Jasná volba?
Paradoxní je, že dudlík je častým dárkem pro novorozence. Stejně jako většina dospělých vlastní auto, k dětem automaticky přiřazujeme dudlík. A je to tak do roka a půl, někde do dvou let. To, co dřív představovalo normu, je dnes předmětem diskuzí a pochybování. Je to vůbec pro děti dobré? Nemohou se obejít bez něj? Je zdravý prospěšný? Není to jen obcházení skutečných emocí a úleva pro rodiče? Tolik otázek a ani jedna jednoznačná odpověď. Předně je třeba si uvědomit, že každé dítě je jiné a má odlišné potřeby. Může se stát, že to, co bude aplikovat na jedno, na sourozence nezafunguje.
V tomto směru nejsou nápomocní ani lékaři nebo zdravotní sestry. I ty se v názoru na dudlíky liší. Pokud se ale zeptáte laktační poradkyně, šidítko - jak se dudlíku správně říká - vykulí oči. Jde totiž o blokátor zdravého a plynulého kojení, sání a uklidňování. V prvních dnech a týdnech totiž nejde ani tak o podněty zvenčí, dodržování časových odstupů a dudlíky, ale kontakt miminka a matky, krmení na signál permanentní blízkost. A k tomu kus žvýkacího silikonu opravdu nepotřebujete.
Na druhou stranu nelze dítě “umlčet a uklidnit” jen nutritivním sáním. To by jeho tělu nedělalo dobře. A samo miminko nezná míru, takže by mohlo dojít k rozvinutí refluxu nebo bolestem bříška. Právě pro takové případy je nenutritivní způsob - jako je dudlík - ideální. Navozuje totiž pocit bezpečí, který je pro miminko v prvních dnech klíčový.
Čeká se na prsa
Vždy je ale třeba počkat do chvíle, kdy probíhá kojení bez potíží, aby se jedno nenahrazovalo druhým a nebylo třeba přejít na umělou stravu. Důvod je jasný. Dudlík má totiž pevný tvar (je sice ohebný, ale s bradavkou se to nedá srovnat). A pokud si na předmět v ústech dítě zvykne, vytvoří si takový návyk a pohyb úst, rtů a jazyka a při kojení už se nenaučí správnou techniku. Sání mléka pro něj bude nepřirozené a začne na úkor něj vyžadovat lahvičku (se savičkou nápadně podobnou dudlíku).
Pro a proti?
Většina rodičů má dudlík spojený s tím, že se dítě uklidní a snáze ho utiší, ustane pláč. Problém je ale v tom, že se tak řeší jen následek vzniklého problému a rozhodně ne příčina. Je to jen zahlazovací manévr, jak téměř na povel zmírnit nesoulad, ale situace se bude opakovat a dítě vyžadovat právě dudlík. I jeho magie ale může časem polevit nebo se dítě stát na šidítku naopak závislým a automaticky si ho spojit i se sebemenším emočním nepohodlím.
Finální ortel
Nedá se přesně říct, jestli je dudlík toxický nebo dětem neublíží. Záleží na každém miminku. V první řadě byste se měli snažit dítěti šidítko nenutit a snažit se alespoň v prvních týdnech jeho používání omezit, aby se cvrček maximálně naladil na vaši notu, přijal vůni, způsob chování a utěšování, zvykl si na hlas, na teplo a mléko. Pak - pokud se utišení nedaří - je možné dítěti dudlík dát. Ono když půlku noci propláče a vy jen houpete, chováte, broukáte a jste mu nablízku a všechno bez efektu, vyostřují se emoce a výsledek může být horší než spánek strávený s šidítkem.
Existuje však jedna rada. Nikdy neodpírejte dítěti dudlík z vlastního přesvědčení. Můžete mít sice hodně načteno a v hlavě spoustu chytrých rad, ale je to vaše dítě a váš svět. Vy zodpovídáte za miminko a za jeho pohodlí. Jako rodiče v sobě máte signální systém, který vám napoví, co je pro něj nejlepší. A má-li to být právě dudlík, tak tomu nebraňte.
