Plné znění prohlášení České ženská lobby a Ligy lidských práv
Ve čtvrtek 11. 12. 2014 vydal Evropský soud pro lidská práva rozhodnutí, ve kterém zamítl stížnost dvou českých žen. Podle výroku soudu není Evropský soud oprávněn zasahovat do nastavení zdravotnického systému národních států. Po věcné stránce však dává stěžovatelkám za pravdu. Uznal, že podmínky pro svobodnou volbu rodiče ohledně okolností a místa porodu jsou v České republice narušovány a že činnost Ministerstva zdravotnictví na poli úpravy práv rodiček není nedostatečná. Soud zároveň konstatoval, že porod mimo porodnice je, co do rizik, srovnatelný s porodem v porodnici, pokud se jedná o nízkorizikovou rodičku, které asistuje kvalifikovaná porodní asistentka a je státem zajištěná návazná péče.
Právo na soudní ochranu
Případ paní Dubské a paní Krejzové není ojedinělý. I další rodiče se v minulých letech obraceli na české soudy. Jedná se o rodiče, kteří si přejí kontinuální péči porodní asistentky v těhotenství i při porodu. Porodní asistentky, které jsou kvalifikované tuto péči poskytovat, však nejsou, a to na rozdíl od svých kolegyň v Německu, Rakousku, Dánsku či Anglii, součástí zdravotnického systému. Další rodinou jsou Anderovi, kteří se při příležitosti rozhodnutí Evropského soudu obracejí s otevřeným dopisem na Jiřího Dienstbiera, ministra pro lidská práva a rovné příležitosti.
Právo na volbu způsobu, místa porodu a poskytovatele péče
Možnost zvolit si místo porodu je v západní Evropě běžnou součástí péče o těhotnou ženu. Podmínkou takovéto péče je však zavedení standardů pro péči mimo porodnice. V současné době ženy v České republice nejsou objektivně informovány o možnosti volby. Zároveň současný zdravotnický systém v naší zemi však nepočítá s rozdělením těhotných žen na zdravé (nízkorizikové) a rizikové. Přitom ve většině vyspělých zemí existuje pro zdravé ženy, kterých je cca 80 %, možnost výběru péče. Specializovaná péče ve zdravotnických zařízeních je pak vyhrazena právě pro ženy s vyšší mírou rizika. Efektivní model pro Českou republiku, který se inspiruje zahraničními příklady dobré praxe a posledními vědeckými výzkumy, představuje porodní asistentka Natálie Sedlická.
Právo na informace o kvalitě péče v porodnicích
Dalším z problémů českého porodnictví jsou nedostatečné informace o kvalitě, parametrech a podobě poskytované péče v jednotlivých porodnicích a nemožnost informace snadno a přehledně získat. Porodnice samy data týkající se porodů zveřejňují pouze výjimečně a relevantní statistiky na celostátní úrovni jsou obtížně dostupné. Mikrobioložka Jarmila Hnilicová, která se několik měsíců snažila získat data o jednotlivých českých porodnicích, říká: „V České republice jsou porodnice, kde proběhne císařským řezem 10 % porodů, ale i porodnice, kde je to 40 % porodů. Rozdíly nelze vysvětlit velikostí porodnic – máme tu perinatologické centrum s 20 % císařských řezů, ale i malou porodnici, která má 40 % císařských řezů. Podobné je to s nástřihy hráze – v České republice existuje porodnice, ve které v roce 2013 rodilo s nástřihem hráze 80 % žen, ale i porodnice, kde to bylo zhruba pouze 10 % žen (Světová zdravotnická doporučuje právě 10 % nástřihů hráze). Jména porodnic bohužel prý nelze zveřejnit, respektive jsou zveřejněna pod číselnými kódy.“
Právo na „dobré“ zákony
Při vstupu do Evropské unie Česká republika přijala zákony, které umožňují porodním asistentkám poskytovat péči v souladu s evropskými normami. Následně však byly k zákonům vydány Ministerstvem zdravotnictví prováděcí vyhlášky a úřady přijaly jejich svévolné výklady, které práci porodním asistentkám znemožňují. Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv představuje konkrétní návrhy legislativních změn, které by měly situaci v České republice narovnat a zároveň dodává: “K tomu, aby došlo k odstranění překážek pro péči porodních asistentek, stačí, aby krajské úřady přestaly omezovat kompetence porodních asistentek a přijaly výklad, že v rámci domácí péče mohou poskytovat péči ženě i u porodu”.
Stanovisko Ministerstva zdravotnictví k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva:
Ministerstvo zdravotnictví bere rozsudek Evropského soudu pro lidská práva na vědomí. Obsah rozsudku, který dosud nenabyl právní moci, budeme analyzovat a případně blíže komentovat až po seznámení se s jeho obsahem. Ministerstvo zdravotnictví je spokojeno se současnou právní úpravou a nadále zastává názor, že při poskytování zdravotních služeb je třeba zajistit maximální bezpečnost matky i novorozence. (Tisková zpráva 15.12.2014)
