Rozumím vám. Zoufale se potřebujete vyspat, přičemž titulek tohoto článku je pro vás tím, čím pro Noema archa. Toužíte věřit, že by to mohla být pravda; že existuje „kouzelná“ odpověď, okamžité řešení… Neuvěřitelné vyčerpání vám znemožňuje myslet na cokoli jiného než na vlastní únavu.
Můžete si být jistá, že moc dobře vím, čemu musíte čelit. Mám čtyři děti, takže jsem se v této náročné situaci, jakou nyní procházíte, už párkrát ocitla; respektive nesčetněkrát.
Nebo možná to je úplně jinak: tomuto titulku jste se zasmála a obsah článku vás zajímá pouze z toho důvodu, abyste zjistila, jaká další hloupost či nepovedená reklama na vás vyskočí.
Pravda o dětech a spánku zní: není to jen na vás; je to také o biologii.
Ano, rodiče, slyšíte dobře. Nenechte se oklamat nikým, kdo slibuje okamžité řešení, ať už v časovém horizontu týdne, dne, nebo dokonce hodiny. Pakliže by taková zázračná metoda byla k dispozici, znala by ji každá unavená maminka.
Ačkoli miminka jsou v mnoha ohledech zázračná, jedinečná a dovedou roztodivné kousky, žádnému dítěti se nemůže podařit změnit spánkové vzorce za týden, i kdyby chtělo sebevíc.
Nereálná očekávání o nepřerušovaném spánku dítěte
V naší společnosti do jisté míry stále ještě přežívá mýtus, že děti musí být schopny spát celou noc od doby, kdy jim je pár měsíců. Je sice pravda, že hrstka miminek tato očekávání naplní. (Dokonce jsem se o tom osobně mohla přesvědčit u jednoho z mých potomků.) Jenže pak tu máme onu „zbylou“ valnou většinu…
Spánkové vzorce, včetně dovednosti prospat celou noc, mají silný biologický základ. Toto přirozené nastavení mohou rodiče omezeně ovlivnit svými intervencemi, včetně nastavení denního režimu. Ovšem stejně jako barva očí, výška a počet vlasů dítěte, podstatná část předurčeného spánkového rytmu se nenechá „ochočit“ rodiči.
Miminka mají nezralé spánkové návyky
Malé dítě má pochopitelně malinké bříško. Ovšem rychle roste a ještě rychleji tráví tekutou stravu. Bylo by pohádkové uložit váš uzlíček štěstí ve vámi stanovenou večerku a nezaslechnout do rána ani pípnutí… Ale vy ani já nežijeme v pohádkách.
Nemusíte studovat medicínu, aby vám došlo, že tohoto cíle kojenec jen tak nedosáhne. Během prvních dvou let vaše dítě ohromně poroste, což ovlivní potřeby nejen denního krmení, nýbrž i toho nočního. Jinak řečeno, můžete s jistotou očekávat, že váš potomek se v noci probudí a bude žádat krmení, případně pomoc s opětovným návratem do říše snů.
Maminky, chce to trochu hodně trpělivosti
Schopnost spát celou noc, každou noc, bez jakékoli potřeby pomoci ze strany rodičů je jako naučit se chodit, mluvit nebo pít z kelímku: všechny děti tohoto milníku dosáhnou, avšak dělají to vlastním tempem a způsobem. Nezřídka kdy se může stát, že obrovský skok je následován regresí. Ale taková už je povaha učení stylem pokus-omyl.
Všem maminkám proto doporučuji, aby se pokusily hodit spánek dítěte tak daleko za hlavu, jak to jen dovedou. Stres a frustrace z nutnosti vstávat situaci nijak neprospějí. Je třeba počkat, než se věci přirozeně dají do pořádku. Uvidíte, že než se nadějete, vaše miminko najednou už nebude miminko, nýbrž pořádné dítě, jež dovede chodit, mluvit a prozkoumávat svět, zatímco v noci spát jako dudek.
Nyní však musíte přečkat toto náročné období. Tak si ho zkuste učinit snesitelnějším tím, že zůstanete v pohodě. Dopřejte si spánek, přijímejte pomoc, snižte své nároky,… ale hlavně: užívejte si vaše jedinečné miminko.
