tak i společné aktivity u televize, na terase, u společenských her nebo jen povídání a sdílení zážitků a příběhů
- Neplánujte, lenošte, odpočívejte
Chci k babičce!
Babička je synonymem volnějšího režimu. Když už se přísný dohled rodičů dětem dostane pod kůži, začnou “otravovat” s prarodiči. Je to nejpřímější cesta. Vy - máma s tátou - ale musíte v takové chvíli zachovat klid a udržet emoce na uzdě. Proč? Jakákoli jízlivá poznámka by totiž mohla dětem dodat munici nebo nenávratně poškodit vzájemnou důvěru.
- Návštěvy u babičky plánujte
- Nevyhrožujte
- Neposílejte děti k prarodičům z důvodu “ať si tě taky užije”
- Babička není za odměnu ani za trest - babička je součástí plánu
- Nalaďte se s babičkou na stejnou vlnu ve výchově
Babička (a dědeček) by neměla fungovat jako příjemné útočiště. Ano, dítě tam má nastavený volnější režim, je rozmazlované, uchlácholené a rozdivočelé, ale to neznamená, že to musí být v rozporu s vaší výchovou. Pokud babička bydlí daleko, skrz videohovory udržujte kontakt a jezděte pravidelně - mezi šesti týdny až tři měsíci. Bydlí-li za rohem, nezneužívejte její blízkosti a snažte se vytvořit pravidla. V opačném případě se babička stane příslušenstvím rodiče a jeho pravou rukou, na kterou se může dítě v případě neshod s rodiči obrátit. A to může do budoucna způsobit velké potíže.
