Až roku 1875 se německým vědcům podařilo zjistit, odkud přicházejí děti. Spletitost fyziky a astronomie vedla vědce v 17. století k přesvědčení, že biologie bude hračka. Jak ohromně se však mýlili. Přitom možná scházela jen kapka zdravého rozumu...ženy.
Jak vystihuje Edward Dolnick ve své zábavné a naučné publikaci „The Seeds of Life“: Odvážní muži se rozhodli přijít na kloub tajemství života, aby v další chvíli skončili obličejem na zemi.“ Zrak poznání té doby zamlžovaly jak předsudky a dogmata, tak i složitost problematiky genů a dědičnosti. I proto odhalení takto mystických záležitostí představovalo pro tehdejší vědu „mission impossible“.
Až v druhé polovině 19. století se v Německu deklarovalo spojení ženských vajíček a mužských spermií za zdroj nového života. Během (často komické) cesty k tomuto odhalení vyplynuly na povrch společenské „slepé skvrny“, morálka i genderová politika. Představte si, jak například tehdejší společnost musela reagovat na tvrzení, že příspěvek ženy a muže na zplození dítěte je rovnocenný...
...„Ženu nazýváte neprávem matkou dítěte; není rodičem, nýbrž pouze sestrou semene. … Muž je zdrojem života; je tím, kdo proces vyvolá,“ napsal Aeschylus ve 4. století před Kristem. Ženy musely obracet oči v sloup… Bohužel ony nebyly těmi, které se zabývaly vědou; jinak by nejspíš vyřešení otázky zplození netrvalo 22. století.
Fazole jako prostředek k "nafouknutí" penisu?!
Teze zněla, že lůno pouze poskytuje měkké pole pro zasetí samčího semene. Z toho se odvíjela řada „pohodlných“ teoretických omylů, které posilovaly mužské ego. Ať už jde o Carla Linnaeusova a odsouzení kojení cizích dětí jako porušování přírodních zákonů (nesouhlasil u biologických matek s opuštěním domácnosti), nebo Freudovu závislost k penisu, a nakonec i o teorii oxfordského zoologa Desmonda Morrise o prsou jako prostředku pro vábení potencionálních partnerů. Předpojatosti tohoto typu umožnily lidem strkat hlavu do písku příliš dlouhou dobu a to zejména v oblasti sexuality.
Roku 1672 holandský lékař jménem Regnier de Graaf nalezl u řady savců vaječníky plná vajec. Přestože se mu nepodařilo dosáhnout stejného objevu u člověka, věřil, že se někde v jeho organismu vyskytují. Až po 150 letech a vynálezu mikroskopu získal jiný vědec možnost potvrdit tuto hypotézu.
Nad podobou samčího semene vysel velký otazník. Pouze se vědělo, že existuje určitá spojitost s ejakulací. Konvenční učení v "da Vinciho době" hovořilo o nafouknutí penisu prostřednictvím vzduchu, přičemž tento proces lze urychlit „větrnými“ potravinami - jako jsou fazole.
Žáby v kalhotách
Vyhledání spermií lze považovat za ještě obtížnější než v případě vajíčka. Tyto nejmenší buňky v těle spatřil pod mikroskopem až roku 1677 Antony van Leeuwenhoek, který potřísnil sklíčko přístroje vlastními pohlavními buňkami.
Bohužel Leeuwenhook posoudil zkoumaný materiál nesprávně, neboť spermie považoval za „obrovské množství živých zvířecích kmenů“; jinými slovy parazitů napadajících magickou tekutinu. Tato takzvaná parazitová hypotéza představovala převládající názor až do počátku 19. století.
Edward Dolnick, bývalý vědecký spisovatel pro The Boston Globe, si velice užívá brouzdání v těchto tápáních odborníků, kombinujíc frašku s chytrými metaforami a fyzickými popisy.
Dolnick přichází s představou pleistocenních párů, které objevují sexuální styk a blahopřejí si „jako by dovedly sestavit stůl podle příručky z IKEA“. S podbarvením zvláštní radosti vykládá experiment, který uchvátil svým spojením absurdity a brilantnosti.
V 70. letech minulého století italský biolog jménem Lazzaro Spallanzani nasadil samcům žab pevné kalhotky zabraňující průchodu ejakulátu. Díky tomu našel souvislost mezi infertilitou (neplodností) a nasazeným spodním prádlem. Vznikl tak první jasný důkaz o nutné přítomnosti spermatu pro oplodnění vajíčka, nikoli nějaké záhadné mužské aury, nákazy či božstva.
Vznik nového života konečně vyřešen!
Do plného vyřešení otázky vzniku nového života scházelo ještě dalších 100 let, během nichž se v očích biologie změnily spermie jako údajní paraziti na klíčové přenašeče instrukcí pro vývoj embrya. To už je však jiný příběh…
Snad i příznivce dějin vědy zaskočí, jaké množství pozornosti, ne-li posedlosti, význačné osobnosti věnovaly pokusům o porozumění reprodukci. Dolnick nenásilně upozorňuje, že tato historie má nejen fascinovat, nýbrž také varovat před stereotypy, ač vytvářenými s dobrým úmyslem. Ne vždy se netrpělivým spermiím podaří dosáhnout svého cíle…
Zdroj: The Seeds of Life: From Aristotle to da Vinci, from Sharks' Teeth to Frogs' Pants, the Long and Strange Quest to Discover Where Babies Come From 1st Edition. (Kniha vyšla tatím pouze v anglickém jazyce)
Obálka anglického originálu knihy Edwarda Dolnicka: The Seeds of Life: From Aristotle to da Vinci, from Sharks' Teeth to Frogs' Pants, the Long and Strange Quest to Discover Where Babies Come From.
